Mlcek Logika v1

Vrokov a prediktov logika
J. Mlek
2
Obsah
1 vod a pedbnosti 5
1.1 Pedbnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
1.2 Booleovy algebry. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
1.3 O linernch uspodnch. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
2 Koncept prediktov logiky. 17
2.1 Zkladn syntax. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
2.2 Zkladn smantika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.3 Faktorstruktura. Algebry formul. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
2.4 Formalistick upesnn designtory. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
2.5 Nkter teorie v prediktov logice s rovnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
3 Vrokov logika 51
3.1 Zkladn syntax. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
3.2 Zkladn smantika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
3.3 Existence modelu, kompletnost a kompaktnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
3.4 Aplikace kompaktnosti. Axiomatizovatelnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
3.5 Syntaktick dkazov metody. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
3.6 Problm splnitelnosti. Rezoluce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
3.7 Vcehodnotov logika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
4 Prediktov logika 65
4.1 Elementrn teorie dokazovn. Prenexn tvar formul. . . . . . . . . . . . . . . . . 65
4.2 Existence modelu, kompletnost, kompaktnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
4.3 Extenze teorie o funkn symbol a denicemi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
4.4 Elementrn vnoen. Lwenheim-Skolemovy vty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
4.5 Eliminace. Prvomodely. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
A Konkrtn teorie 85
A.1 Teorie SC
0
, SC. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
A.2 Teorie DiLO, DiLO
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
A.3 Teorie DeLO. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
A.4 Aritmetiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
A.5 Teorie CE
k
(), C
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
A.6 Teorie vektorovch prostor. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
A.7 Teorie unrnho prediktu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94
A.8 Tabulka charakteristik A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
3
4 OBSAH
Kapitola 1
vod a pedbnosti
Text obsahuje vklad zklad vrokov a prediktov logiky. Nejprve je vyloen koncept predik-
tov logiky ili logiky prvho du, pak je rozvinuta dvouhodnotov vrokov logika jako specicky
dleit st a nsledn je rozvinuta prediktov logika. Dle je vyloen vod do teorie model a
nakonec vod do problematiky nerozhodnutelnosti.
Pi vkladu je zapoteb pracovat s adou elementrnch pojm, jakmi jsou konen po-
sloupnosti, relace, operace, velikosti mnoin, induktivn denice, dkaz indukc podle sloitosti
induktivn denovanch objekt, ppadn dal. Ty jsou strun shrnuty v Pedbnostech.
V textu uijeme na mnoha mstech znaku pro prv kdy a pro implikuje eskho
jazyka. Znaka resp. je symbol znamenajc ekvivalenci resp. implikaci a patc do njakho
matematickou logikou zkoumanho symbolickho jazyka.
1.1 Pedbnosti.
Zkladn mnoinov pojmy.
Vlastnost (vztah) 1(x) o mnoinch denuje tdu x; 1(x); je-li to mnoina y peme y =
x; 1(x). Nap. vztah x = x denuje tdu V vech mnoin. Neme to bt mnoina, nebo jinak
by byla mnoinou i jej podtda y = x; x / x; pak ale y y y / y, co je spor. Dle nap.
x; x ,= x je tzv. przdn mnoina, znaen .
Symboly , , ,
zna bn znm operace s mnoinami, a to sjednocen, prnik, rozdl

a symetrickou diferenci dvou mnoin, x, y je neuspodan dvojice mnoin x, y; obsahuje prv
prvky x a y. x
0
, . . . , x
n1
je mnoina, obsahujc prv prvky x
0
, . . . , x
n1
; kdy x
0
= x
1
=
= x
n1
, je to jednoprvkov mnoina x
0
. Dle x y zna, e x je podmnoina y. Potenci
P(x) resp. sjednocen
x mnoiny x denujeme takto:

P(x) = y; y x resp.

x = y; y z pro njak z x.
Pokryt mnoiny A je mnoina S P(A) s
S = A. Kdy navc jsou kad dva rzn prvky

u, v z S disjunktn, tj. u v = , je S disjunktn pokryt A neboli rozklad A.
Poznamenejme, e uveden tvrzen o tom, e , x, y, P(x) atd. jsou mnoiny plynou z axiom
o mnoinch, tvocch nap. Zermelo-Fraenkelovu axiomatiku. Ne uvedeme dal mnoinov po-
jmy a jejich vlastnosti; ty budou pln v souladu se zmnnou axioamtikou a navc budou intuitivn
dobe akceptovateln. Mnoinov rmec tak pedstavuje dostaten ujasnn pdorys pro exaktn
rozvoj dan matematick problematiky.
Relace, funkce, soubory. Zkladn porovnvn mnoin.
Uspodan dvojice (x, y) je mnoina x, x, y. Plat: (x, y) = (x
, y
), prv kdy x = x
a y = y
. Kartzsk produkt (souin) a b mnoin a a, b je tvoen prv vemi uspodanmi

dvojicemi (x, y) s x a, y b. Nyn meme denovat disjunktn sjednocen x y mnoin:
x y = ( x) ( y).
5
6 KAPITOLA 1. VOD A PEDBNOSTI
Poznamenejme, e resp. chpeme t jako pirozen sla 0 resp. 1, tud xy = (0 x)
(1 y). Disjunktn sjednocen, kartzsk souin a mnoinov mocnina jsou dleit mnoinov
operace, zce souvisejc s kalkulem velikost mnoin.
Relace je jakkoli mnoina R uspodanch dvojic; speciln je relace. Msto (x, y) R se
pe t R(x, y). Denin obor resp. obor hodnot relace R je mnoina
dom(R) = x; existuje y s (x, y) R resp. rng(R) = y; existuje x s (x, y) R;
zejm R dom(R) rng(R). Extenze prvku x v R je mnoina R[x] = y; (x, y) R. Parciali-
zace R u relace R na u je (x, y) R; x u; je R = . Dle R
1
= (y, x); (x, y) R
je relace inverzn k R. Je-li S tak relace, denujeme sloen R S relac R a S: R S =
(x, y); existuje z s (x, z) R a (z, y) S. Bu A mnoina. Pak Id
A
= (a, a); a A. Zejm
pro R A A je R Id
A
= R = Id
A
R.
Relace R je reexivn resp. symetrick resp. tranzitivn na A, kdy pro a, b, c A plat:
R(a, a) resp. R(a, b) implikuje R(b, a) resp. kdy R(a, b) a R(b, c), tak R(a, c).
Je-li relace R reexivn, symetrick a tranzitivn na A = dom(R) = rng(R), je to ekvivalence na
A a pro a A je R[a] faktor prvku a dle R. Mnoina A/R = R[a]; a A je faktor-mnoina
mnoiny A dle R. A/R je zejm rozklad A a naopak rozklad S na A uruje ekvivalenci E na
A s A/E = S. Je-li relace reexivn a tranzitivn na A, je to kvaziuspodn na A, je-li navc
R antisymetrick na A, tj. z R(x, y) a R(y, x) plyne x = y pro x, y A, je R uspodn na A;
R Id
A
je jeho ostr verze. asto zname uspodn symbolem ; < je pak jeho ostr verze.
Relace R je funkce, kdy R[x] je jednoprvkov pro kad x dom(R). Je-li R funkce a plat
R[x] = y, peme R(x) = y; y je hodnota R v x. Mnoina je (przdn) funkce; dom() =
= rng(). Funkce zname nejastji psmeny F, G, H, f, g, h. Symbol f : x y zna, e f je
funkce z x do y, tj. dom(f) = x, rng(f) y. Funkce f je na y, kdy rng(f) = y a je prost,
kdy pro a, b dom(f) s a ,= b je f(a) ,= f(b). Dle mnoina vech funkc z x do y se zna
x
y.
Prvky z
x
0, 1 jsou charakteristick funkce na x. Pro funkce F, G denujeme F G = G F; tedy
F G(x) = y prv kdy existuje z s (x, z) G a (z, y) F a tak F G(x) = F(G(x)) pro
x dom(G) s G(x) dom(F). Msto F G se pe t FG. Je-li F funkce a X mnoina, zna
F[X] (t F
X) obraz X pes F, tj. mnoinu y; existuje x X s y = F(x).

Je-li f funkce s dom(f) = I, kme tak, e to je (indexovan) soubor (s indexovou mnoinou
I) a zname jej f
i
)
iI
, strunji f
i
)
I
; f
i
je f(i). Przdn soubor se zna t ). Sjednocen
(rng(f)) souboru f
i
)
iI
se zna
iI
f
i
, strunji

I
f
i
a tak
f
i
; i I.
Zkladn porovnn velikosti mnoin je dno subvalenc a ekvivalenc mnoin: Mnoina x je
subvalentn () resp. ekvivalentn () mnoin y, existuje-li prost zobrazen x do y resp. navc
na y. Kdy x y a nen x y, je x oste subvalentn y. Zejm jsou , reexivn a tranzitivn
vztahy, navc symetrick. Dle P(x)
x
0, 1. Plat dv dleit vty:
Cantor-Bernsteinova vta. x y a y x implikuje x y.
Cantorova vta. Mnoina x je oste subvalentn P(x).
Pirozen sla.
Mnoina pirozench sel se zna N. Denuje se jako nejmen induktivn mnoina, tj. ta-
kov mnoina w, e w a z x w plyne x x w. Pak pro kad pirozen slo n
plat n = 0, 1, . . . , n 1, speciln 0 = , 1 = , 2 = 0, 1. Dle je m < n m n
m n. Uspodn < pirozench sel je dobr, tj. kad neprzdn podmnoina mnoiny N m
nejmen prvek. Dle plat princip matematick indukce a lze konstruovat rekurz podle pedpisu
F(n) = G(F n, n) jedinou maximln funkci s dom(F) N i dom(F) = N; G je tzv. konstruujc
funkce. Rekurz se sestroj obvykl stn a nsoben pirozench sel. Dle denujeme: mnoina
je konen, je-li ekvivalentn njakmu pirozenmu slu n N: x n. Peme pak [x[ = n a
kme, e n je velikost i kardinalita i mohutnost x. Pirozen sla pedstavuj typy velikost ili
kardinalit konench mnoin. Jejich aritmetika je dna stnm, nsobenm a mocnnm piro-
zench sel, piem vznam tto kardinln aritmetiky ukazuj nsledujc rovnosti pro konen
mnoiny x, y:
[x y[ = [x[ +[y[, [x y[ = [x[ [y[, [
x
y[ = [y[
|x|
.
1.1. PEDBNOSTI. 7
Oname [x]
n
mnoinu vech n-prvkovch podmnoin mnoiny x. Pro x konenou s n [x[ je
[[x]
n
[ =
_
|x|
n
_
.
Konen sekvence.
Predikt x je sekvence, znaen jako Seq(x), je dn takto:
Seq(x) x je funkce, jej denin obor je njak pirozen slo. (1.1)
Zkladn pojmy vztahujc se k sekvencm jsou: unrn parciln funkce dlka sekvence x, binrn
parciln funkce y-t len (prvek) sekvence x, konkatenace sekvenc x a y, konkatenace
sekvence x sekvenc , binrn predikce sekvence x je potkem sekvence y a konstanta przdn
sekvence. Zname je po ad symboly
lh(x), (x)
y
, strunji t x
y
, x
y, (x), x y, .
Je-li x sekvence dlky n, meme kat, e to je n-sekvence. Je to ovem soubor x
i
)
i<n
, kter
zapisujeme t jako
x
0
, . . . , x
n1
).
Je-li navc rng(x) A, je to sekvence v A. Mnoinu vech sekvenc v A zname A
; tedy
A
nN
n
A.
Sekvenci x
i
)
i<n
resp. jej dlku zname t symbolem
x resp. l(x);
pruh nad x m gracky vyznait, e jde o sekvenci. Msto x
, x
0
apod. peme x
, x
0
apod. Tedy
x
je x
0
, . . . , x
n1
) pro njak n N. Dle msto x
i
peme t jen x
i
.
Snadno se zjist, e plat: konkatenace je asociativn a nen komutativn,
s = s = s
pro
sekvenci s, l(s
) = l(s) + l(s
).
Poznamenejme, e x
0
, . . . , x
n1
) je sekvence dlky n; je przdn pro n = 0 a x
0
) pro n = 1.
Kartzsk mocnina, n-tice.
Pro n N denujeme n-tou kartzskou mocninu A
n
mnoiny A indukc:
A
0
= , A
1
= A, A
n+1
= A
n
A.
Prvky z A
n
jsou (uspodan) n-tice v A a dle n-tice je n-tice v njakm A. Ukeme, e
n
A a
A
n
meme prakticky ztotonit. Denujme funkce ( )
n
:
n
A A
n
indukc:
()
0
= , (a))
1
= a pro a A, (s
b))
n+1
= ((s)
n
, b) pro s
n
A.
Kad ( )
n
je prost zobrazen
n
A na A
n
. Dky tomu ztotoujeme s
n
A s (s)
n
a (tedy) peme
s
0
, . . . , s
n1
) msto (s)
n
, pokud to nevede k nedorozumn. Mme potom pro n > 0 rovnost
a
0
, . . . , a
n
)
n+1
= a
0
, . . . , a
n1
)
n
, a
n
).
POZNMKA. Uveme, kdy ztotonn me vst k nedorozumn. Je-li s = a
0
, . . . , a
n1
)
n
A,
pime (s)
n
jako (a
0
, . . . , a
n1
)
n
. Potom tedy je (a)
1
= a pro a A a ztotonn dv a = a), co
je neplatn rovnost, hledme-li na a) jako na sekvenci dlky 1. Pro n > 0 je (a
0
, . . . , a
n
)
n+1
=
((a
0
, . . . , a
n1
)
n
, a
n
). Pro a
0
, a
1
, a
2
z A me bt 3-tice u = (a
0
, a
1
, a
2
)
3
( A
3
), tak 2-tic
((a
0
, a
1
), a
2
)
2
( A
2
), je-li (a
0
, a
1
) v A. Tedy (s)
3
= u = (s
)
2
pro jist s
3
A a s
2
A. Je
ovem s ,= s
a ztotonn tedy vede k neplatn rovnosti s = s
.
Poznamenejme, e je [
n
A[ = [A
n
[ = [A[
n
, speciln pro A konen alespo dvouprvkov je
[A
2
[ > [A[. Existuje vak nekonen mnoina A takov, e A
2
A.
Uveme jet nkolik uitench pojm. Pro n-tici a a k < n symbol a(k/b) zna n-tici a
takovou, e a
i
= a
i
pro k ,= i < n, a
k
= b. kme, e dv sekvence x, y jsou disjunktn, kdy
rng(x) rng(y) = ; peme t x y = .
n-rn relace a funkce.
Bu n N. Mnoina R A
n
je n-rn relace nad A; n nazvme etnost R a zname ar(R).
Speciln 0-rn relace nad A je R , 1-rn relace je jakkoli mnoina (a nen to tedy nutn
mnoina dvojic). Ozname
RL(A) = R; R A
n
pro njak n N.
Funkce F A
n
B se nazv n-rn (parciln) funkce i zobrazen z A do B; jej etnost
zname ar(F) a tedy mme ar(F) = n. Je to totln n-rn zobrazen z A do B, kdy navc
dom(F) = A
n
. kme pak jet, e to je n-rn operace nad A, kdy B = A. Speciln 0-rn
operace nad A je F tvaru , a) s a A a ztotoujeme ji s a.
Pro relaci R A
n
resp. zobrazen F : A
n
B a a = a
0
, . . . , a
n1
) A
n
R(a) zname t R(a
0
, . . . , a
n1
) resp. F(a) zname t F(a
0
, . . . , a
n1
).
Induktivn denice.
Nech F je n-rn funkce a X mnoina. F-konkluze X je mnoina F[X
n
]; zname ji FX.
Tedy FX je tvoeno prv prvky F(x
1
, . . . , x
n
) s x
1
, . . . , x
n
) X
n
dom(F).
1.1.1. F-uzvr a odvozen. Induktivn denice.
Bu F mnoina funkc konench etnost, X mnoina.
1. F-konkluze X je mnoina

FX; F F; zname ji FX. Tedy v FX jsou prv
prvky F(x
1
, . . . , x
n
) s x
1
, . . . , x
n
) X
n
dom(F) pro F F, speciln F() pro F F nulrn.
X je F-uzaven, kdy obsahuje svou F-konkluzi, tj. kdy FX X. F-uzvr X je nejmen
F-uzaven nadmnoina X; F-uzvr X zname FX).
2. F-odvozen z X je sekvence s, piem pro kad i < lh(s) je s
i
X nebo existuje F z F a
i
0
, . . . , i
n1
< i tak, e n je etnost F a s
i
= F(s
i0
, . . . , s
in1
); k se pak, e s je F-odvozen z X
prvku y = (s)
lh(s)1
. Prvek je F-odvozen z X, existuje-li jeho F-odvozen z X.
3. Induktivn denice mnoiny Y z F a X je seznam pravidel
kad prvek z X je v Y ,
F(y
1
, . . . , y
n
) je v Y , jakmile F F je etnosti n a y
1
, . . . , y
n
) Y
n
dom(F).
(1.2)
O nejmen mnoin Y vyhovujc tmto pravidlm kme, e to je mnoina denovan induktivn
denic s pravidly (1.2); je to ovem mnoina FX).
Dkaz indukc na objektech (t podle sloitosti objekt ) z FX), kter prokazuje, e kad
prvek z FX) m vlastnost V , je schema
kad prvek z X F(); F F je nulrn m vlastnost V ,
kdy y
1
, . . . , y
n
z FX) maj kad vlastnost V , m F(y
1
, . . . , y
n
) vlastnost V ,
jakmile F F a y
1
, . . . , y
n
) dom(F).
(1.3)
Druh poloka z (1.3) je schma induknch krok, nech y
1
, . . . , y
n
maj vlastnost V je indukn
pedpoklad induknho kroku v y
1
, . . . , y
n
pro F.
Pokud F
= F F
x
; x X, kde F
x
= , x) je nulrn, v (1.2) i (1.3) lze vynechat prv
dek a ve druhm pst F
msto F.
TVRZEN 1.1.2. Bu F mnoina funkc konench etnost, X mnoina. Pak
1) FX) =
nN
X
n
, kde X
0
= X a X
n+1
= X
n
FX
n
.
2) FX) = y; y je F-odvozen z X.
3) Plat-li (1.3), m kad prvek z FX) vlastnost V .
4) X
X FX
) FX), X FX) = FFX)).

Dkaz. 1) plyne snadno.
2) Inkluze . Je-li s njak F-odvozen z X, je jeho posledn len v FX); to plyne ihned
indukc dle dlky s uitm F-uzavenosti FX). Odtud plyne dokazovan inkluze.
Inkluze . Indukc plyne pro kad n: kad y X
n
je prvek F-odvozen z X. Pro n = 0
to je jasn a indukn krok plyne takto: bu y = F(z
1
, . . . , z
n
) X
n+1
s z
1
, . . . , z
n
z X
n
a s
i
1.1. PEDBNOSTI. 9
bu F-odvozen z X prvku z
i
pro i = 1, . . . n. Pak s
1

s
n
y je hledan odvozen. Jeliko
FX) =
nN
X
n
, dokazovan inkluze plat.
3) Indukc snadno plyne pro kad n: kad y z X
n
m vlastnost V .
4) Inkluze jsou zejm a posledn rovnost plyne z F-uzavenosti FX).
Velikosti mnoin.
Dv mnoiny x a y jsou stejn velk, kdy jsou ekvivalentn, tj. x y. Existuje tda Cn tzv.
kardinlnch sel, pedstavujc typy velikost mnoin, tj. za pedpokladu axiomu vbru lze ke
kad mnoin x najt prv jedno Cn tak, e x ; uveden je velikost i kardinalita
i mohutnost x a zna se [x[. Je N Cn a pro x konenou je [x[ N. Psmena , , zna
kardinln sla.
Na Cn je dno dobr uspodn a podobn jako pro pirozen sla plat i pro vechny
kardinly < . Navc pro mnoinu x Cn je

x supremum x v tomto
uspodn. N je poten sek uspodn . Prvn kardinl z Cn N je nejmen nekonen
kardinl a zna se i
0
. Je = N a prvek z , tj. pirozen slo, je konen kardinl. Mnoina
kardinality se nazv spoetn mnoina. Nekonen mnoina, kter nen spoetn, se nazv
nespoetn. Nejmen kardinl vt ne se nazv nslednk a zna se
+
. Denujeme indukc:
0
= ,
n+1
= (
n
)
+
. Dle
je nejmen kardinl vt ne kad

n
s n < . Msto
i
se
pe tak
i
pro i . Tda Cn nen mnoina, nebo jinak by pro supremum mnoiny Cn
bylo [P()[ . Zpis < zna, e N, pak, e je nekonen kardinl. Kardinalita
mnoiny P(N) se zna c a nazv se kontinuum; tedy c = [P(N)[ = [
2[ a tak c = [R[. Podle

Cantorovy vty je < c, tedy c
+
. Rovnost c =
1
se nazv hypotza kontinua a zna se
(CH). Z axiom obvykl, tj. Zermelo-Fraenkelovy teorie mnoin s axiomem vbru ZFC, nelze
hypotzu kontinua ani dokzat ani vyvrtit. Je to jedno z nejznmjch nezvislch tvrzen teorie
mnoin. Je-li teorie ZFC bezesporn, je bezesporn i s (CH), ale nap. i s c =
5
. Zatek kardinln
kly meme zapsat takto:
0 < 1 < 2 < < n < n + 1 < < <
1
<
2
< <
< (
)
+
< .
Aritmetika kardinlnch sel. Na Cn je denovno +, a mocnina, piem tyto operace
roziuj analogick na N:
+ , ,

. (1.4)
Znaen.
1. Mnoina vech podmnoin u x s [u[ = resp. s [u[ < se zna
[x]
resp. [x]
<
.
Speciln [x]
<
je mnoina vech konench podmnoin mnoiny x.
2. Pro rovno < i a velikost (slo) zna symbol
() resp. (, )
poet velikost (sel) takovch, e resp. navc je nekonen.
Nap. tedy plat
n(<) = n pro n N, (<) = = (), (<, ) = 0, (, ) = 1, [Cn [ = (<).
TVRZEN. (Potn s kardinalitami a kardinly.)
C1) a) [x y[ [x[ +[y[. b) [
iI
x
i
[ [I[ , je-li [x
i
[ pro kad i I.
C2) a) [P(x)[ = 2
|x|
= [
x
2[. b) c = 2
.
C3) Pro +, plat obvykl komutativita, asociativita a distributivita.
Plat obvykl vzorce o mocnin:
+
=
, (
.
Monotonie: kdy
0
,
0
, tak +
0
+
0
,
0

0
, 0 <

0
0
.
C4) Je-li alespo jeden kardinl , nekonen a oba jsou nenulov, plat
+ = = max(, ).
Speciln: Je-li x nekonen, y x a [y[ < [x[, tak [x y[ = [x[.
C5) Pro a 0 < n N plat: a)
n
. b) []
.
c) [[]
<
[ = . d) 2 2
.
Tedy nap: = + 1 = + = = + 5 =
7
<
= 2
= (2
.
V nsledujcm tvrzen je uvedeno nkolik uitench poznatk tkajcch se velikosti mnoin.
TVRZEN.
1) Pro nekonenou mnoinu x plat:
a) i) x
x, ii) [x]
|x|
P(x).
b) x lze rozloit na [x[ disjunktnch mnoin, majcch kad kardinalitu [x[.
2) Vech relac resp. operac nad A, kter maj konen etnosti, je
a) , pokud 2 [A[ < , b) 2
|A|
, pokud [A[ .
3) Bu A ,= . Pro U, U
A je A, U) izomorfn s A, U
), peme A, U)

= A, U
), kdy
existuje prost zobrazen A na A pevdjc U na U
. Pak plat:
A na izomorfnost je dvojic A, U) s U A prv [A[().
Dkaz. 1) a) i). Je x
i<
i
x. Tedy x x
[x[ x a odtud x x
. Pitom jsme uili C1)

b), C4), C5) a). ii) plyne ihned z C2) a) a C5) b), d). b) Bu = [x[; i ; i je rozklad
na disjunktnch mnoin majcch kad kardinalitu ; dky plat dokazovan.
2) a) Je 2 [A[ < . Pak mnoina vech uvaovanch relac je

n<
P(A
n
), co je spoetn
sjednocen neprzdnch konench mnoin a tedy to je mnoina spoetn. Mnoina vech uvao-
vanch operac je

n<
A
n
A, co je spoetn sjednocen neprzdnch konench mnoin a tedy
to je mnoina spoetn. b) Relac R A
n
s 0 < n < je [P(A
n
)[ = 2
|A|
, nebo [A
n
[ = [A[ dle
C5) a). Mnoina vech uvaovanch relac je tedy spoetn sjednocen mnoin kardinality 2
|A|
,
co je mnoina kardinality 2
|A|
dle C1) b) (nebo je alespo kardinality 2
|A|
). Podobn je tomu
s operacemi F : A
n
A.
3) Zejm A, U)

= A, U
) [U[ = [U
[ a [A U[ = [AU
[. Sta u tedy jen dokzat:

Vech dvojic [U[, [A U[) s U A je prv [A[(). Pro [A[ < to plat, nebo [A U[ je
jednoznan ureno [U[. Bu [A[ . Vech uvaovanch dvojic s [U[ < [A[ je [A[(<) a tch, pro
kter [U[ = [A[, je prv [A[() (nebo [A U[ je libovoln kardinl [A[); celkem jich tedy je
prv [A[().
1.2 Booleovy algebry.
1.2.1. Booleova algebra. Podalgebra. Homomorzmus, vnoen, izomorzmus.
1. Booleova algebra, krtce algebra, je estice B = B, , , , 0, 1), kde
B je neprzdn mnoina,
je unrn, , jsou binrn operace na B, 0, 1 jsou njak prvky z B,
piem jsou splnny tzv. booleovsk zkony (t axiomy), tj. pro x, y, z z B plat:
asociativita x (y z) = (x y) z je nebo
komutativita x y = y x je nebo
distributivita x (y
z) = (x y)
(x z) [
] je [] nebo []
absorbce x (x y) = x = x (x y)
komplementace x (x) = 1, x (x) = 0
netrivialita 0 ,= 1.
B je univerzum algebry B, komplement, spojen, prsek, 0 resp. 1 je (booleovsk) nula
resp. jednika. Na 0 resp. 1 hledme t jako na nulrn operaci, piazujc B
0
hodnotu 0
resp. 1. Velikost algebry B je velikost jejho univerza. Poznamenejme, e Booleova algebra je tzv.
struktura prvho du s jednou unrn, dvma binrnmi a dvma nulrnmi operacemi, piem
univerzum je alespo dvouprvkov.
Vezme-li se msto netriviality zkon triviality, tj. 0 = 1, nazv se B triviln Booleova algebra.
2. Podalgebra Booleovy algebry B = B, , , , 0, 1) je algebra A = A,
, 0
, 1
), kde
A B a kad operace
je zenm na A (speciln 0
= 0, 1
= 1.) Peme pak

1.2. BOOLEOVY ALGEBRY. 11
A B
a podalgebru A zname tak symbolem B A. Zejm je A B univerzem njak podalgebry
algebry B, prv kdy je A neprzdn mnoina uzaven na vechny operace algebry B, tj. kad
operace Booleovy algebry B zobraz prvky z A do A; speciln je 0, 1 A. Je-li tedy A neprzdn
podmnoina B uzaven na operace algebry B, je B A podalgebra B s univerzemA. Zejm je A =
B 0, 1 podalgebra algebry B = B, , , , 0, 1); A nem vlastn podalgebru (tj. s univerzem
menm ne A).
3. Bute B = B, , , , 0, 1), B
= B
, 0
, 1
) Booleovy algebry. Zobrazen h uni-

verza B do B
je homomorzmus algebry B do B
, kdy plat:
pro kad a, b B je h(a) =
h(a), h(a b) = h(a)
h(b), kde je nebo ,

h(0) = 0
, h(1) = 1
.
Je-li navc h prost, je to (izomorfn) vnoen B do B
. Je-li jet navc h zobrazen na B
, je to
izomorzmus B a B
; kme pak, e B je izomorfn s B
via h a peme tak B

= B
(via h).
1.2.2. Produkt a mocnina Booleovch algeber.
Bu B
i
)
I
neprzdn soubor Booleovch algeber; jeho produkt je algebra
I
B
i
,
, 0
, 1
),
kde kad operace je denovna po slokch:
(
f)(i) =
Bi
f(i), (f
g)(i) = f(i)
Bi
g(i),
(i) =
Bi
pro kad i I,
piem je , , 0 i 1. Tento produkt zname
I
B
i
.
Kdy B
i
= B pro kad i I, peme
I
B msto

I
B
i
a kme, e to je I-t mocnina B.
Kdy 0 < n , peme B
0
B
n1
msto

n
B
i
. Dle
1
B ztotoujeme s B. Projekce
j
:

I
B
i
B
j
je denovan vztahem
j
(f) = f(j) pro j I. Zejm to je homomorzmus
I
B
i
na B
j
.
PKLADY 1.2.3.
1. a) Potenn Booleova algebra je algebra
P(I) = P(I),
I
, , , , I),
kde
I
je komplement do I, tj. operace
I
: P(I) P(I) takov, e pro u I je
I
u = I u;
msto
I
peme strun jen . Pro I = jde o triviln algebru.
b) Podalgebra P(I) s univerzem tvoenm konenmi a kokonenmi (tj. komplementy ko-
nench) podmnoinami I se zna
FA(I). (1.5)
Je-li I konen, je to P(I), jinak m velikost jako mnoina I.
2. a) Dvouprvkov Booleova algebra (pravdy a li) je
2 = 2,
1
,
1
,
1
, 0, 1), (1.6)
kde 2 = 0, 1,
1
: 2 2 a
1
(0) = 1,
1
(1) = 0,
1
: 2 2 2 a
1
(x, y) = max(x, y),
1
: 2 2 2 a
1
(x, y) = min(x, y).
b) Obecnji pro I ,= je
I
2 =
I
2,
I
,
I
,
I
, 0
I
, 1
I
) a zejm pak
P(I)

=
I
2 via u ch
u
, kde ch
u
je charakteristick funkce u na I.
Pro 0 < m < n N je kad Booleova algebra
m
2 a na izomorzmus podalgebrou
n
2 a tak
podalgebrou
N
2.
3. a) C
p
pro 0 < p N je podalgebra algebry
N
2 s univerzem C
p

N
2 tvoenm prv vemi
funkcemi f
N
2, kter maj periodu p, tj. f(i) = f(i +p) pro kad i N.
b) C
je podalgebra algebry
N
2 s univerzem C

N
2 tvoenm prv vemi funkcemi f
N
2,
kter maj njakou periodu p, 0 < p N, tj. f(i) = f(i +p) pro kad i N.
1.2.4. Booleovsk operace. Disjunktnost, konen rozklady jedniky.
1. Booleovsk operace je operace sloen z operac komplement, spojen, prsek, konstant nula
a jedna Booleovy algebry a z identity; jej zpis pomoc symbol znacch operaci komplementu,
spojen, prseku, nulu, jedniku a promnnou je booleovsk term. Booleovsk term je nap-
klad (x y) z; je v promnnch x, y, z. Je-li t(x
0
, . . . , x
n1
) booleovsk term v promnnch
x
0
, . . . , x
n1
a b
0
, . . . , b
n1
jsou prvky algebry B, zna t(b
0
, . . . , b
n1
) hodnotu booleovsk operace
pedstavovan termem t, spotan v B v argumentech b
0
, . . . , b
n1
. Je-li h izomorzmus B a A,
je t(h(b
0
), . . . , h(b
n1
)) = h(t(b
0
, . . . , b
n1
)).
Jsou-li t
1
, . . . , t
n
booleovsk termy, tak term tvaru
t
1
. . . t
n
resp. t
1
. . . t
n
se nazv konen spojen resp. prsek term t
1
, . . . , t
n
. Jeho hodnota potan v dan algebe
nezvis na poad a uzvorkovn argument dky komutativit a asociativit, tud zvorky jsme
vypustili. Elementrn prsek je konen prsek tvaru x
(0)
0
x
(n1)
n1
, kde x
0
, . . . , x
n1
jsou
rzn promnn a : n 2. Pitom zde zna x
0
resp. x
1
term x resp. promnnou x.
2. Bu B = B, , , , 0, 1). Mnoina X B je disjunktn, kdy neobsahuje nulu a kad jej
dva rzn prvky jsou disjunktn prvky, tj. jejich prsekem je nula v B. Mnoina b
0
, . . . , b
n1
je
rozklad jedniky v B, je-li to mnoina disjunktn a b
0
b
n1
= 1.
TVRZEN 1.2.5. (O konench podalgebrch.) Bute b
0
, . . . , b
n1
prvky Booleovy algebry B. Pak
hodnoty elementrnch prsek b
(0)
0
b
(n1)
n1
s
n
2 a po vynechn nuly tvo disjunktn
rozklad D jedniky v B a vechna konen spojen prvk z D univerzum nejmen podalgebry
algebry B, obsahujc b
0
, . . . , b
n1
; tato podalgebra m nejve 2
2
n
prvk.
Dkaz. Indukc dle n se doke, e D je disjunktn rozklad jedniky. Pro n = 1 to plat. Indukn
krok z n na n + 1: mme-li ji D pro b
0
, . . . , b
n1
, vzniknou z kadho prvku a D nejve dva
nenulov prvky ab
n
, ab
n
a jejich spojenm je prv a. Prvky ab
n
, ab
n
s a D jsou tedy
prv nenulov elementrn prseky b
(0)
0
b
(n)
n
a tvo zjevn rozklad D
jedniky. Jasn je
kad prvek b
i
s i n spojen nkterch prvk z D
. Zbytek tvrzen je zejm.

1.2.6. Booleovsk identita v algebe B je njak rovnost booleovskch term, platn identicky
v B. Je to booleovsk identita, pokud to je booleovsk identita v kad Booleov algebe.
TVRZEN 1.2.7. (O booleovskch identitch.) Rovnost booleovkch term je booleovsk identita,
prv kdy to je booleovsk identita v algebe 2.
Dkaz. Sta dokzat implikaci z prava do leva. Nech t(x
1
, . . . , x
n
) = s(x
1
, . . . , x
n
) je booleovsk
identita v 2. Pak to je booleovsk identita v konen algebe /, protoe A

=
m
2 pro jist m a
operace v
m
2 jsou denovny po slokch v 2. Bu B libovoln algebra, b
1
, . . . , b
n
jej prvky. Mme
ukzat, e t(b
1
, . . . , b
n
) = s(b
1
, . . . , b
n
). Bu A konen podalgebra algebry B s b
1
, . . . , b
n

A; takov podalgebra existuje. Vme ji, e t(b
1
, . . . , b
n
) = s(b
1
, . . . , b
n
) potno v A. Hodnoty
t(b
1
, . . . , b
n
), s(b
1
, . . . , b
n
) potan v A a B jsou stejn, tedy t(b
1
, . . . , b
n
) = s(b
1
, . . . , b
n
) potno
v B, co jsme mli dokzat.
Uspodn Booleovy algebry. Booleovsk pravidla.
1.2.8. Kanonick uspodn, ,
, , . Booleovsk operace a identity.

V Booleov algebe B = B, , , , 0, 1) denujeme kanonick uspodn na B a binrn
operace rozdl, symetrick diference
, (booleovskou) implikaci , (booleovskou) ekvivalenci

takto:
a b a = a b, a b = a (b), a
b = (a b) (b a),
a b = a b, a b = (a b) (b a).
1.2.9. Booleovsk pravidla jsou nsledujc booleovsk identity pop. tvrzen platn v Booleov
algebe B, , , , 0, 1) pro x, y, z, x
, y
B:
Idempotence: x x = x, x x = x
x y = x x y = y
je uspodn, x y = sup
x, y, x y = inf
x, y
Monotonie: x y a x
x x
y y
a x x
y y
Extremalita: x 1 = 1, x 0 = 0
Neutralita: x 0 = x, x 1 = x
x y = 0 a x y = 1 y = x, 0 = 1, 1 = 0
De Morgan: x y = (x y), x y = (x y)
(x) = x, x y y x
x
y = y
x, (x
y)
z = x
(y
z)
(x y) = x y, (x
y) = x y
x y = 1 x = 1 = y, x y = 0 x = 0 = y
Dkaz lze provst zcela rutinn pomoc booleovskch zkon nebo pomoc 1.2.7.
Vidme, e kanonick uspodn Booleovy algebry B m nejmen prvek 0 a nejvt 1 a
kad konen mnoina s B m supremum a inmum, B, ) je tedy svaz. Denujeme operace
_
a
_
z mnoiny u B; u je konen do B:
_
u = sup
u,
_
u = inf
u; speciln je
_
= 0,
_
= 1.
Plat ovem
_
x
0
, . . . , x
n1
= x
0
x
n1
,
_
x
0
, . . . , x
n1
= x
0
x
n1
;
zvorky v uvedench vrazech dky asociativit a komutativit vynechvme.
1.2.10. Relativizace Booleovy algebry na prvek.
Bu B Booleova algebra, a B. Relativizace B na a je Booleova algebra s univerzem B a =
x; x a a s operacemi , , 0 algebry B jakoto prsekem, spojenm, nulou algebry, komple-
mentem
B a
x = a x (pro x B a) a jednotkou a. Zname ji
B a.
Poznamenejme, e jde jasn o Booleovu algebru. Jejm kanonickm uspoddnm je zejm par-
cializace kanonickho uspodn algebry B na mnoinu B a. Dle je zejm projekce x xa
homomorzmus algebry B na algebru B a.
TVRZEN 1.2.11. Bu B Booleova algebra, a B. Pak plat
B

= (B a) (B a).
Dkaz. Bute g : B (B a) (B a) a h : (B a) (B a) B denovny takto:
g(x) = x a, x a), h(y, z)) = y z.
Zejm je g homomorzmus, nebo g(x) = x a, x a) =
B a
x,
B a
x) a je to
izomorzmus, nebo h je inverzn ke g.
Atomy a (bez)atomrnost.
1.2.12. Atomy v Booleov algebe.
1. Atom v Booleov algebe je nenulov prvek, pod kterm le jen nula a on sm. Jinak
eeno: atomy Booleovy algebry jsou prv minimln prvky mnoiny jejch nenulovch prvk
v kanonickm uspodn. Mnoinu vech atom Booleovy algebry B ozname At
B
.
2. Booleova algebra je atomrn, le-li pod kadm jejm nenulovm prvkem atom. Booleova
algebra je bezatomrn, neexistuje-li v n dn atom.
Zejm plat:
Kad konen netriviln Booleova algebra je atomrn.
Nenulov prvek a Booleovy algebry B je jej atom, prv kdy plat:
pro kad b B je a
B
b nebo a
B
b. (1.7)
TVRZEN 1.2.13. Bu B atomrn Booleova algebra. Zobrazen h : B P(At
B
), kde h(b) =
a; a b, a je atom v B, je izomorzmus B a njak podalgebry potenn algebry P(At
B
). Je-li
B konen, je h izomorzmus B a P(At
B
).
Speciln jsou kad dv konen Booleovy algebry izomorfn, prv kdy maj t poet atom.
Dkaz. Bute b, b
B. h je prost, nebo kdy b b
,= 0, existuje atom a b b
; pak nen
a b
a tedy h(b
) ,= h(b). Zejm h(
B
b) = At
B
h(b), h(b
B
b
) = h(b) h(b
), h(b
B
b
) =
h(b)h(b
). h(0
B
) = a h(1
B
) = At
B
; h je tedy izomorzmus B a podalgebry P(At
B
) s univerzem
h(b); b B. Je-li B konen, je At
B
konen a h je zejm na P(At
B
).
TVRZEN 1.2.14. C
je spoetn bezatomrn Booleova algebra. Je to a na izomorzmus jedin

spoetn bezatomrn Booleova algebra.
Dkaz. C
je sjednocenm spoetn mnoin C

p
s 0 < p N, piem [C
p
[ = 2
p
; tud C
je
spoetn mnoina. Je-li f
N
2 nenulov s periodou 0 < p N a i < p spluje f(i) = 1, pak
g lic se od f jen v i + 2kp pro kad k N je nenulov prvek algebry C
a men ne f.
Bute A, B spoetn bezatomrn Booleovy algebry, h izomorzmus konen podalgebry A A
a
B B
. Pak pro a A A
existuje b B tak, e h lze rozit do izomorzmu A A
a B B
,
kde A A
resp. B B
je nejmen podalgebra algebry A, obsahujc A
a resp. B, obsahujc
B
b. Univerza A
, B
jsou konen a jejich existence plyne z bezatomrnosti A, B. Na zklad

tohoto poznatku meme indukc sestrojit hledan izomorzmus, vyjdeme-li z A
= 0, 1 A,
B
= 0, 1 B.
POZNMKA. Algebra AV vrok nad spoetn prvovroky je spoetn bezatomrn Booleova
algebra. AV je tvoen faktory / = ; vrok nad uvaovanou spoetnou mnoinou
prvovrok, piem [= . Booleovskm operacm odpovdaj , , &, (falen
vrok), (tautologie).
Kongruence, faktoralgebry. Idely a ltry.
Faktorizace Booleovy algebry B podle netriviln kongruence je dleit konstrukce, posky-
tujc tzv. faktoralgebru B/ asto velmi odlinou od B. Neformln eeno je nov rovnost na
B (hrub ne identita), prvky univerza B/ jsou faktory ekvivalence (tvaru b/ s b B), a
operace algebry B se denuj korektn pomoc reprezentant faktor. S faktorizac je zce spojen
pojem idelu a ltru v Booleov algebe.
1.2.15. Kongruence, idely a ltry v Booleov algebe.
Bu B Booleova algebra.
1. Netriviln kongruence pro B je ekvivalence na B s alespo dvma faktory a takov, e
plat, piem zna nebo :
a a
, b b
a a
, a b a
.
Pak na mnoin B/ = a/; a B faktor ekvivalence se denuj operace

, korektn
pomoc reprezentant a B/,

,

,

, 0/, 1/) je Booleova algebra, zvan faktoralgebra B podle
; zna se B/; to e v n plat axiom 0 ,= 1 je prv zarueno netrivilnost kongruence :
0
B
/ , = 1
B
/.
2. Idel resp. ltr v B je neprzdn mnoina D B takov, e
1 / D, a, b D a b D, a b D a D resp.
0 / D, a, b D a b D, a b D a D.
Duln ltr k idelu D je a; a D, duln idel k ltru D je a; a D.
Hlavn ltr je ltr, kter obsahuje nejmen prvek (v uspodn Booleovy algebry). Ultraltr
je ltr D takov, e pro kad a B je a D nebo a D. Mnoina vech ultraltr algebry B
je Stonev prostor B a zna se S(B). Duln idel k ultraltru se nazv prvoidel.
Zejm je hlavn ltr prv horn mnoina nad njakm nenulovm prvkem. Dle ltr me
obsahovat nejve jeden atom dky uzavenosti na prsek a ltr s jednm atomem je prv hlavn
ultraltr.
TVRZEN 1.2.16. (O faktorizaci, kongruencch a ltrech Booleovy algebry.) Bu B Booleova
algebra.
1) (O faktorizaci.) Je-li netriviln kongruence pro B, je B/ Booleova algebra.
2) Bu netriviln kongruence pro B. Pak 0/ je idel v B a 1/ ltr v B; jsou vzjemn
duln.
3) a) Bu I idel v B. Pak ekvivalence
I
na B, denovan vztahem a
I
b a
b I, je
netriviln kongruence pro B a 0/
I
= I.
b) Bu I ltr v B. Pak ekvivalence
F
na B, denovan vztahem a
F
b a b F, je
netriviln kongruence pro B a 1/
F
= F.
Dkaz. 1) V B/ plat vechny identick rovnosti z B a z netrivilnosti plyne 0 , 1; tud
v B/ plat vechny axiomy Booleovch algeber. 2), 3) plynou zcela rutinn vyuitm booleovskch
pravidel.
TVRZEN 1.2.17. (O kongruencch a homomorzmech Booleovy algebry.)
1) a) Homomorzmus h algebry B do Booleovy algebry uruje netriviln kongruenci
h
pro B
takto: a
h
b h(a) = h(b). Plat:
b/
h
= h
1
[h(b)] pro b B, h[B]

= B/
h
. (1.8)
b) Netriviln kongruence pro B uruje homomorzmus h
algebry B na B/ takto:
h
(a) = a/;
pak
h
je . Homomorzmus h
se nazv faktorprojekce B na B/.

Dkaz plyne zcela rutinn vyuitm booleovskch pravidel.
1.2.18. Faktorizace Booleovy algebry podle idelu a ltru.
Podle 1.2.16 jsou netriviln kongruence a idely (a korelativn ltry) v jednoznan korespondenci
via 0/ (korelativn 1/). Je-li I idel resp. F ltr v Booleov algebe B, zna se proto
B/
I
resp. B/
F
t symbolem
B/I resp. B/F. (1.9)
Vidme nyn, e jet dky 1.2.17 plat nsledujc
TVRZEN 1.2.19. (O epimorzmu Booleovch algeber.) Je-li h homomorzmus Booleovy algebry
A na Booleovu algebru B, tak plat:
B

= A/
h
= A/h
1
[0] = A/h
1
[1], h
1
[1] je ltr a h
1
[0] k nmu duln idel v A.
TVRZEN 1.2.20. (O ultraltrech Booleovy algebry.) Bu B Booleova algebra.
1) a) Ultraltry v B jsou prv maximln ltry v B (vzhledem k inkluzi).
b) Kad ltr v B je obsaen v njakm ultraltru v B (jako st).
2) Filtr F v B je ultraltr v B, prv kdy plat B/F

= 2.
Dkaz. 1) a) Bu F ltr v B. Je-li to ultraltr a F
F je ltr takov, e existuje a F
F, mme
a F
a tedy 0 F
spor. Nech F nen ultraltr. Bu a B, a / F, a / F. Pak pro b F

je ab ,= 0, nebo jinak b a a tedy a F. Tud F
= c B; ab c pro njak b F je
ltr obsahujc a a F
F. F tedy nen maximln. b) Existence maximlnho ltru obsahujcho

dan ltr F plyne z principu maximality, aplikovanho na mnoinu vech ltr roziujcch F,
uspodanou inkluz; toto uspodn spluje pedpoklad majorizovatelnosti etz. 2) i) Bu F
ultraltr. Pro a B je bu a F a pak a
F
1, nebo a F a pak a
F
1 a tedy a
F
0. ii)
Bu B/F

= 2. Algebra B/F m jen nulu a jedniku, tedy pro b B mme bu b/F = 1 a pak
b F, nebo b/F = 0, pak b/F = 1 a tedy b F.
1.2.21. Frchetv idel a ltr.
Bu B nekonen atomrn Booleova algebra. Frchetv idel v B je idel
I
f
(B) =
_
u; u je konen mnoina atom v B.
Frchetv ltr je k nmu duln ltr, znaen F
f
(B). Pokud je B potenn algebra P(X), peme
t I
f
(X) resp. F
f
(X) msto I
f
(B) resp. F
f
(B). Pro ultraltr F v B zejm plat:
F nen hlavn, prv kdy F
f
(B) F.
PKLADY 1.2.22.
1. Bu I nekonen mnoina.
a) Algebra FA(X) je atomrn, a s a I jsou prv jej atomy a FA(X) = I
f
(X) F
f
(X).
b) F
f
(X) je jedin nehlavn ultraltr v FA(X). Velikost Stoneova prostoru S(FA(X)) je [X[.
c) FA(X)/F
f
(X)

= 2.
2. Bu I nekonen mnoina; ozname B algebru P(X).
a) B je atomrn, a s a X jsou prv jej atomy.
b) O ultraltrech.
i) Bu w I nekonen. Pak
F
w
= u X; existuje u
F
f
(X) s u w u
je ltr v B, w F
w
F
f
(X).
ii) Existuje alespo [I[ nehlavnch ultraltr v B. Bu toti W P(I) mnoina velikosti
[X[ po dvou disjunktnch mnoin, z nich m kad velikost [X[; takov W existuje dky neko-
nenosti X, nebo pak X je stejn velk, jako X I. Pak F
w
; w W, kde F
w
je ultraltr
obsahujc F
w
z b), je mnoina nehlavnch ultraltr, kter m velikost [I[ (nebo pro w ,= w
z W
je F
w
,= F
w
dky tomu, e w w
= 0, w F
w
, w
w
).
iii) Stonev prostor S(B) m velikost 2
2
|X|
. Dkaz je obtnj; neuvdme jej.
c) B/F
f
(B) je bezatomrn a m velikost jako B, tj. 2
|X|
. Dokame to. Ozname F ltr
F
f
(B). Bu u/F, nenulov prvek B/F. Pak u je nekonen st I a existuj nekonen disjunktn
u
0
, u
1
s u
0
u
1
= u. Pak u
i
/F jsou nenulov, disjunktn a jejich spojen je u/F, ve v B/F;
tud pod u/F le men nenulov prvek a tedy u/F nen atom. Konen faktor u/F je prv
2
|I|
, nebo [u/F[ = [I[, protoe u
z u/F se li od u o konenou mnoinu (tj. u
I
f
(I)) a
konench podmnoin mnoiny I je [X[ (dky nekonenosti X).
1.3 O linernch uspodnch.
TVRZEN 1.3.1. (O neizomorfnch linernch uspodnch.)
1) a) Existuje prv kontinuum neizomorfnch spoetnch linernch uspodn.
b) Pro nekonen je prv 2
neizomorfnch linernch uspodn kardinality .

2) Pro nekonen je prv 2
neizomorfnch linernch diskrtnch uspodn kardinality .

3) Pro nespoetn je prv 2
neizomorfnch hustch linernch uspodn bez konc, kter

maj kardinalitu .
Kapitola 2
Koncept prediktov logiky.
Vylome koncept prediktov logiky. Ta s jazykem bez rovnosti a pouze s nulrnmi relanmi
symboly pedstavuje vrokovou dvouhodnotovou logiku; rozvineme ji v oddlu Vrokov logika.
Prediktov logika bude rozvinuta v dalch kapitolch.
Zkladn lohou prediktov logiky ili logiky prvnho du je objasnit, co je soud o individuch,
co je jeho dkaz z axiom dan axiomatick teorie a co je jeho pravdivost vzhledem k tto teorii.
Formln je soud vraz njakho jazyka L, chpan jako jist konen posloupnost ili sekvence
symbol jazyka; soudm kme formule jazyka L ili L-formule.
Nastnn logika m dv strnky, patc pirozen k jazyku a souzen vbec: syntaktickou a
smantickou. Syntaktick se tk zejmna skladby i struktury jazyka, formul a dalch vraz
v nm vytvoench a dle struktury dokazovn ili dedukovn. Zkladnm materilem jsou tu
symboly, sekvence (symbol), sekvence sekvenc a jist operace s nimi, zkladnmi syntaktickmi
pojmy jsou pak jazyk, term, formule, logick axiomy, pravidla dedukce, teorie, dkaz v teorii. S-
mantick strnka se tk vznamov interpretace a pravdivosti formul. Zkladnmi smantickmi
pojmy jsou struktury (prvnho du) jakoto vznamov interpretace jazyk, pojem platnosti ili
pravdivosti ve struktue, pojem modelu teorie a pravdivosti v teorii. Meme ci, e logika je
dna koncepc zmnn zkladn syntaxe a smantiky.
Poadavkem na dokazovn je jeho tzv. korektnost, toti to, aby dokazateln formule z nja-
kch axiom byla pravdiv v tch vznamovch interpretacch, ve kterch jsou pravdiv axiomy.
Heslovit eeno: Dokazateln je pravdiv. Zsadnm poznatkem prediktov logiky je, e plat
i opan netriviln implikace a tedy nakonec tvrzen o kompletnosti:
Dokazateln je prv to, co je pravdiv.
2.0.2. Klov pojmy a znaen.
Zkladn syntax.
Pojem Znaen Obor
jazyk L
term t, s Term
L
(atomick) formule , , (AFm
L
) Fm
L
logick axiomy LAx
L
Pojem Znaen Obor
pravidla dedukce MP, Gen
teorie T
dkaz v teorii
je dokazateln v T T Thm(T)
Zkladn smantika.
Pojem Znaen Obor
struktura pro L / [= L M(L)
plat v / (pi ohodnocen e promnnch) / [= (/ [= [e]) Thm(/)
/ je model T / [= T M(T)
je pravdiv v T T [=
17
18 KAPITOLA 2. KONCEPT PREDIKTOV LOGIKY.
2.1 Zkladn syntax.
Jazyk.
2.1.1. Symboly. Signatura. Velikost jazyka. Extenze, restrikce, izomorzmus jazyk.
Jazyk je tvoen symboly logickmi, mimologickmi a eventuln binrnm relanm symbolem
rovnosti =. Navc se uvaj ti pomocn symboly (delimitery) (,).
Logick symboly jsou:
Logick spojky , , dal jsou zaveden jako zkratky.
Promnn, tvoc spoetnou mnoinu Var; zname je asto x, y, z.
Bu v
0
, v
1
, . . . jejich prost pevn oslovn.
Univerzln ili obecn kvantikace
x
s x z Var;
x
teme pro kad x. Existenn
kvantikaci
x
, teme existuje x, zavdme jako zkratku. (Poznamenejme, e
x
je jeden symbol.)
Mimologick symboly jsou relan, vyjadujc vztahy o individuch a funkn, vyjadujc ope-
race s individui. etnosti uvaovanch vztah jsou konen. Nulrn funkn symbol se nazv
konstantn symbol. K formlnmu zpisu uijeme pojem obecn notace, co je dvojice S, Ar
S
)
znaen S a takov, e / S a Ar
S
: S N; S S je symbol a Ar
S
(S) jeho etnost. Je-li S = ,
jde o przdnou obecnou notaci. Vet mimologickch symbol je signatura jazyka R, F), kde R,
F jsou obecn notace takov, e RF = a RF neobsahuje dn logick symbol ani =. R resp.
F je vet relanch resp. funknch symbol; oba vty mohou bt przdn; pak jde o przdnou
signaturu, znaenou . Signaturu jazyka zname asto L a jazyk s uvedenou signaturou zname
zpravidla stejnm symbolem. Je to dle jazyk s rovnost, obsahuje-li binrn relan symbol = rov-
nosti; jinak to je jazyk bez rovnosti. Jazyk mus vdy obsahovat njak relan symbol. Signatura a
tak jazyk je ist relan resp. ist funkn, t algebraick, je-li kad jeho mimologick symbol
relan resp. funkn. Jazyk zapisujeme uvedenm jeho signatury, asto v nsledujcm pehlednm
a praktickm tvaru:
R
0
, . . . , F
0
, . . . , c
0
, . . .), R
0
je m
0
-rn relan symbol, . . . ,
F
0
je n
0
-rn funkn symbol, . . . , c
0
je konstantn symbol, . . . .
Nemusme pak ani nejprve vypisovat relan a pak funkn symboly, ale meme je uvdt v libo-
volnm poad, avak tak, aby byly patrn etnosti a to, o jak druh symbolu jde.
Nap. signatura jazyka s rovnost uspodanch tles je L = R, F), kde
R je , Ar
R
) s Ar
R
() = 2,
F je +, , , 0, 1, Ar
F
) s Ar
F
(+) = Ar
F
() = 2, Ar
F
() = 1, Ar
F
(0) = Ar
F
(1) = 0.
Zpravidla ji zapisujeme v pehlednm tvaru: L = , +, , , 0, 1, je binrn relan symbol,
+, jsou binrn funkn symboly, je unrn funkn symbol, 0, 1 jsou konstantn symboly.
Velikost ili kardinalita [[L[[ jazyka L je maximum z velikosti mnoiny mimologickch symbol
a spoetn velikosti; velikost [[L[[ je tedy vdy alespo spoetn.
Bute L, L
dva jazyky. Jazyk L
je extenze L a L je restrikce L
, pokud kad mimologick

symbol jazyka L je mimologickm symbolem jazyka L
tho typu a etnosti v L
jako v L a dle
je-li L s rovnost, je i L
; peme L L
. Jazyky L a L
jsou izomorfn, jsou-li oba bu s rovnost

nebo oba bez rovnosti a dle existuje prost zobrazen h mnoiny mimologickch symbol jazyka
L na mnoinu mimologickch symbol jazyka L
tak, e pro kad mimologick symbol S z L je

h(S) tho typu a etnosti v L
jako S v L.
2.1.2. Termy a formule.
Termy a formule jsou vrazy danho jazyka L = R, F) takov, e prv vyjaduj symbolicky funkce
sloen z funknch symbol z F a druh tvrzen.
Mnoinu Term
L
vech term jazyka L ili L-term denujeme induktivn pravidly: t1) Kad
promnn je term. t2) Je-li F z F etnosti n a t
0
, . . . , t
n1
jsou termy, je F(t
0
, . . . , t
n1
) term.
Atomick formule jazyka L je prv vraz tvaru R(t
0
, . . . , t
n1
), kde R je z R a n-rn a
t
0
, . . . , t
n1
jsou termy. Je to tedy prv predikce o termech; obor vech atomickch formul jazyka
L zname AFm
L
. Atomick formule nebo jej negace se nazv literl.
2.1. ZKLADN SYNTAX. 19
Mnoina Fm
L
vech formul jazyka L ili L-formul m induktivn denici s pravidly: f1) Kad
atomick formule je formule. f2) Jsou-li , formule, jsou jimi i (), ( ). f3) Je-li formule
a x promnn, je
x
() formule. Induktivn denice s pravidly f1) a f2) denuje obor OFm
L
vech otevench ili bezkvantiktorovch formul jazyka L. Zejm je AFm
L
OFm
L
Fm
L
.
ekneme-li dle term resp. formule, mnme tm term resp. formuli njakho jazyka, patrnho
z kontextu nebo na jeho blim uren nezle.
Indukc dle sloitosti formule denujeme podformule takto: a) podformule atomick formule
je prv ona sama. b) podformule i
x
() resp. ( ) je prv ona sama nebo kad
podformule resp. navc i kad podformule .
Nevnoen term resp. nevnoen atomick formule je term resp. atomick formule tvaru
F(x
0
, . . . , x
n1
) resp. R(x
0
, . . . , x
n1
), F(x
0
, . . . , x
n1
) = y, x = y, x = c,
kde R, F i c je relan, funkn i konstantn symbol uvaovanho jazyka.
2.1.3. Termy a formule jako sekvence; prexn a inxn tvar. Designtory.
Termy danho jazyka L = R, F) lze chpat jako konen posloupnosti ili sekvence vytvoen ze
symbol jazyka induktivn pomoc funkc F
, kde F F nebo F je promnn. Pitom funkce F
:
(F
)
n
F
s n = Ar
F
(F) (a n = 0, je-li F promnn) je takov, e pro s = s
0
, . . . , s
n1
) (F
)
n
je F
(s) = F)
(s); sekvence F)
(s) je tzv. prexn zpis vrazu v polsk notaci. My jsme

ji zapsali v denici term jako F(s
0
, . . . , s
n1
), tj. v obvykl notaci, k emu jsme uili oproti
polsk notaci ti pomocn delimitery ), (. Dle pro F nulrn jsme psali F() msto sekvence F), pro
promnnou x jakoto nulrn symbol pak jen x msto x). Zcela podobn je tomu s denic formul.
Tam roli funknch symbol hraj jako unrn, jako binrn a kad
x
jako unrn, atomick
formule pak jako nulrn. Pitom )
(, )) jsme zapsali jako ( ), tj. v inxnm tvaru;

obvykl prexn tvar je (, ). Inxn tvar uvme z dvod lep itelnosti.
Vidme abstraktnji, e nm jde o sekvence v polsk notaci induktivn vytvoen vzhledem
k njak obecn notaci S = S, Ar
S
), obsahujc aspo jeden nulrn symbol; kme pak e S je
notace. Zmnn sekvence se nazv designtor notace S a mnoina D(S) designtor notace S je
tedy denovan induktivn denic:
Pro S S a sekvenci s designtor dlky Ar
S
(S) je S)
(s) designtor.
Je-li S S a s = s
0
, . . . , s
n1
) sekvence, uvme pro grack zpis sekvence S)
(s) ob-
vyklou prexn nebo inxn notaci, tj.
S)
(s
0
, . . . , s
n1
)) zname S(s
0
, . . . , s
n1
), tak (inxn) (s
0
Ss
1
), kdy n = 2.
Poznamenejme, e pro n = 0 asto peme msto S() jen S. Je patrn, e termy jazyka L = R, F)
jsou designtory notace F
, kter je rozenmF o nulrn symboly x, kde x je promnn. Mnoina

OFm
L
resp. Fm
L
je mnoina designtor notace
AFm
L
, resp. AFm
L
,
x
; x Var,
kde kad z AFm
L
je nulrn, unrn, binrn a kad
x
je unrn. Pitom ) pro
AFm
L
zapisujeme jako (msto ()) a atomick formule tak je formule.
Pipomeme, e sekvence x je podsekvence sekvence y, existuj-li sekvence y
0
, y
1
tak, e plat
y
0
x
y
1
= y; kme pak tak, e x m vskyt v y. Poddesigntor njakho designtoru je
designtor majc vskyt v . Poddesigntor formule je podformule . Vskyt termu ve formuli
je jeho vskyt v njak atomick podformuli . Povimnme si, e vskyt symbolu
x
ve formuli
neznamen, e promnn x m v tto formuli vskyt.
Plat dle nsledujc ti dleit a intuitivn dobe akceptovateln tvrzen o designtorech (viz
2.4.2, 2.4.4, 2.4.6), umoujc mimo jin korektn pracovat s vskytem a substituc.
TVRZEN 2.1.4. (O designtorech.)
1) (O jednoznanosti.) Kad designtor je jednoznan tvaru S)
(s) pro jist S S a jist

s D(S)
Ar(S)
.
2) (O vskytech.) Kad vskyt designtoru
v designtoru tvaru S)
(s) s S S a
s D(S)
Ar
S
(S)
je bu nebo je to vskyt v nkterm lenu (s)
i
.
3) (O substituci.) Nahrad-li se vskyt designtoru
v designtoru designtorem
, zsk se
designtor.
2.1.5. Indukce dle dlky.
Kad designtor m jednoznan tvar a dlku. To dovoluje dokazovat indukc dle dlky design-
tor, e vechny maj njakou vlastnost a denovat indukc dle dlky designtor njakou vlastnost
designtor i hodnotu designtorm piazenou (tj. konstruovat ji rekurzivn).
2.1.6. Zaveden &, , . Konvence o zpisu formul.
Binrn logick spojky disjunkce (ili nebo), & konjunkce (ili a) a ekvivalence zavdme jako
zkratky dan nsledovn:
( ) za (() ), ( & ) za ( ()),
( ) za (( ) & ( )).
Msto & se me pst tak . Existenn kvantikace
x
() je zavedena jako zkratka za (
x
(()));
je existenn kvantiktor.
Nsledujc konvence o zpisu formul se uvaj pro lep itelnost.
asto se vynechvaj vnj zvorky, msto () se pe . Pouv se t konvence, e m
v zpise vy prioritu ne spojky & a , ty zase ne a ta zase ne . Msto (( & ())
( )) tak mme & ; meme ovem pout i mn radikln zkrcen, jako nap.
( & ) ( ). Msto (
1
(
2

n
) . . . ) peme t
1

2

n
, kde je , &
nebo ; nekumulujeme zde tedy zvorky zprava. Formule
1

2

n
, kde je & resp. se
nazv konjunkce s konjunkty
1
, . . . ,
n
resp. disjunkce s disjunkty
1
, . . . ,
n
. Zvorky meme
pro zlepen itelnosti i pidat.
Formuli
x
() resp.
x
() zapisujeme jako (x) resp. (x). Tedy (x) je zkratka za (x).
Je-li Q kvantiktor, peme t (Qx
1
, . . . , x
n
) za (Qx
1
) (Qx
n
).
Je-li R resp. F njak nulrn relan resp. funkn symbol, peme zpravidla msto atomick
formule R() resp. termu F() jen R resp. F. Je-li binrn relan symbol, pe se t t , s za
(t s).
2.1.7. Voln a vzan promnn. Uzaven formule. Generln uzvr.
1. Vskyt promnn x ve formuli je vzan ve , je-li to vskyt v njak podformuli (x)
formule ; v opanm ppad je tento vskyt voln ve . kme, e promnn x je voln resp. v-
zan ve , jestlie nkter jej vskyt je voln resp. vzan ve . Promnn x je [ne]kvantikovan
ve formuli , kdy [nen]je ve vskyt (x). Promnn pat formuli , m-li vskyt ve i je
kvantikovan ve ; jinak nepat .
Promnn me bt zrove voln i vzan v njak formuli. Jsou-li promnn x, y rzn,
tak voln vskyty x v , (y) resp. , jsou prv voln vskyty ve resp. a ; to
plyne z tvrzen o jednoznanosti designtor. Dle x nem voln vskyt v (x). (Upozornme,
e v (x) nen x tsn za vskyt promnn x.)
2. Formule se nazv uzaven, ili sentence, nen-li v n voln dn promnn. (Generln)
uzvr je formule (x
1
, . . . , x
n
), kde mezi x
1
, . . . , x
n
jsou vechny voln promnn formule .
2.1.8. Formule a term v danch promnnch. Symboly t(x), (x).
Term t resp. formule je (prv) v promnnch x, je-li x = x
0
, . . . , x
n1
) prost (n-)tice
rznch promnnch, mezi ktermi jsou (prv) vechny promnn termu t resp. voln promnn
formule . Peme pak
t(x) i t(x
0
, . . . , x
n1
) resp. (x) i (x
0
, . . . , x
n1
)
a tento npis prv znamen, e t resp. je v x. Term i formule je v n promnnch s n N,
je-li v v
0
, . . . , v
n1
) a Fm
n
L
je mnoina vech L-formul v n promnnch. ekneme-li, e je
(prv) v promnnch x, y, znamen to, e je (prv) v x
y a x, y jsou disjunktn. Uvme

pak, obdobn jako ve, symbol (x, y), eventuln (x; y). asto se potom x resp. y interpretuj
jako tzv. pedmtn resp. parametrick promnn uvaovan formule. Podobn je tomu s termy.
Meme analogicky ut i trojn seznam x, y, z a pst (x, y, z) atd.
2.1. ZKLADN SYNTAX. 21
PKLAD. a) Bu + binrn funkn symbol. + nen term. v
1
+v
1
je nevnoen term prv ve v
1
).
v
1
+v
1
(v
0
, v
1
, v
2
) znamen, e term v
1
+v
1
je v promnnch v
0
, v
1
, v
2
). b) Bu F binrn funkn
symbol. F(v
5
, v
1
) je nevnoen term prv ve v
5
, v
1
). F(v
5
, v
1
)(v
0
, v
1
, v
5
)) znamen, e term
v
5
, v
1
) je v promnnch v
0
, v
1
, v
5
). F(v
5
, v
1
)(v
0
; v
5
) znamen, e term F(v
5
, v
1
) je v promnnch
v
0
, v
5
) a v
0
resp. v
5
povaujeme za pedmtnou resp. parametrickou promnnou.
2.1.9. Substituce, instance, varianta.
1. Term t je substituovateln za x do , jestlie pro kadou promnnou y termu t dn
podformule (y) formule neobsahuje vskyt x, kter je voln ve .
Substituce termu t do formule za promnnou x se provd tak, e vechny voln vskyty
promnn x ve se nahrad termem t, pokud(!) je term t substituovateln za x do . Snadno
se indukc dle sloitosti doke, e zskan vraz je formule; zapisujeme ji jako (x/t) a pokud
je tento symbol uit, znamen to, e t je substituovateln za x do . Je-li bezkvantiktorov
formule, je zejm kad term substituovateln za kadou promnnou do .
2. Instance formule je formule znaen (x
1
/t
1
, . . . , x
n
/t
n
) a zskna z nahraenm vech
volnch vskyt x
1
, . . . , x
n
za t
1
, . . . , t
n
, piem x
1
, . . . , x
n
jsou rzn promnn, term t
i
je sub-
stituovateln za x
i
do pro i = 1, . . . , n a substituce se provd simultnn. Obecn nen instanc
formule formule (x
1
/t
1
)(x
2
/t
2
) (x
n
/t
n
) zskna postupn provdnou substituc.
Obdobn t(x
1
/t
1
, . . . , x
n
/t
n
) zna term zskan z termu t simultnnm nahraenm vech
vskyt x
1
, . . . , x
n
za t
1
, . . . , t
n
, piem x
1
, . . . , x
n
jsou rzn promnn. Vsledkem je term, jak
plyne z tvrzen o substituci v designtorech. Msto (x
1
/t
1
, . . . , x
n
/t
n
) resp. t(x
1
/t
1
, . . . , x
n
/t
n
)
peme t, nevede-li to k nedorozumn, jen (t
1
, . . . , t
n
) resp. t(t
1
, . . . , t
n
).
Poznamenejme, e (x
1
/t
1
, . . . , x
n
/t
n
) meme zskat postupn provdnou substituc t
i
za x
i
do (x
1
/x
1
, . . . , x
n
/x
n
), kde x
1
, . . . , x
n
jsou rzn, nesjou kvantikovan ve a nevyskytuj se
ani ve ani v dnm t
i
(a tedy x
i
je substituovateln za x
i
do ). Obdobn je tomu s termy.
3. Varianta formule je formule, kter se zsk z konenou aplikac krok: podformuli (x)
nahra (y)(x/y), kde promnn y nen voln ve (a je substituovateln za x do ).
POZNMKA 2.1.10. 1. Substituovatelnost vyjaduje korektnost substituce, tj. e pro L-formuli
(x) a L-strukturu / je / [= (x) / [= (x/t). Bu (x) formule (y)(x ,= y). Pak plat v /,
je-li A alespo dvouprvkov, avak formule (y)(y ,= y), zskan z nekorektn substituc termu y
za x, neplat v /. Pozdji ukeme, e dokazatelnost formule implikuje dokazatelnost jej instance.
2. Nech y nen voln ve a je substituovateln za x do ,
je (x/y). Pak
(y/x) je . Oba
pedpoklady dohromady toti zaruuj, e voln vskyt y ve
je prv tam, kde je voln vskyt

x v . Tedy x je substituovateln za y do
a tak totonost obou uvaovanch formul plat.

3. a) Bu formule (x)(x < y) (x = y) s rznmi promnnmi x, y. Je-li promnn z rzn
od x, y, je (z)(z < y) (x = y) varianta . Nelze vak variovat x na y, nebo y m voln
vskyt v (x)(x < y).
b) Chceme, aby varianta
formule byla ekvivalentn s ; e tomu tak je, dokeme pozdji

jako tvrzen o variantch. Pokud bychom nedodreli pravidla vytven varianty, neplatilo by to.
Vezmeme-li toti za formuli (x)(x ,= y) s rznmi x, y a budeme chybn (nebo y m voln
vskyt v x ,= y) variovat x na y, zskme
tvaru (y)(y ,= y), co zjevn nen ekvivalentn

s . Nelze pominout ani podmnku substituovatelnosti. Bu toti formule (y)(x)(x ,= y);
budeme-li chybn (dky tomu, e x nen substituovateln za y do (x)(x ,= y)) variovat y na x,
zskme
tvaru (x)(x)(x ,= x), co zjevn nen ekvivalentn s .

Pomoc tvrzen o variantch lze a na ekvivalenci doclit, aby v dan formuli nebyla dn
promnn zrove vzan i voln. Napklad ve formuli , kter m tvar (x)(x < y) & x +0 = x
s rznmi x, y, je x voln i vzan. Bu x
promnn rzn od x, y. Pak je (x
)(x
< y) & x+0 = x

varianta , ve kter nen dn promnn zrove vzan i voln.
Dedukce.
2.1.11. Logick axiomy a pravidla dedukce.
Logick axiomy jazyka L jsou jist pravdiv L-formule; meme je pout vdy pi dokazovn
jako axiom, ani bychom poruili korektnost dokazovn. Mme dv skupiny logickch axiom: o
logickch spojkch a o kvantiktorech. Jde-li o jazyk s rovnost, pat mezi logick axiomy axiomy
rovnosti. Mnoinu logickch axiom jazyka L zname LAx
L
.
Axiomy o logickch spojkch jsou nsledujc ti schemata formul:
(PL1) ( ),
(PL2) ( ( )) (( ) ( )),
(PL3) ( ) ( )
Axiomy o kvantiktorech jsou nsledujc dv schemata:
Axiomy substituce: L-formule (x) (x/t), je-li term t substituo-
vateln za promnnou x do formule .
Axiomy -zaveden: L-formule (x)( ) ( (x)), nen-li
promnn x voln ve .
Axiomy rovnosti: x = x,
x
1
= y
1
. . . x
n
= y
n
R(x
1
, . . . , x
n
) R(y
1
, . . . , y
n
),
pokud R je n-rn relan symbol jazyka L vetn =, n > 0.
x
1
= y
1
. . . x
n
= y
n
F(x
1
, . . . , x
n
) = F(y
1
, . . . , y
n
),
pokud F je n-rn funkn symbol jazyka L, n > 0.
Pravidla dedukce (ili odvozovn) jsou:
Modus ponens (MP): Z a ( ) odvo . Symbolicky:
,()
.
Pravidlo generalizace (Gen): Z odvo
x
(). Symbolicky:

x()
.
2.1.12. Teorie. Dkaz. Thm(T), Th(T).
1. Axiomatika v jazyce L je libovoln mnoina T Fm
L
. kme pak, e dvojice L, T) je
teorie a tak, e T je L-teorie i teorie v L, strunji teorie, nehroz-li nedorozumn. kme tak,
e formule z T LAx
L
jsou mimologick axiomy teorie L, T). Przdn L-teorie je L-teorie L, );
meme ji znait strun . Formule teorie je formule jazyka tto teorie, jazyk teorie T se zna
L(T). st, t fragment, teorie T je L(T)-teorie T
s T
T. Jsou-li
0
, . . . ,
n
formule, zname
T
0
, . . . ,
n
t T,
0
, . . . ,
n
. Teorie je oteven, je-li kad jej mimologick axiom oteven
formule. Nevede-li to k nedorozumn, uvdme asto teorii jen vtem jejich mimologickch axi-
om. Peme pak T =
0
,
1
, . . ., co zna, e T je teorie s axiomatikou
0
,
1
, . . . LAx
L
,
kde L je jazyk teorie T (dan pedem i patrn z kontextu).
Dkaz v L-teorii T je konen sekvence
0
, . . . ,
n
njakch L-formul, kde
i
je bu axiom
z T nebo logick axiom, nebo je
i
vyvozeno pomoc njakho pravidla dedukce z nkterch
j
s j < i. Uveden dkaz je dkaz formule v T, je-li nkter
i
. Existuje-li pro L-formuli
dkaz v T, je dokazateln v T ili teormem T; peme pak
T .
Je-li T przdn L-teorie, peme msto T a v T vynechvme nebo kme v L i v logice.
Dle
Thm(T) i Thm
T
resp. Th(T) i Th
T
zna mnoinu vech teorm T resp. teorm T, kter jsou navc sentencemi.
2. Pro L-teorii T a L-formule , denujeme:
je vyvratiteln (spor) v T, kdy T ,
je konzistentn s T, kdy T , ,
je nezvisl v T, kdy T , a T , ,
je silnj ne v T, kdy T .
Je-li T przdn, vynechvme v T.
2.2. ZKLADN SMANTIKA. 23
2.1.13. Spornost, kompletnost, extenze, ekvivalence, konen a oteven axiomati-
zovatelnost teori.
1. Teorie je sporn, lze-li v n dokzat kadou jej formuli; jinak je bezesporn.
2. Teorie je kompletn, je-li bezesporn a kad jej sentence je v n dokazateln i vyvratiteln.
3. Extenze teorie T je teorie T
takov, e L(T) L(T
) a Thm(T) Thm(T
); je to jednoduch
extenze, je-li navc L(T) = L(T
). Dv teorie jsou ekvivalentn, je-li kad z nich extenz druh.

Konzervativn extenze teorie T je jej extenze T
takov, e pro kadou L(T)-formuli plat

T
T .
4. Konen resp. oteven axiomatizovateln teorie je takov, kter je ekvivalentn teorii s ko-
nen resp. otevenmi mimologickmi axiomy.
TVRZEN 2.1.14.
1) Mnoina Thm(T) je denovan induktivn pravidly:
a) Kad logick i mimologick axiom T je v Thm(T).
b) Jsou-li , v Thm(T), jsou tam i , (x) pro kad x.
2) a) Thm(T) = Thm(Thm(T)). b) T je bezesporn Thm(T) je bezesporn.
Dkaz. 1) plyne bu z obecn vty o induktivn denici a odvozen, nebo indukc podle dlky
dkazu v T pro jednu inkluzi a indukc podle sloitosti prv denovanch objekt pro druhou
inkluzi. 2) a) plyne z 1), b) z a).
2.2 Zkladn smantika.
Struktura pro signaturu. Struktura formul.
2.2.1. Struktura pro signaturu. Podstruktura a generovan podstruktura. Redukt.
1. Struktura pro signaturu L = R, F) je A, R
A
, F
A
), kde:
A je neprzdn mnoina, zvan univerzum /,
R
A
je soubor R
A
; R R), relac tvaru R
A
A
Ar
R
(R)
s R R,
F
A
je soubor F
A
; F F) funkc F
A
: A
Ar
F
(F)
A s F F.
kme pak, e to je L-struktura ili struktura pro L a tak model jazyka L. Uvedenou strukturu
zname strun / a meme pst / [= L. R
A
resp. F
A
je realizace symbolu R resp. F.
Velikost ili kardinalita struktury / je velikost (kardinalita) jejho univerza; zna se [[/[[.
Tda vech L-struktur se zna M(L).
Triviln L-struktura velikosti ,= 0 je L-struktura / s univerzem , piem pro kad
relan mimologick symbol R jazyka L etnosti m je R
=
m
, pro kad funkn mimologick
symbol F jazyka L etnosti n je F
=
n
0. Speciln je kad konstantn symbol interpretovn
jako 0. Takovou strukturu zname
L
; speciln je 1
L
jednoprvkov triviln L-struktura.
2. Bu / = A, R
A
, F
A
) struktura pro R, F). Podstruktura struktury je struktura B =
B, R
B
, F
B
) pro R, F) takov, e B A a dle
R
B
= R
A
B
m
pro R R, m = Ar
R
(R), F
B
= F
A
(B
n
B) pro F F, n = Ar
F
(F);
peme pak
B /
a podstrukturu B meme zapsat jako B, R
A
, F
A
).
Je-li B /, je B uzaveno na vechny funkce struktury / a tedy tak kad konstanta
struktury / pat do B. Zejm je neprzdn podmnoina Y A univerzem njak podstruktury
struktury /, prv kdy je Y uzaveno na vechny funkce struktury / (a tedy speciln kad
konstanta struktury / je v Y ); takovou podstrukturu pak zname
/ Y .
Pokud je tedy B /, tak B = / B.
3. Pro X A je mnoina generovan v / z X nejmen podmnoina A obsahujc X a uzaven
na kadou funkci z F
A
; je to tedy F
A
-uzvr X, kter zname F
A
X) viz 1.1.1. Je-li F
A
X) , = ,
je to univerzum nejmen podstruktury struktury / obsahujc X; zname ji /X) a kme, e
to je podstruktura generovan X a prvky z X jsou genertory /X). Je tedy /X) = / F
A
X).
Zejm kdy F
A
obsahuje konstantu c
A
, je c
A
F
A
X). Kdy F = , tak F
A
X) = X.
4. Bute L, L
jazyky s L L
, /
njak L
-struktura. Redukce i redukt /
na L je L-
struktura /, kter vznikne z /
odebrnm realizac symbol, kter nejsou v L; zname ji /
[ L.
kme t, e /
je expanze / do L
.
Pkladem L-struktury s L = , +, , , 0, 1) je / = R,
R
, +
R
,
R
,
R
, 0
R
, 1
R
), kde R je
mnoina relnch sel a uveden uspodn a operace ( je unrn a zna opanost) a konstanty
maj obvykl vznam. Struktura je zapsan v pehlednm tvaru podobn jako L ve. Nazv
se uspodan tleso relnch sel. asto, pokud to nevede k nedorozumn, horn index u relac
a operac njak struktury vynechvme pro lep pehlednost zpisu; msto A, R
A
, . . . , F
A
, . . .)
tak peme jen A, R, . . . , F, . . .). Nevede-li to k nedorozumn, zapisujeme A, R, . . . , F, . . .) B pro
strunost t jako B, R, . . . , F, . . .). Expanzi struktury / o relace R
0
, . . . a funkce F
0
, . . . zname
t /, R
0
, . . . , F
0
, . . .).
Struktura N, , +, , , 0, 1), kde je unrn operace pitn jedniky (znaen obvykle S)
a a ostatn operace a konstanty maj obvykl vznam, se nazv standardn model pirozench
sel. Redukt /[ L
g
= R, +, , 0), kde L
g
= +, , 0) je jazyk teorie grup (v aditivn verzi), je
tzv. aditivn grupa relnch sel. Kad Booleova algebra A, , , , 0, 1) je struktura pro jazyk
, , , 0, 1) teorie Booleovch algeber.
TVRZEN 2.2.2. (Odhad potu L-struktur s danm univerzem.) L-struktur s univerzem
resp. 2 < je nejve 2
||L||
resp. 2
||L||
.
Dkaz. Bu L = R, F). Mnoina Rel resp. Op vech relac resp. operac konench etnost nad
m kardinalitu nejve 2
pro a jinak. Ozname = [[L[[. Je-li / = , R

A
, F
A
),
je R
A
: R Rel, F
A
: F Op. Tud uvaovanch dvojic R
A
, F
A
) je nejve tolik, kolik je
kardinalita mnoiny (2
(2
resp.
, co je 2
resp. 2
, nebo .
2.2.3. Struktura formul.
Nech L je jazyk.
1. Bu uzvr formule , kde je njak xovan atomick L-formule; existuje-li
atomick L-sentence , bereme za formuli . Bu negace . Tedy [= , [= , tj. je
pravdiv L-sentence a liv L-sentence.
2. Struktura formul jazyka L je struktura
Fm
L
= Fm
L
, , , &, , )
pro jazyk Booleovch algeber; logick spojky chpeme jako operace, a jako konstanty 0 a 1.
Operace nen komutativn, nebo formule s rznmi , nen jako vraz (tice) roven
; podobn je tomu s &.
Bu n pirozen. Pak Fm
n
L
zna podstrukturu Fm
L
s univerzem Fm
n
L
: Fm
n
L
= Fm
L
Fm
n
L
.
Hodnota termu a platnost formule ve struktue.
2.2.4. Hodnota termu, hodnocen a platnost formule ve struktue. Vztah [=.
Bu / njak L-struktura. Funkce e : Var A, ili e
Var
A, je ohodnocen promnnch v A. Pro
n ozname e(x/a) funkci, kter vznikne z e prv tak, e e zmnme jen v x, a to na hodnotu a.
1. Hodnota t
A
[e] (t t
A
(e)) termu t v / pi ohodnocen e se denuje indukc dle dlky t:
a) Je-li t promnn x, je t
A
[e] = e(x).
b) Je-li t tvaru F(t
0
, . . . , t
n1
) a F je n-rn funkn symbol, tak
t
A
[e] = F
A
(t
A
0
[e], . . . , t
A
n1
[e]).
2. Hodnota H
A
at
(, e) atomick formule v / pi ohodnocen e je denovna takto:
Kdy je tvaru R(t
0
, . . . , t
n1
), kde R je n-rn relan symbol z L (tj. i =, je-li L s rovnost)
a t
0
, . . . , t
n1
jsou termy, tak denovan hodnota je 1 resp. 0, prv kdy R
A
(t
A
0
[e], . . . , t
A
n1
[e])
plat resp. neplat; pitom =
A
je identita na A. Pro R nulrn speciln mme H
A
at
(R()) = 1
R
A
() R
A
= .
3. Zobrazen H
A
: Fm
L

Var
A 2, nazvan hodnocen ve struktue /, denujeme indukc
dle dlky takto:
H
A
(, e) = H
A
at
(, e), kdy je atomick,
1
H
A
(
0
, e), kdy je (
0
),
H
A
(
0
, e)
1
H
A
(
1
, e), kdy je (
0

1
),
minH
A
(
0
, e(x/a)); a A, kdy je
x
(
0
).
Pitom
1
resp.
1
je komplement resp. operace implikace v Booleov algebe 2, tj.
1
(0) = 1,
1
(1) = 0, pro a, b 0, 1 je a
1
b = 1, prv kdy a = 0 nebo b = 1.
H
A
(, e) je hodnota formule v / pi ohodnocen e.
Indukc se snadno doke, e hodnota H
A
(, e) nezvis na e, nevyskytuje-li se ve dn
promnn; pime pak msto H
A
(, e) jen
H
A
().
4. Formule plat v / pi ohodnocen e, prv kdy H
A
(, e) = 1; peme pak
/ [= [e]
a kme t, e je splnn e v / nebo e spluje v /. Plat-li v / pi kadm ohodnocen
promnnch v A, kme, e plat i je splnn i je pravdiv v /, peme
/ [= .
LEMMA 2.2.5. (O hodnocen a platnosti ve struktue.) Nech / je L-struktura, e : Var A,
, dv L-formule.
1) a) H
A
(, e) = 0, H
A
(, e) = 1,
b) H
A
( , e) = H
A
(, e)
1
H
A
(, e), H
A
( & , e) = H
A
(, e)
1
H
A
(, e),
c) H
A
( , e) = 1 H
A
(, e) H
A
(, e), H
A
( , e) = 1 H
A
(, e) = H
A
(, e).
2) Je-li po ad , &, , a je po ad nebo, a, implikuje, prv kdy, tak
a) / [= [e] resp. / [= ( )[e] / ,[= [e] resp. / [= [e] / [= [e],
b) / [= (x)[e] pro kad a A je / [= [e(x/a)],
c) / [= (x)[e] existuje a A s / [= [e(x/a)],
d) / [= (x
0
, . . . , x
n1
) / [= (x
0
, . . . , x
n1
).
Dkaz. 1) Jde o je triviln dsledky denic. 2) a) je pro negaci jasn a pro ostatn reformulace 1).
b) / [= (x)[e] pro kad a A je H
A
(, e(x/a)) = 1 pro kad a A je / [= [e(x/a)].
c) / [= (x)[e] / [= (x)[e] nen pro kad a A splnno / ,[= [e(x/a)]
existuje a A s / [= [e(x/a)].
d) Indukc dle n. Pro n = 0 nen co dokazovat. Indukn krok z n na n + 1 (e je ohodnocen
promnnch v A):
/ [= (x
0
, . . . , x
n
) pro kad e je / [= [e]
pro kad e a kad a A je / [= [e(x
n
/a)]
pro kad e je / [= (x
n
)[e]
/ [= (x
0
, . . . , x
n1
)(x
n
)
Prv ekvivalence je dna denic, druh plyne triviln, tet plyne z b) a tvrt z induknho
pedpokladu.
TVRZEN 2.2.6.
1) (O hodnot a platnosti v reduktu.) Bute L L
, /
[= L
, / redukt /
na L, e ohodnocen
promnnch v A (= A
). Pak
a) pro L-term t plat t
A
[e] = t
A
[e], b) pro L-formuli plat / [= [e] /
[= [e].
2) Nech X je podmnoina univerza L-struktury / a L obsahuje konstantn symbol i X ,= .
Pak univerzum struktury /X) je mnoina B = t
A
[e]; t je L-term a e : Var X.
3) (O platnosti otevench formul.)
/ [= [e] /
[= [e] pro otevenou, /
/ a e : Var A
. (2.1)
Dsledky:
a) Oteven formule plat ve struktue, prv kdy plat v kad jej konen generovan
podstruktue, prv kdy plat v kad podstruktue.
b) Podstruktura modelu oteven axiomatizovateln teorie T je modelem teorie T.
Dkaz. 1) a) Snadno indukc na L-termech. b) Snadno indukc na L-formulch.
2) Zejm je B univerzem podstruktury struktury /. Je-li B
/ a X B
, je jasn B B
.
3) Je-li atomick, jasn to plat, nebo hodnota termu v podstruktue /
/ je stejn jako
v /. Indukc podle sloitosti plyne snadno dokazovan. Dsledek a) plyne ihned z (2.1), b) je
dsledkem a).
TVRZEN 2.2.7. (O nezvislosti hodnoty a platnosti na promnnch.) Nech / je L-struktura a
t resp. njak L-term resp. L-formule, e, e
jsou ohodnocen promnnch v A, kter se rovnaj

na vech promnnch termu t resp. volnch promnnch formule . Pak plat:
a) t
A
[e] = t
A
[e
], b) / [= [e], prv kdy / [= [e
].
Speciln pro t bez promnnch a sentenci nezvis t
A
[e] a / [= [e] na e.
Dkaz. a) plyne bezprostedn indukc na termech. b) se doke snadno indukc na formulch;
uveme jen indukn krok pro univerzln kvantiktor. Bu tvaru (x) a nech pro tvrzen
plat. Voln promnn formule jsou voln promnn formule a eventuln jet promnn x.
Pak zejm plat:
/ [= [e] pro kad a A je / [= [e(x/a)]
pro kad a A je / [= [e
(x/a)] / [= [e
].
2.2.8. Parciln ohodnocen promnnch pro term i formuli. Rozen vztahu [=.
Pomoc 2.2.7 rozme pirozen vznam t
A
[e] a / [= [e]. ekneme, e zobrazen e Var A
je parciln ohodnocen promnnch v A, a dle, e je pro t resp. v A, pokud denin obor e
obsahuje kadou promnnou termu t resp. volnou promnnou formule . Pro takov e nech zna
t
A
[e] resp. / [= [e]
hodnotu t
A
[e
] resp. vztah / [= [e
], kde e
: Var A s e e
je libovoln; to je dle 2.2.7 korektn.

ZNAEN 2.2.9. Je-li x = x
0
, . . . , x
n1
) prost sekvence promnnch a a = a
0
, . . . , a
n1
) A
n
,
zname parciln ohodnocen promnnch e = x
i
, a
i
); i < n jako
x[a, strunji a
0
, . . . , a
n1
) nebo jen a (2.2)
(nevede-li to k nedorozumn). Pro promnnou y pak zna a(y/b) ohodnocen, nabvajc hodnotu
b v y a hodnotu a
i
pro x
i
rzn od y. Speciln je ve uveden e, tj. a
0
, . . . , a
n1
) ili a,
ohodnocen pro term t(x
0
, . . . , x
n1
) a formuli (x
0
, . . . , x
n1
) v A. Peme pak
t
A
[x[a] i t
A
[a
0
, . . . , a
n1
] i t
A
[a] msto t
A
[e],
/ [= [x[a] i / [= [a
0
, . . . , a
n1
] i / [= [a] msto / [= [e].
2.2.10. Extenze L
X
jazyka o jmna. Expanze /
X
.
O prvcch univerza dan L-struktury / meme referovat pomoc extenze L
A
jazyka L o tzv.
jmna prvk z A. Denujme to ponkud obecnji nsledovn.
Nech A je L-struktura, X A. Extenze jazyka L o jmna prvk z mnoiny X je extenze
L, c
a
)
aX
jazyka L o nov navzjem rzn konstantn symboly c
a
; a X). Zname ji
L
X
.
Konstantn symbol c
a
prezentuje individuum a v jazyce; kme, e to je individuln konstanta.
Bu navc B je njak L-struktura, X A a f : X B. Pak pirozen expanze struktury A o
jmna prvk z X resp. pirozen expanze struktury B o jmna prvk z X via f je L
X
-struktura
A
X
= A, a)
aX
resp. B
fX
= B, fa)
aX
;
c
a
je v prv resp. druh interpretovno jako a resp. fa pro kad a X.
Nech (x, y) je L-formule, a
0
, . . . , a
n1
) = a A
l(a)
. Peme t
(a, y) msto (x
0
/c
a0
, . . . , x
n1
/c
an1
, y);
podobn je tomu s L-termem t(x, y) a dle se symboly t(a, b), (a, b) s b A
l(y)
. Analogicky je
tomu s (x, y, z) atd. Msto /
X
[= (a) peme t nkdy jen / [= (a).
LEMMA 2.2.11. (O jmnech.) Nech / je L-struktura, X A, t(x, y) je L-term, (x, y) je
L-formule, a A
l(x)
, b X
l(y)
. Pak
t
A
[a, b] = t(b)
AX
[a], / [= (x, y)[a, b] /
X
[= (x, b)[a]. (2.3)
Speciln pro L-formuli (y) je / [= [b] /
X
[= (b).
Dkaz. Tvrzen o termech plyne indukc podle sloitosti t bezprostedn. Odtud plyne ihned (2.3)
pro atomickou. Zbytek plyne snadno indukc podle sloitosti .
Model teorie. Pravdivost v teorii. Teorie struktury. Axiomatizovatelnost td.
2.2.12. Model teorie, tda model teorie. Pravdivost v teorii: T [= .
1. Model L-teorie T je L-struktura /, ve kter plat kad axiom L-teorie T; peme
/ [= T.
Tda vech model teorie T resp. velikosti resp. konench resp. nekonench se zna
M(T) resp. M
(T) resp. M
<
(T) resp. M
(T),
Je-li T przdn L-teorie, msto M
(T) peme M
(L). Plat tedy nap.

M
(T) M
<
(T) M
(T) = M(T) M(L).

Zejm je
L
M
(L) pro kad ,= .

2. Formule plat ili je pravdiv v teorii T, je-li formule teorie T, kter plat v kadm
modelu teorie T; peme
T [= .
Kdy T [= , je liv v T. Nen-li ani pravdiv ani liv v T, je smanticky nezvisl v T.
Obor vech formul pravdivch v T resp. livch v T zname
Tr(T) resp. nTr(T).
Formule je smanticky konzistentn s T, kdy nen liv v T, tj. kdy T ,[= , ili kdy
existuje struktura / s / [= T (v), pokud je v promnnch v.
Je-li T przdn L-teorie, peme jen [= msto T [= a frzi v(s) T vynechvme nebo kme
v L(T) eventuln jen v logice, a dle peme Tr(L) resp. nTr(L) msto Tr(T) resp. nTr(T).
Nyn je pehledn formulovateln zsadn, zatm nedokzan vta o kompletnosti prediktov
logiky: Pro teorii T a jej formuli je T T [= . Platnost implikace se nazv
korektnost prediktov logiky; dkaz je snadn, jak uvdme ne. Obtnj dkaz implikace
uvedeme pozdji.
Velmi dleit je dle otzkou, jak vypad M(T) konkrtnji, dle jak jsou tdy M
(T) a jak
druhy model jsou v nich. V pln i se j zabv teorie model.
Je uiten uvdomit si nsledujc lemma o platnosti a korelativn modelech negace, dis-
junkce, konjunkce, generlnho uzvru (g.c.() zna generln uzvr formule ) a implikace a
ekvivalence.
LEMMA 2.2.13. Nech / je L-struktura a
0
, . . . ,
n
jsou L-formule. Pak plat:
1) a) / [=
0
/ ,[=
0
/ [=
1
nebo nebo / [=
n
/ [=
1

n
/ [=
1
a a / [=
n
/ [=
1
& &
n
/ [=
0
/ [= g.c.(
0
).
b) M(T,
0
) M(T) M(
0
) = M(T) M(T,
0
)
M(T,
1
) M(T,
n
) M(T,
1

n
)
M(T,
1
) M(T,
n
) = M(T,
1
& &
n
)
M(T, g.c.(
0
)) = M(T,
0
)
2) Uveden dv implikace resp. inkluze nelze obrtit. Jsou-li vak
0
, . . . ,
n
sentence, lze
je i obrtit.
3) Nech T je L-teorie. Pak plat:
a) Peme-li v 1) a) T msto /, opt uveden vztahy plat a nelze obrtit.
b) Plat
T [=
0

1
M(T,
0
) M(T,
1
), T [=
0

1
M(T,
0
) = M(T,
1
).
Implikace nelze obecn obrtit, jsou-li vak
0
,
1
sentence, lze je obrtit.
Dkaz. 1) Sta dokzat a), b) je bezprostednm dsledkem. Nech e je ohodnocen promnnch
v A. Prvn implikace: z / [=
0
[e] plyne / ,[=
0
[e]; tud dokazovan plat. Podobn snadno
plynou ostatn ti vztahy.
2) Prvou implikaci nelze obrtit. Bu toti
0
formule x 0, / = Z, , 0). Pak / ,[=
0
,
/ ,[=
0
. Podobn je to s druhou implikac . Odtud pak plyne, e nelze obrtit ani inkluze .
Nech e je ohodnocen promnnch v A. Je-li
0
sentence, tak
/ [=
0
/ [=
0
[e] / ,[=
0
[e] / ,[=
0
,
nebo hodnota / [=
0
[e] nezvis na e. Podobn je tomu s disjunkc.
3) a) je bezprostedn dsledek 1) a). b) Implikace plynou snadno. Prvou nelze obrtit.
Bu toti T teorie v jazyce L = 0, 1) s rovnost a jedinm mimologickm axiomem existuj
alespo dva prvky. Pak M(T, x = 0) = = M(T, x = 1), avak T ,[= x = 0 x = 1, nebo
/ ,[= (x = 0 x = 1)[0], kde / = 0, 1, 0, 1) [= T. Podobn je tomu s a tvrzen o sentencch
se doke snadno.
PKLAD. Pro sentence nemus platit msto v prvm vztahu z 2.2.13 3) a). Je-li toti T
teorie s modelem, tak T [= T ,[= plat pro kadou L(T)-sentenci , prv kdy je T
smanticky kompletn, tj. prv kdy je kad L(T)-sentence nebo jej negace v T pravdiv.
2.2.14. Teorie struktury. Elementrn ekvivalence.
1. Teorie L-struktury / je mnoina L-sentenc platnch v /; zname ji Th(/).
2. Dv L-struktury /, B jsou elementrn ekvivalentn, kdy Th(/) = Th(B); pe se pak
/ B.
3. Teorie T je smanticky kompletn, pokud m model a kad L(T)-sentence je pravdiv i
liv v T.
Zejm plat:
Dv L-struktury jsou elementrn ekvivalentn, prv kdy v nich plat prv tyt L-
formule. (Formule toti plat ve struktue, prv kdy v n plat jej generln uzvr, co
je sentence.)
Teorie T je smanticky kompletn, prv kdy m model a kad dva modely teorie T jsou
elementrn ekvivalentn.
2.2.15. Axiomatizovateln tdy.
Bu K tda L-struktur, tj. K M(L). Tda K je axiomatizovateln resp. konen axiomatizo-
vateln, existuje-li L-teorie T resp. navc konen tak, e K = M(T). Symbolem K dle zname
komplement tdy model K, tj. tdu M(L) K.
Zsadnm poznatkem prediktov logiky je, e
M(T) ,= T je bezesporn.
Je patrn, e tda M(T) je uzaven na elementrn ekvivalenci; to je tedy tak nutn podmnka
na axiomatizovatelnost tdy struktur.
Vrokov logika expozice.
2.2.16. Koncept syntaxe a smantiky.
1. Syntax. Nech L
P
zna jazyk bez rovnosti, kter m jako mimologick symboly jen nulrn
relan symboly, tvoc neprzdnou mnoinu P. Symboly z P se nazvaj t prvovroky i vro-
kov promnn, bezkvantiktorov L
P
-formule se nazvaj vroky a t vrokov formule nad P;
jejich mnoinu zname VF
P
. Jsou to formule vrokov logiky, jej bazln syntax je vrokovou
restrikc syntaxe prediktov logiky bez rovnosti s jazykem L
P
, tj.:
Mimologick axiomy vrokov logiky jsou dna schematy (PL1) (PL3), pravidlem
dedukce je pravidlo modus ponens. Dvojice P, T s T VF
P
, strunji T, je (vrokov)
teorie nad P. Pojem dkazu v T a T jsou stejn jako v prediktov logice bez rov-
nosti, odhldneme-li od logickch axiom o kvantiktorech a pravidla generalizace.
Pro nzornost meme pst
P
msto .
Je patrn, e pro jakkoli jazyk L prediktov logiky lze L-formule chpat jako vroky nad
mnoinou P
L
atomickch a kvantikac zanajcch L-formul jakoto prvovrok, a e pro vrok
nad P
L
plat:
PL
.
2. Smantika. Njak L
P
-struktura / = A, p
A
)
pP
je zejm z hlediska platnosti formul pln
uren funkc v : P 2 takovou, e pro p P je
v(p) = p
A
( A
0
);
kme, e takov v je pravdivostn ohodnocen prvovrok a tak model vrokovho jazyka nad P;
zejm nezvis na A. Extenze ohodnocen v : VF
P
2 se sestroj rekurz pravidly:
v(p) = v(p), v() =
1
v(), v( ) =
1
(v(), v()).
Zejm nyn pro vrok plat, jak plyne snadno indukc dle sloitosti :
/ [= v() = 1.
Msto v() = 1 meme t pst v [= .
Bu T vrokov teorie nad P. Pak v
P
2 je model T, kdy v() = 1 pro kad axiom T; peme
v [= T;
M-li teorie T i formule model, kme, e je splniteln. Mnoinu vech model teorie T zname
M
P
(T), strunji M(T), je-li T przdn, pak M(P); tud
M
P
(T) M(P) =
P
2.
Vrok je pravdiv v T, plat-li v kadm modelu teorie T; peme
T [= .
Kdy je T przdn, peme jen [= , nkdy P [= a kme pak t, e je tautologie. Mnoinu
vech v T pravdivch formul zname
Tr
P
(T), strunji Tr(T).
Kdy T je przdn, nepeme T. Mnoina vech tautologi resp. splnitelnch vrok se zna t
Taut
P
resp. Sat
P
.
Plat zejm nsledujc tvrzen o tautologich v prediktov logice:
Bu L jazyk (v prediktov logice). Pak P
L
[= [= .
Korektnost.
TVRZEN 2.2.17. (O korektnosti substituce.) Nech / je L-struktura, t, s jsou termy, je formule
jazyka L a e ohodnocen promnnch v A. Plat:
1) t(x/s)[e] = t[e(x/s[e])]. 2) / [= (x/s)[e] / [= [e(x/s[e])].
Dkaz. 1) Indukc na termech. Bu t promnn y. Je-li y promnn x, je vlevo s[e] a vpravo
je tak s[e]. Kdy y nen x, je vlevo e(y) a vpravo tak. Nech t je F(t
1
, . . . , t
m
), kde F je m-
rn funkn symbol a pro termy t
1
, . . . , t
m
tvrzen plat. Pak t(x/s)[e] = F(t
1
(x/s), . . . )[e] =
F
A
(t
1
(x/s)[e], . . . ) = F
A
(t
1
[e(x/s[e])], . . . ) = t[e(x/s[e])].
2) Indukc na formulch. Pro atomickou tvaru R(t
1
, . . . , t
m
) to plat, nebo
/ [= (x/s)[e] / [= R(t
1
(x/s), . . . )[e]
R
A
(t
1
(x/s)[e], . . . ) R
A
(t
1
[e(x/s[e])], . . . ) / [= R(t
1
, . . . )[e(x/s[e])].
Indukn krok pro , plyne dky tomu, e (
0
)(x/s) je
0
(x/s) a (
0

1
)(x/s) je
0
(x/s)
1
(x/s).
Bu tvaru (y) a pro nech to plat. a) x nem voln vskyt ve . Pak je (x/s) rovno
a e, e(x/s[e]) se rovnaj na vech volnch promnnch formule a dokazovan ekvivalence tedy
plat. b) x m voln vskyt ve . Pak dky substituovatelnosti s za x do mme:
b1) y nen x, b2) y nen v s a tedy s[e(y/a)] = s[e].
Plat / [= (x/s)[e] / [= (x/s)[e(y/a)] pro kad a A
/ [= [e(y/a)(x/s[e(y/a)])] pro kad a A
/ [= [e(x/s[e])(y/a)] pro kad a A
/ [= (y)[e(x/s[e])].
Prvou ekvivalenci dv denice platnosti, druhou indukn pedpoklad, tet zmna poad pravy
e a b2), posledn denice platnosti.
TVRZEN 2.2.18. (O korektnosti prediktov logiky.)
1) a) Kad logick axiom je pravdiv.
b) Kdy / [= , , tak / [= a / [= (x).
2) Pro teorii T a jej formuli plat: T T [= .
Dkaz. 1) Nech / je L-struktura. a) Kad L-formule tvaru (PL1) (PL3) jasn plat v /
vpotem v 2. Z denice platnosti atomick formule plyne platnost axiom rovnosti v /. Bu
t term substituovateln do za x a e ohodnocen promnnch v A; dokeme, e plat / [=
((x) (x/t))[e]. Nech / [= (x)[e]. Pak / [= [e(x/t[e])] a dle tvrzen 2.2.17 o korektnosti
substituce je / [= (x/t)[e]. Snadno se doke tak i platnost kadho axiomu -zaveden, tj.
formule (x)( ) ( (x)), nen-li promnn x voln ve , uijeme-li toho, e / [= [e]
nezvis na e(x), nen-li x voln ve . b) Evidentn / [= . Protoe / [= zna, e / [= [e] pro
kad ohodnocen promnnch v A, jasn / [= (x).
2) plyne indukc na teormech T bezprostedn uitm 1).
POZNMKA 2.2.19.
1. Nech T je teorie v jazyce s rovnost a / alespo dvouprvkov model T. Pak formule
tvaru x ,= y je nezvisl v T, tj. T , a T , , nebo / ,[= a / ,[= .
2. Formule (x) nen obecn pravdiv, tedy ji nelze vzt za logick axiom. Bu toti
nap. tvaru U(x), kde U je unrn relan symbol. Pak 2, 0) ,[= (x).
Denovateln mnoiny.
2.2.20. Denovateln mnoiny. Algebry Df
n
(X, /).
Bu / njak L-struktura.
1. Bu v x, y a b A
l(y)
. Mnoina denovan z parametr b formul (x, y) v / je mnoina
(x, y)(/, b) = a A
l(x)
; / [= [x
y[a
b].
Zna se t
(/
l(x)
, b) i (/, b).
Je-li y przdn, je to mnoina denovan bez parametr formul (x) v /. Zna se (x)(/),
(/
l(x)
) i jen (/). Pipoutme l(x) = 0; pak je denovan mnoina st A
0
= . Pro
nzornost meme pst ve i (x, y) i (x) msto pouhho .
2. Bu X A a n N. Obor vech podmnoin A
n
denovatelnch L-formulemi tvaru (x, y
)
z parametr z X, kde l(x) = n, tj. obor vech mnoin tvaru (x, y
)(/, b) s l(x) = n a b X
l(y
)
,
zname
Df
n
(X, /).
Snadno se zjist, e Df
n
(X, /) je podalgebra potenn algebry P(A
n
) mnoin. Speciln mme
Df
0
(X, /) = 2 (kdy chpeme 0 jako , 1 jako , 2 jako 0, 1 = , ). Operace Df
n
(X, /)
jsou dny zejm takto:
komplement do A
n
negac denujc formule,
prnik resp. sjednocen konjunkc resp. disjunkc denujcch formul,
= (x, y)(/, b) resp. A
n
= (x, y)(/, b), kde je sentence neplatn resp. platn v /.
2.2.21. Funkce
A
n,i
existennho a
A
n,i
univerzlnho zen relace.
Pomoc prv resp. druh funkce meme sestrojit (x
i
)(x)(/
n1
) resp. (x
i
)(x)(/
n1
) z (x)(/
n
),
kde n = l(x). Bu i < n N. Pro (n 1)-tici a, prvek b a i < n bu ai, b) n-tice, kter se zsk
z a vsunutm b na msto i; speciln je an 1, b) = a
b. Dle nap. a
0
, a
1
, a
2
, a
3
)1, b) =
a
0
, b, a
1
, a
2
, a
3
).
Bu
A
n,i
resp.
A
n,i
denovno pro kad X A
n
vztahem
A
n,i
(X) = a A
n1
; existuje b A s ai, b) X,
A
n,i
(X) = A
n1
A
n,i
(A
n
X).
Speciln je
A
n,n1
(X) = dom(X).
TVRZEN 2.2.22. (Elementrn vlastnosti denovatelnch mnoin.) Nech / je L-struktura, je
L-formule v x, y, n = l(x) a b A
l(y)
. Pak:
1) Kdy dn x
i
nem voln vskyt ve , tak (/
n
, b) je , kdy / ,[= [b], a A
n
jinak.
2) Je-li permutace n-tice promnnch x, tak
(x, y)(/
n
, b) = a; a (x, y)(/
n
, b) = [(x, y)(/
n
, b)].
3) Kdy x
i
nem voln vskyt ve a D = (x, y)(/
n
, b) je neprzdn, tak a
i
; a D = A.
4) (x
i
)(x, y)(/
n1
, b) =
A
n,i
((x, y)(/
n
, b)),
(x
i
)(x, y)(/
n1
, b) =
A
n,i
((x, y)(/
n
, b)).
5) / [= (x)(x, y)[b] (x, y)(/
n
, b) = A
n
,
/ [= (x)(x, y)[b] (x, y)(/
n
, b) ,= .
Dkaz. 1) Plyne to z faktu, e (x, y)[a, b] nezvis na a.
2) je jasn.
3) Platnost / [= [a, b] toti nezvis na hodnot a
i
.
4) Prvn tvrzen plyne ihned z toho, e a
0
, . . . , a
n2
) (x
i
)(x, y)(/
n1
, b), prv kdy
existuje a
A s / [= (x, y)[a
0
, . . . , a
i1
, a
, a
i
, . . . , a
n2
), b]. Druh plyne analogicky nebo jako
dsledek vztahu a .
5) plyne snadno z denic.
POZNMKA 2.2.23. Kdy / B, nemus bt (/) = (B) A. Nech nap. (x) je formule
(y)(y y = 1 + 1). Pak (R) = R, (Q) = , kde R resp. Q je tleso relnch resp. racionlnch
sel.
PKLADY 2.2.24. 1. Bu / = N, S, <), kde S(n) = n +1. Bu formule (y)(Sy < x), x, y, z
rzn promnn. Ozname D = N 0, 1. Pak:
(x)(/) = D, (x, y)(/) = D N, (y, x)(/) = N D, (z, x, y)(/) = N DN.
2. Bu t(x, y) term jazyka okruh +, , , 0, 1). Nech / je tleso relnch nebo komplexnch
sel, b A
l(b)
. Pak D = (t(x, y) = 0)(/, b) je mnoina vech een rovnice t(x, b) = 0 v tlese
/. Term t(x, b) se v / (pesnji v /
A
) rovn termu tvaru polynomu v jedn neurit, tud D je
konen nebo D = A.
Homomorzmy, vnoen, izomorzmy.
Homomorzmus L-struktury / do L-struktury B je zobrazen h : A B, respektujc v t i
on me relace a funkce struktur; mluvme pak o epimorzmu, vnoen, izomorzmu atd. Homo-
morzmy umouj porovnvat struktury a na zklad toho analyzovat obor model dan teorie co
do izomorfnosti, existence minimlnch vnoitelnch model apod. Dle homomorzmus dovoluje
konstruovat pomoc kongruence indukovan na / pslunou faktorstrukturu; toho vyuijeme ke
konstrukci Booleovch algeber formul.
2.2.25. Homomorzmus, vnoen. Izomorzmus.
Bute /, B dv L-struktury.
1. Funkce h : A B je homomorzmus A do B, peme h : A B, plat-li:
(h1) Kdy P je n-rn relan symbol signatury L a a A
n
, tak P
A
(a) P
B
(ha).
(h2) Kdy F je n-rn funkn symbol signatury L a a A
n
, tak h(F
A
(a)) = F
B
(ha).
Speciln: je-li P nulrn relan symbol, (h1) dv P
A
P
B
a je-li c konstantn symbol, (h2)
dv h(c
A
) = c
B
.
Je-li v (h1) msto , kme, e h je striktn homomorzmus A do B a pokud je navc
prost, je to izomorfn vnoen, krtce vnoen, A do B; je-li navc na B, je to izomorzmus / a
B (via h) peme
/

= B (via h).
Prost (ili injektivn) homomorzmus se nazv monomorzmus. Homomorzmus na je epimor-
zmus.
Zejm je / B, prv kdy identita na A je izomorfn vnoen / do B. Dle pro struktury
/, B te signatury je zejm zobrazen h : A B homomorzmus [izomorfn vnoen] / do B,
prv kdy je h homomorzmus [izomorzmus] / na podstrukturu B h[A].
Pro homomorzmus h : / B ozname strukturu B h[A] jako
h[/]
a kejme, e to je homomorfn obraz struktury / via h.
2. Automorzmus / je izomorzmus / a /; Aut(/) zna mnoinu vech automorzm struk-
tury /. Struktura / je strnul, existuje-li na n jedin automorzmus (toti Id
A
), ili Aut(/) =
Id
A
. Aut(/),
1
, , Id
A
) je grupa automorzm struktury /; zna se Aut(/), strunji jen
Aut(/).
PKLADY 2.2.26.
1. Nech R
n
zna vektorov prostor n-tic relnch sel nad tlesem R relnch sel.
a) Bu h : R
2
R zobrazen, kde h(a, b)) = b. Pak h je homomorzmus R
2
na R
1
.
b) Bu h : R
1
R
2
zobrazen, kde h(a) = 0, a). Pak h je izomorfn vnoen R
1
do R
2
na
podstrukturu R
2
(0 R).
c) Bu h : R
1
R
2
, kde h(a) = 1, a). Pak h nen homomorzmus R
1
do R
2
.
2. a) Bu i X a h : P(I) 2 zobrazen, kde h(u) = 1 i u pro u X. Pak h je
homomorzmus potenn algebry P(X) na algebru 2.
b) Bu X nekonen mnoina. Pak zobrazen h : FA(X) 2, kde h(u) = 1 u je nekonen,
je homomorzmus algebry FA(X) na 2.
3. Je-li Q, ) resp. R, ) obvykl uspodn racionlnch resp. relnch sel, tak
Q, )
= Q0, ), R, ) ,
= R 0, ).
4. a) Existuje jedin automorzmus oboru integrity / = Z, +, , , 0, 1) celch sel.
b) Bu B = Z, ) obvykl uspodn celch sel. Pak B m prv spoetn mnoho auto-
morzm. Zobrazen h : Z Z je toti zejm automorzmem B, prv kdy existuje n Z tak,
e h(i) = i +n pro kad i Z.
c) Bu B
= Q, ) obvykl uspodn racionlnch sel. Pak B
m prv kontinuum
automorzm. (Pro X Z bu h
X
: Q Q identita na Z
[d, d + 1]; d X a na (d, d + 1)

neidentick automorzmus (d, d + 1) pro kad d Z X; h
X
je automorzmus B
. Zejm
X ,= Y Z h
X
,= h
Y
a podmnoin Z je kontinuum.)
TVRZEN 2.2.27. (O homomorzmu struktur.) Nech /, B jsou L-struktury. Zobrazen h : A B
je homomorzmus resp. striktn homomorzmus / do B, prv kdy plat a) a b):
a) h(t
A
[e]) = t
B
[he] pro kad L-term t a ohodnocen e
Var
A.
b) / [= [e] B [= [he] resp. / [= [e] B [= [he]
pro kadou atomickou L-formuli a ohodnocen e
Var
A.
Dkaz. Implikace . a) Indukc na L-termech. Je-li t promnn x, mme h(t
A
[e]) = h(e(x)) =
he(x) = t
B
[he]. Je-li t tvaru F(t
0
, . . . , t
n1
) s n-rnm funknm symbolem F a termy t
0
, . . . , t
n1
,
pro kter to plat, tak
h(t
A
[e]) = h(F
A
(t
A
0
[e], . . . , t
A
n1
[e])) = F
B
(h(t
A
0
[e]), . . . , h(t
A
n1
[e]))
= F
B
(t
B
0
[he], . . . , t
B
n1
[he]) = t
B
[he].
Druh rovnost plyne z toho, e h je homomorzmus, tet z induknho pedpokladu a tvrt
z denice hodnoty termu. b) plyne ihned z a) a denic.
Implikace . Vztah h(F
A
(a
0
, . . . , a
n1
)) = F
B
(h(a
0
), . . . , h(a
n1
)) pro n-rn funkn symbol
F a a
0
, . . . , a
n1
z A plyne volbou t(x
0
, . . . , x
n1
) tvaru F(x
0
, . . . , x
n1
) a e(x
i
) = a
i
pro i < n
v a). Vztah R
A
(a
0
, . . . , a
n1
) R
B
(h(a
0
), . . . , h(a
n1
)) pro n-rn relan symbol R a prvky
a
0
, . . . , a
n1
z A plyne volbou (x
0
, . . . , x
n1
) tvaru R(x
0
, . . . , x
n1
) a e(x
i
) = a
i
s i < n v b);
podobn pro R
A
(a
0
, . . . , a
n1
) R
B
(h(a
0
), . . . , h(a
n1
)).
TVRZEN 2.2.28. (O izomorzmu struktur.) Nech /, B jsou L-struktury. Prost zobrazen h
mnoiny A na B je izomorzmus / a B, prv kdy plat a) a b):
a) h(t
A
[e]) = t
B
[he] pro kad L-term t a ohodnocen e
Var
A.
b) / [= [e] B [= [he] pro kadou L-formuli a ohodnocen e
Var
A.
Dsledek: izomorfn struktury jsou elementrn ekvivalentn.
Dkaz. Implikace . a) a b) s atomickou plyne z tvrzen o homomorzmu struktur. b) pro
libovoln plyne indukc na formulch. Indukn krok pro , je patrn. Bu konen tvaru
(y) a nech pro to plat. Pak
/ [= [e] / [= [e(y/a)] pro kad a A B [= [he(y/h(a))] pro kad a A
B [= [he(y/b)] pro kad b B B [= (y)[he].
Druh vztah plyne dky induknmu pedpokladu, tet z toho, e h je na B.
Implikace plyne ihned z 2.2.27 a dky tomu, e h je prost a na B.
Kongruence a faktorizace.
2.2.29. Ekvivalence indukovan homomorzmem.
Bu / struktura, h njak jej homomorzmus. Ekvivalence indukovan h je ekvivalence
a, a
) A
2
; h(a) = h(a
) na A.
Ukazuje se, e ekvivalence indukovan striktnmi homomorzmy jsou prv tzv. kongruence
uvaovan struktury /. Kad kongruence dle dovoluje sestrojit tzv. faktorstrukturu //
struktury /, prvky jejho univerza jsou prv faktory kongruence ; to meme chpat tak, e
jsme na dan struktue zavedli novou rovnost. Faktorstruktury se uplatn jak pi konstrukci
algeber formul teorie, tak pi konstrukci modelu bezesporn teorie. Dleit vlastnosti kongru-
enc jsou zformulovny v nsledujcch tvrzench: o kongruencch a homomorzmech, o prniku
kongruenc, o zench a hrubch kongruencch.
2.2.30. Kongruence. Faktorstruktura.
Bu ekvivalence na A ,= , n N. Relaci
[n]
denujeme na A
n
po slokch, tj. tak, e
pro a, a
z A
n
je a
[n]
a
a
i
a
i
pro kad i < n. Msto
[n]
meme strun pst jen . Dle
a/ zna a
0
/, . . . , a
n1
/). (2.4)
Tud a/ (A/)
n
. Pipomeme, e asto ztotoujeme A s A
1
.
1. Ekvivalence je kongruence pro relaci R A
n
, kdy pro kad a, a
z A
n
plat: a
[n]
a
R(a) R(a
). Faktorrelace R
relace R dle je pak denovna korektn pomoc reprezentant

jako a/; R(a); je R
(A/)
n
.
2. Ekvivalence je kongruence pro funkci F : A
n
A, kdy pro kad a, a
z A
n
plat:
a
[n]
a
F(a) F(a
). Faktorfunkce F
funkce F dle je pak denovna korektn pomoc

reprezentant jako a/, F(a)/); a A
n
; je F
: (A/)
n
A/.
Speciln je kad ekvivalence kongruence pro nulrn relaci i funkci. Dle pro funkci
F = , c) ili konstantu c zapisujeme F
pirozen jako c/.

3. Ekvivalence je kongruence pro strukturu /, kdy to je kongruence pro kadou jej relaci a
funkci. Faktorstruktura struktury / podle kongruence (pro /) je struktura s univerzem A/ a
relacemi a funkcemi, kter jsou prv faktorrelacemi a faktorfunkcemi (vetn nulrnch) struktury
/; zname ji //. Zobrazen : A A/ takov, e (a) = a/, je faktorprojekce / na //.
TVRZEN 2.2.31. (O kongruencch a homomorzmech.)
1) Bu kongruence pro /. Pak faktorprojekce : / // je striktn homomorzmus na.
Dsledek. Jsou-li t(x), s(x) termy, pro l(x)-tici a z A plat:
a) t
A
[a]/ = t
A/
[a/] a tedy t
A
[a] s
A
[a] // [= (t = s)[a/].
b) / [= [a] // [= [a/], je-li (x) atomick, neobsahujc rovnost.
Speciln: Atomick formule platc v /, plat v //.
2) Bu h : / B striktn homomorzmus a na A indukovan h, tj. denovan vztahem
a a
h(a) = h(a
). Pak je kongruence pro / a // je izomorfn vnoeno do B via

g(a/) = h(a) a tedy g je izomorzmus // a h[/].
Dsledek: Ekvivalence na A je kongruence pro /, prv kdy je indukovna njakm
striktnm homomorzmem / (na njakou strukturu).
Dkaz. 1) Z denic ihned plyne, e je striktn homomorzmus. Odtud podle 2.2.27 plyne a), b).
2) Je zejm, e je kongruence pro / a g je homomorzmus / do B. Dle je g prost, nebo
a/ , = a
/ implikuje a , a
a tedy h(a) ,= h(a
). Navc uitm 1) b) a striktnosti pro relan

symbol R rzn od = a a z A mme R
(a/) R
A
(a) R
B
(ha) R
B
(g(a/)). Dsledek
plyne z prv dokzanho a 1).
TVRZEN 2.2.32. (O prniku kongruenc.) Bu / neprzdn tda kongruenc pro strukturu /,
prnik /.
1) je kongruence pro /.
2) Pro atomickou formuli (x) a a A
l(x)
plat
// [= [a/] pro kad z / je // [= [a/].
Speciln:
// [= pro kad z / je // [= .
Dkaz. 1) Pro n-rn relaci R
A
resp. funkci F
A
struktury / a a a
A
n
mme a a
A
n
pro
kad z /, tud R
A
(a) R
A
(a
) a F
A
(a) F
A
(a
) pro kad z /; tud F

A
(a) F
A
(a
).
2) a) je rovnost term t = s. Pak // [= (t = s)[a/] t
A
[a] s
A
[a] t
A
[a] s
A
[a] pro
kad z / // [= (t = s)[a/] pro kad z /.
b) nen rovnost term. Pak // [= [a/] / [= [a] // [= [a/] pro kad z /.
Speciln tvrzen je bezprostedn dsledek.
TVRZEN 2.2.33. (O zench a hrubch kongruencch.) Bu kongruence pro /.
1) Bu B / a
B
parcializace na B. Pak zobrazen b/
B
b/, kde b B, je izomorfn
vnoen B/
B
do //.
2) Bu kongruence pro strukturu / hrub ne , tj. . Pak zobrazen a/ a/,
kde a A, je striktn homomorzmus // na //. Ten indukuje kongruenci pro //
vztahem a/ a
/ a a
a pak //

= (//)/.
Dkaz plyne snadno z denic, tvrzen o uitm 2.3.3 2).
Algebry formul.
2.2.34. Kongruence teorie T, T-smantick ekvivalence.
Nech T je L-teorie, kter m model.
1. Kongruence teorie T je ekvivalence
T
na Fm
L
denovan vztahem

T
T [= . (2.5)
Kdy
T
, kme, e je T-smanticky ekvivalentn a T- vynechme, je-li T przdn.
2. Je-li Fm
L
univerzum struktury = Fm
L
, parcializaci
T
na zname
T
. (2.6)
Zkladn dleitost maj ppady, kdy je Fm
L
, Fm
n
L
s n N i OFm
L
(oteven L-formule).
TVRZEN 2.2.35. (O kongruenci teorie.) Nech / je L-struktura, e : Var A.
Zobrazen H
A
(, e) promnn je homomorzmus Fm
L
na Booleovu algebru 2 a tedy:
a) Ekvivalence
A,e
na Fm
L
s
A,e
H
A
(, e) = H
A
(, e) je kongruence pro Fm
L
a
Fm
L
/
A,e
je Booleova algebra izomorfn s 2.
b) Ekvivalence
A
=

A,e
; e : Var A je kongruence pro Fm
L
, ,
A
a Fm
L
/
A
je
Booleova algebra.
c) Nech T je L-teorie, kter m model. Pak jej kongruence
T
je kongruence pro Fm
L
a
Fm
L
/
T
je Booleova algebra.
Dkaz. a) H
A
(, e) je homomorzmus dle 2.2.5, 1). Jm indukovan kongruence je prv
A,e
a
tedy Fm
L
/
A,e
je izomorfn s 2 dle 2.3.3 2).
b)
A
je dle a) prnik kongruenc
A,e
, tud dle a) a 2.3.4 ve Fm
L
/
A
plat vechny booleovsk
axiomy, kter jsou rovnostmi. Plat i zbvajc axiom 0 ,= 1 dky jasn platcmu ,
A
.
c) Dle 1) c) je
T
prnikem vech
A
s / [= T, tedy to je kongruence pro Fm
L
s ,
T
.
Pomoc b) a 2.3.4 dostvme, e Fm
L
/
T
2.2.36. Algebry B
T formul a Lindenbaumovy algebry. Algebry vrok.

Nech T je L-teorie, kter m model. Bu Fm
L
L
. Pak
T
je kongruence pro = Fm
L
a tedy /
T
1. Booleova algebra /
T
se nazv Booleova algebra formul z teorie T; ozname ji
B
T. (2.7)
Je-li T przdn L-teorie, peme L msto T. Kdy je Fm
L
resp. Fm
n
L
, nepeme resp. peme
n. Tedy nap. BL je Booleova algebra vech L-formul v przdn L-teorii.
2. Lindenbaumova resp. n-t Lindenbaumova algebra teorie T s n N je algebra
BT resp. B
n
T. (2.8)
3. Bu T vrokov teorie nad P s modelem. Algebra vrok teorie T je algebra B
T, kde
jsou bezkvantiktorov L
P
-formule; zna se
AV(T), strunji AV(T);
je-li T przdn, peme jen AV(P) i AV(P), nebo jen AV i AV.
TVRZEN 2.2.37. (Vlastnosti algeber formul.) Nech T je L-teorie, kter m model.
1) Bu Fm
L
L
. Ozname B algebru B
T. Pak plat:
a) 1
B
= ; T [= , 0
B
= ; T [= .
b) /
T

B
/
T
T [= , jakmile , jsou formule z .
2) Ozname Tr
L
(T) = /
L
; T [= a Tr
n
L
(T) = /
n
L
; T [= a Fm
n
L
.
a) Tr
L
(T) je ltr v BL a BT

= BL/Tr
L
(T).
b) Tr
n
L
(T) je ltr v B
n
L a B
n
T

= B
n
L/Tr
n
L
(T) pro n N.
3) B
0
T

= 2 kad dva modely teorie T jsou elementrn ekvivalentn Tr
0
L
(T) je ultraltr.
Dkaz. 1) plyne snadno z denic.
2) a) Tr
L
(T) je vzor jedniky homomorzmu /
L
/
T
algebry BL na BT viz 2.3.5.
b) plat analogicky.
3) Prv . Zejm plat nsledujc ekvivalence: B
0
T

= 2
0
T
m prv dva faktory /
0
T
,
/
0
T
pro kadou sentenci je T [= nebo T [= kad dva modely teorie T jsou
Ekvivalence B
0
T

= 2 Tr
0
L
(T) je ultraltr plyne z 2) b) s n = 0 a dky tomu, e faktoralgebra
je dvouprvkov, prv kdy kongruence m prv dva faktory (jedniky a nuly), tj. prv kdy
faktor jedniky je ultraltr.
TVRZEN 2.2.38. (O algebrch formul a denovatelnch mnoin.) Bu T teorie, kter m model,
n N. Pak zobrazen h : B
n
T Df
n
(, A), denovan vztahem h(/
n
T
) = (A
n
) pro z Fm
n
L
,
je homomorzmus algebry B
n
T na algebru Df
n
(, A).
Jsou-li kad dva modely teorie T elementrn ekvivalentn, je zobrazen h izomorzmus uve-
dench algeber.
Dkaz. Je patrn, e h je homomorzmus a na. Nech jsou kad dva modely teorie T elementrn
ekvivalentn; dokeme, e h je prost. Bute , Fm
n
L
, /
n
T
,= /
n
T
. Tud T ,[= ,
tud v njakm a tedy v kadm modelu teorie T plat (v
0
, . . . , v
n1
)( ); speciln pro
njak a A
n
je A [= ( )[a]. Pak ovem a je v symetrickm rozdlu mnoin (A
n
), (A
n
)
a tedy h(/
n
T
) ,= h(/
n
T
).
2.2.39. Vznam a uit Lindenbaumovch algeber.
Lindenbaumovy algebry zachycuj zkladn booleovskou strukturu uvaovan L-teorie T,
pokud m T model, z eho nap. plyne nsledujc.
Lze provdt T-ekvivalentn booleovsk pravy formul uitm asociativity, komutativity a
distributivity disjunkce a konjunkce, deMorganovch pravidel atd.
Vztah je (smanticky) silnj ne v T, tj. T [= , prezentuje uspodn v BT;
Mnoina pravdivch formul teorie T je ltr v algebe BL. Pesnji:
mnoina Tr
L
(T) = /
L
; T [= je ltr v BL. Tud BT

= BL/Tr
L
(T).
Ultraltr v BL roziujc Tr
L
(T) pedstavuje (formulemi z jeho faktor) jednoduchou kom-
pletn extenzi teorie T.
Kvalita Lindenbaumovch algeber charakterizuje adu vlastnost teori. Nap:
/
T
je atom v BT T, je kompletn teorie. Opan implikace neplat.
Je-li T spoetn 1-kategorick teorie s alespo dvouprvkovm modelem, tak
BT

= 2 C
.
Kompletn spoetn teorie T je -kategorick kad algebra B
n
T je konen.
Kompletn spoetn teorie T m prvomodel kad algebra B
n
T je atomrn.
Pojem kategorinosti.
2.2.40. Pojem kategorinosti. Izomorfn spektrum.
Teorie je -kategorick, ili kategorick v kardinalit , m-li a na izomorzmus jedin model
kardinality . Pro teorii T denujeme jej izomorfn spektrum I(, T):
I(, T) = poet neizomorfnch model z M
(T).
Je-li T przdn L-teorie, msto I(, T) peme I(, L); je to poet neizomorfnch model jazyka
L, kter maj kardinalitu . Denici I(, T) lze formlnji vyjdit jako kardinalitu mnoiny
M(, T)/
=, kde M(, T)/
= je mnoina vech td ekvivalence

= na M(, T).
PKLADY 2.2.41. (V logice s rovnost.)
L=U), U je unrn relan symbol.
[M(, L)[ = 2
pro > 0
I(, L) = () pro > 0
L=R), R je binrn relan symbol.
[M(, L)[ = 2
pro
I(, L) = 2
pro
L=c
i
)
in
, c
i
jsou konstantn symboly, 0 < n < .
[M(, L)[ =
n
pro <
pro
I(, L) = B(n)
Poznmka. B(n) je n-t Bellovo slo, udvajc poet rozklad n.
L=c
i
)
in
, c
i
jsou konstantn symboly, 0 < n < .
T = c
i
,= c
j
, i ,= j a i, j n; teorie n rznch konstant.
[M(, T)[ =
_
n
_
n! pro n <
pro
I(, T) = 1 pro n
Poznmka.
_
n
_
n! je poet prostch n-tic v .
Pokrauje
Pokraovn
L=), je binrn relan symbol.
T je teorie LO linernho uspodn (v L).
[M(, T)[ = ! pro <
2
pro .
I(, T) = 1 pro <
2
pro
L=), je binrn relan symbol.
T je teorie DeLO hustho linernho uspodn bez konc (v L).
I(, T) = 1 pro =
2
pro >
Elementrn vnoen, elementrn podstruktura. Modelov kompletnost.
2.2.42. Elementrn vnoen a elementrn podstruktura.
Bute /, B dv L-struktury.
1. Zobrazen h : A B se nazv elementrn vnoen / do B, je-li prost a pro kadou
L-formuli (x) a a A
l(x)
plat
/ [= [a] B [= [ha]. (2.9)
2. / je elementrn podstruktura B, je-li Id
A
elementrn vnoen / do B; peme
/ B.
To zejm plat, prv kdy / B a / [= [a] B [= [a], jakmile (x) je L-formule a a A
l(x)
.
POZNMKA 2.2.43. Snadno se zjist, e jsou-li /, B njak L-struktury, tak plat:
1. a) Kdy existuje elementrn vnoen / do B, tak / B.
b) Elementrn vnoen je izomorfn vnoen. Izomorzmus / a B je prv elementrn
vnoen / na B.
c) Zobrazen h : A B je elementrn vnoen A do B h je izomorzmus struktury A
a njak elementrn podstruktury struktury B.
2. a) Kdy /
i
B s i = 0, 1 a /
0
/
1
, tak /
0
/
1
.
b) Relace je sten uspodn na L-strukturch.
PKLADY 2.2.44.
1. Bu / resp. B tleso racionlnch resp. relnch sel. Pak / B, avak / , B, nebo
/ , B dky tomu, e (x)(x x = 1 + 1) plat v B, nikoli vak v /.
2. Bu B = Z, ), kde je obvykl uspodn celch sel, ,= A Z, / = B A. Pak
/ B A = Z.
Dkaz. Sta dokzat, e kdy je njak b ZA, tak / , B. To plat, nebo kdy a
0
resp. a
1
je
nejbli men resp. vt prvek k b, patc A, tak v B plat existuje prvek oste mezi a
0
, a
1
, tj.
B [= [a
0
, a
1
], kde (x
0
, x
1
) je formule (y)(x
0
y x
1
& x
0
,= y ,= x
1
), avak / ,[= [a
0
, a
1
].
3. Bu B = Q, ), kde je obvykl uspodn racionlnch sel, ,= A Q, / = B A. Pak
/ B / [= DeLO.
Dkaz. a) M-li A nkter konec, jasn / , B, tm spe / , B. Pokud neplat axiom hustoty
v /, existuj dva prvky a < b z A, mezi ktermi nen prvek z A, je vak njak prvek z B; tedy
/ , B. b) Bu / [= DeLO. Nech (x) je njak L(B)-formule s l(x) = n, a A
n
; mme dokzat,
2.3. FAKTORSTRUKTURA. ALGEBRY FORMUL. 39
e / [= [a] B [= [a]. Dky pedpokladm existuje jasn izomorzmus h struktur / a B,
identick na prvcch z a; pak tedy / [= [a] B [= [ha] a ha = a.
2.2.45. Modelov kompletnost teorie.
Teorie T je modelov kompletn, jestlie po kad jej dva modely /, B plat:
/ B / B. (2.10)
PKLADY 2.2.46. 1. Bu B = Z, ), / = Z 1, ) (kde je obvykl uspodn celch
sel). Plat:
a) / B (nebo /

= B), / B, / , B.
b) Teorie T = Th(/) je kompletn, nen vak modelov kompletn; o tom svd jej modely /, B.
2. Teorie ACF algebraicky uzavench tles nen kompletn, je vak modelov kompletn.
Charakteristiky A teorie.
Charakteristiky (skupiny) A njak teorie jsou: kompletnost, jednoduch kompletn extenze
(JKE) (poet JKE, forma JKE), izomorfn spektrum, -kategorinost, konen axiomatizovatel-
nost, oteven axiomatizovatelnost, modelov kompletnost.
2.3 Faktorstruktura. Algebry formul.
Kongruence. Faktorstruktura.
2.3.1. Ekvivalence indukovan homomorzmem.
Bu / struktura, h njak jej homomorzmus. Ekvivalence indukovan h je ekvivalence
a, a
) A
2
; h(a) = h(a
) na A.
Ukazuje se, e ekvivalence indukovan striktnmi homomorzmy jsou prv tzv. kongruence
uvaovan struktury /. Kad kongruence dle dovoluje sestrojit tzv. faktorstrukturu //
struktury /, prvky jejho univerza jsou prv faktory kongruence ; to meme chpat tak, e
jsme na dan struktue zavedli novou rovnost. Faktorstruktury se uplatn jak pi konstrukci
algeber formul teorie, tak pi konstrukci modelu bezesporn teorie. Dleit vlastnosti kongru-
enc jsou zformulovny v nsledujcch tvrzench: o kongruencch a homomorzmech, o prniku
kongruenc, o zench a hrubch kongruencch.
2.3.2. Kongruence. Faktorstruktura.
Bu ekvivalence na A ,= , n N. Relaci
[n]
denujeme na A
n
po slokch, tj. tak, e
pro a, a
z A
n
je a
[n]
a
a
i
a
i
pro kad i < n. Msto
[n]
meme strun pst jen . Dle
a/ zna a
0
/, . . . , a
n1
/). (2.11)
Tud a/ (A/)
n
. Pipomeme, e asto ztotoujeme A s A
1
.
1. Ekvivalence je kongruence pro relaci R A
n
, kdy pro kad a, a
z A
n
plat: a
[n]
a
R(a) R(a
). Faktorrelace R
relace R dle je pak denovna korektn pomoc reprezentant

jako a/; R(a); je R
(A/)
n
.
2. Ekvivalence je kongruence pro funkci F : A
n
A, kdy pro kad a, a
z A
n
plat:
a
[n]
a
F(a) F(a
). Faktorfunkce F
funkce F dle je pak denovna korektn pomoc

reprezentant jako a/, F(a)/); a A
n
; je F
: (A/)
n
A/.
Speciln je kad ekvivalence kongruence pro nulrn relaci i funkci. Dle pro funkci
F = , c) ili konstantu c zapisujeme F
pirozen jako c/.

3. Ekvivalence je kongruence pro strukturu /, kdy to je kongruence pro kadou jej relaci a
funkci. Faktorstruktura struktury / podle kongruence (pro /) je struktura s univerzem A/ a
relacemi a funkcemi, kter jsou prv faktorrelacemi a faktorfunkcemi (vetn nulrnch) struktury
/; zname ji //. Zobrazen : A A/ takov, e (a) = a/, je faktorprojekce / na //.
TVRZEN 2.3.3. (O kongruencch a homomorzmech.)
1) Bu kongruence pro /. Pak faktorprojekce : / // je striktn homomorzmus na.
Dsledek. Jsou-li t(x), s(x) termy, pro l(x)-tici a z A plat:
a) t
A
[a]/ = t
A/
[a/] a tedy t
A
[a] s
A
[a] // [= (t = s)[a/].
b) / [= [a] // [= [a/], je-li (x) atomick, neobsahujc rovnost.
Speciln: Atomick formule platc v /, plat v //.
2) Bu h : / B striktn homomorzmus a na A indukovan h, tj. denovan vztahem
a a
h(a) = h(a
). Pak je kongruence pro / a // je izomorfn vnoeno do B via

g(a/) = h(a) a tedy g je izomorzmus // a h[/].
Dsledek: Ekvivalence na A je kongruence pro /, prv kdy je indukovna njakm
striktnm homomorzmem / (na njakou strukturu).
Dkaz. 1) Z denic ihned plyne, e je striktn homomorzmus. Odtud podle 2.2.27 plyne a), b).
2) Je zejm, e je kongruence pro / a g je homomorzmus / do B. Dle je g prost, nebo
a/ , = a
/ implikuje a , a
a tedy h(a) ,= h(a
). Navc uitm 1) b) a striktnosti pro relan

symbol R rzn od = a a z A mme R
(a/) R
A
(a) R
B
(ha) R
B
(g(a/)). Dsledek
plyne z prv dokzanho a 1).
TVRZEN 2.3.4. (O prniku kongruenc.) Bu / neprzdn tda kongruenc pro strukturu /,
prnik /.
1) je kongruence pro /.
2) Pro atomickou formuli (x) a a A
l(x)
plat
// [= [a/] pro kad z / je // [= [a/].
Speciln:
// [= pro kad z / je // [= .
Dkaz. 1) Pro n-rn relaci R
A
resp. funkci F
A
struktury / a a a
A
n
mme a a
A
n
pro
kad z /, tud R
A
(a) R
A
(a
) a F
A
(a) F
A
(a
) pro kad z /; tud F

A
(a) F
A
(a
).
2) a) je rovnost term t = s. Pak // [= (t = s)[a/] t
A
[a] s
A
[a] t
A
[a] s
A
[a] pro
kad z / // [= (t = s)[a/] pro kad z /.
b) nen rovnost term. Pak // [= [a/] / [= [a] // [= [a/] pro kad z /.
Speciln tvrzen je bezprostedn dsledek.
TVRZEN 2.3.5. (O zench a hrubch kongruencch.) Bu kongruence pro /.
1) Bu B / a
B
parcializace na B. Pak zobrazen b/
B
b/, kde b B, je izomorfn
vnoen B/
B
do //.
2) Bu kongruence pro strukturu / hrub ne , tj. . Pak zobrazen a/ a/,
kde a A, je striktn homomorzmus // na //. Ten indukuje kongruenci pro //
vztahem a/ a
/ a a
a pak //

= (//)/.
Dkaz plyne snadno z denic, tvrzen o uitm 2.3.3 2).
Lindenbaumovy algebry teorie.
2.3.6. Kongruence teorie T, T-smantick ekvivalence.
Nech T je L-teorie, kter m model.
1. Kongruence teorie T je ekvivalence
T
na Fm
L
denovan vztahem

T
T [= . (2.12)
Kdy
T
, kme, e je T-smanticky ekvivalentn a T- vynechme, je-li T przdn.
2. Je-li Fm
L
L
, parcializaci
T
na zname
T
. (2.13)
Zkladn dleitost maj ppady, kdy je Fm
L
, Fm
n
L
s n N i OFm
L
(oteven L-formule).
2.3. FAKTORSTRUKTURA. ALGEBRY FORMUL. 41
TVRZEN 2.3.7. (O kongruenci teorie.) Nech / je L-struktura, e : Var A.
Zobrazen H
A
(, e) promnn je homomorzmus Fm
L
na Booleovu algebru 2 a tedy:
a) Ekvivalence
A,e
na Fm
L
s
A,e
H
A
(, e) = H
A
(, e) je kongruence pro Fm
L
a
Fm
L
/
A,e
je Booleova algebra izomorfn s 2.
b) Ekvivalence
A
=

A,e
; e : Var A je kongruence pro Fm
L
, ,
A
a Fm
L
/
A
je
Booleova algebra.
c) Nech T je L-teorie, kter m model. Pak jej kongruence
T
je kongruence pro Fm
L
a
Fm
L
/
T
Dkaz. a) H
A
(, e) je homomorzmus dle 2.2.5, 1). Jm indukovan kongruence je prv
A,e
a
tedy Fm
L
/
A,e
je izomorfn s 2 dle 2.3.3 2).
b)
A
je dle a) prnik kongruenc
A,e
, tud dle a) a 2.3.4 ve Fm
L
/
A
plat vechny booleovsk
axiomy, kter jsou rovnostmi. Plat i zbvajc axiom 0 ,= 1 dky jasn platcmu ,
A
.
c) Dle 1) c) je
T
prnikem vech
A
s / [= T, tedy to je kongruence pro Fm
L
s ,
T
.
Pomoc b) a 2.3.4 dostvme, e Fm
L
/
T
2.3.8. Algebry B
T formul a Lindenbaumovy algebry. Algebry vrok.

Nech T je L-teorie, kter m model. Bu Fm
L
L
. Pak
T
je kongruence pro = Fm
L
a tedy /
T
1. Booleova algebra /
T
se nazv Booleova algebra formul z teorie T; ozname ji
B
T. (2.14)
Je-li T przdn L-teorie, peme L msto T. Kdy je Fm
L
resp. Fm
n
L
, nepeme resp. peme
n. Tedy nap. BL je Booleova algebra vech L-formul v przdn L-teorii.
2. Lindenbaumova resp. n-t Lindenbaumova algebra teorie T s n N je algebra
BT resp. B
n
T. (2.15)
3. Bu T vrokov teorie nad P s modelem. Algebra vrok teorie T je algebra B
T, kde
jsou bezkvantiktorov L
P
-formule; zna se
AV(T), strunji AV(T);
je-li T przdn, peme jen AV(P) i AV(P), nebo jen AV i AV.
TVRZEN 2.3.9. (Vlastnosti algeber formul.) Nech T je L-teorie, kter m model.
1) Bu Fm
L
L
. Ozname B algebru B
T. Pak plat:
a) 1
B
= ; T [= , 0
B
= ; T [= .
b) /
T

B
/
T
T [= , jakmile , jsou formule z .
2) Ozname Tr
L
(T) = /
L
; T [= a Tr
n
L
(T) = /
n
L
; T [= a Fm
n
L
.
a) Tr
L
(T) je ltr v BL a BT

= BL/Tr
L
(T).
b) Tr
n
L
(T) je ltr v B
n
L a B
n
T

= B
n
L/Tr
n
L
(T) pro n N.
3) B
0
T

= 2 kad dva modely teorie T jsou elementrn ekvivalentn Tr
0
L
(T) je ultraltr.
Dkaz. 1) plyne snadno z denic.
2) a) Tr
L
(T) je vzor jedniky homomorzmu /
L
/
T
algebry BL na BT viz 2.3.5.
b) plat analogicky.
3) Prv . Zejm plat nsledujc ekvivalence: B
0
T

= 2
0
T
m prv dva faktory /
0
T
,
/
0
T
pro kadou sentenci je T [= nebo T [= kad dva modely teorie T jsou
Ekvivalence B
0
T

= 2 Tr
0
L
(T) je ultraltr plyne z 2) b) s n = 0 a dky tomu, e faktoralgebra
je dvouprvkov, prv kdy kongruence m prv dva faktory (jedniky a nuly), tj. prv kdy
faktor jedniky je ultraltr.
TVRZEN 2.3.10. (O algebrch formul a denovatelnch mnoin.) Bu T teorie, kter m model,
n N. Pak zobrazen h : B
n
T Df
n
(, A), denovan vztahem h(/
n
T
) = (A
n
) pro z Fm
n
L
,
je homomorzmus algebry B
n
T na algebru Df
n
(, A).
Jsou-li kad dva modely teorie T elementrn ekvivalentn, je zobrazen h izomorzmus uve-
dench algeber.
Dkaz. Je patrn, e h je homomorzmus a na. Nech jsou kad dva modely teorie T elementrn
ekvivalentn; dokeme, e h je prost. Bute , Fm
n
L
, /
n
T
,= /
n
T
. Tud T ,[= ,
tud v njakm a tedy v kadm modelu teorie T plat (v
0
, . . . , v
n1
)( ); speciln pro
njak a A
n
je A [= ( )[a]. Pak ovem a je v symetrickm rozdlu mnoin (A
n
), (A
n
)
a tedy h(/
n
T
) ,= h(/
n
T
).
2.3.11. Vznam a uit Lindenbaumovch algeber.
Lindenbaumovy algebry zachycuj zkladn booleovskou strukturu uvaovan L-teorie T,
pokud m T model, z eho nap. plyne nsledujc.
Lze provdt T-ekvivalentn booleovsk pravy formul uitm asociativity, komutativity a
distributivity disjunkce a konjunkce, deMorganovch pravidel atd.
Vztah je (smanticky) silnj ne v T, tj. T [= , prezentuje uspodn v BT;
Mnoina pravdivch formul teorie T je ltr v algebe BL. Pesnji:
mnoina Tr
L
(T) = /
L
; T [= je ltr v BL. Tud BT

= BL/Tr
L
(T).
Ultraltr v BL roziujc Tr
L
(T) pedstavuje (formulemi z jeho faktor) jednoduchou kom-
pletn extenzi teorie T.
Kvalita Lindenbaumovch algeber charakterizuje adu vlastnost teori. Nap:
/
T
je atom v BT T, je kompletn teorie. Opan implikace neplat.
Je-li T spoetn 1-kategorick teorie s alespo dvouprvkovm modelem, tak
BT

= 2 C
.
Kompletn spoetn teorie T je -kategorick kad algebra B
n
T je konen.
Kompletn spoetn teorie T m prvomodel kad algebra B
n
T je atomrn.
2.4 Formalistick upesnn designtory.
2.4.1. Notace. Designtory.
Obecn notace je dvojice S, Ar
S
), kde / S, Ar
S
: S N; zname ji strun S nebo jen S. Dle
S S je symbol S, Ar
S
(S) je etnost S, Ar
S
[S] je mnoina etnost S. Obecn notace se nazv
przdn; ztotoujeme ji s . Notace je obecn notace S, obsahujc alespo jeden nulrn symbol;
tedy 0 Ar
S
[S].
Mnoina D(S) designtor notace S je denovna induktivn denic:
Pro S S a sekvenci s designtor dlky Ar
S
(S) je S)
(s) designtor.
Je-li S S a s = s
0
, . . . , s
n1
) sekvence, uvme pro grack zpis sekvence S)
(s) ob-
vyklou prexn nebo inxn notaci, tj.
S)
(s
0
, . . . , s
n1
)) zname S(s
0
, . . . , s
n1
), tak (inxn) (s
0
Ss
1
), kdy n = 2.
Poznamenejme, e pro n = 0 se asto pe msto S() jen S. V obvykl notaci uvme ti
delimitery ), (. Zpisu S)
(s) kme polsk notace; nepotebuje delimitery, ale jen rozpoznn

pozice v sekvenci a ovem daj o etnosti symbol. Sekvence x je podsekvence sekvence y, existuj-
li sekvence y
0
, y
1
tak, e plat y
0
x
y
1
= y; kme pak tak, e x m vskyt v y. Poddesigntor
njakho designtoru je designtor majc vskyt v .
Dleit jsou nsledujc ti tvrzen o designtorech: o jednoznanosti, o vskytech designtor
a o substituci. Speciln pak kad designtor m jednoznan tvar a dlku. To dovoluje dokazovat
indukc dle dlky designtor njakou jejich vlastnost a dle denovat indukc dle dlky designtor
njakou vlastnost designtor i hodnotu designtorm piazenou (tj. konstruovat ji rekurzivn).
2.4. FORMALISTICK UPESNN DESIGNTORY. 43
TVRZEN 2.4.2. (O jednoznanosti designtor.) Designtor je jednoznan tvaru S)
(s)
pro jist S S a jist s D(S)
Ar(S)
.
Dkaz. Je teba dokzat jen jednoznanost vrazu S)
(s) pro S S a s D(S)

Ar(S)
. Bu
S)
(s) rovno S)
(s
) pro jist s
D(S)
Ar(S)
; mme dokzat s = s
. Kdy s ,= s
, tak pro
nejmen i s (s)
i
,= (s
)
i
je (s)
i
(s
)
i
nebo (s
)
i
(s)
i
. To je ve sporu s 2.4.3.
LEMMA 2.4.3. Bute
1
, . . . ,
n
),
1
, . . .
n
) sekvence designtor takov, e (
1
, . . . ,
n
))
(
1
, . . .
n
)). Pak
i
=
i
pro i = 1, . . . , n. Speciln pro designtory
je =
.
Dkaz. Indukc dle dlky (
1
, . . . ,
n
)). Bu
1
= S) (
1
, . . . ,
k
)) s njakm S S a de-
signtory
1
, . . . ,
k
;
1
nutn zan S, tedy
1
= S)
1
, . . . ,
k
)) s njakmi designtory

1
, . . . ,
k
. Je-li
1
1
, tak (
1
, . . . ,
k
)) (
1
, . . . ,
k
)). Tud podle induknho pedpokladu
je
i
=
i
pro i = 1, . . . , k (i pokud k = 0) a tedy
1
=
1
. Pak ale (
2
, . . . ,
n
)) (
2
, . . .
n
))
a tud opt dle induknho pedpokladu je tak
i
=
i
pro i = 2, . . . , n. Podobn, kdy
1
.
Speciln tvrzen plyne bezprostedn.
TVRZEN 2.4.4. (O vskytech designtor.) Kad vskyt designtoru
v designtoru tvaru
S)
(s) s S S a s D(S)
Ar
S
(S)
je bu nebo je to vskyt v nkterm lenu (s)
i
.
Dkaz. Nech vskyt symbolu, jen je prvn len uvaovanho vskytu designtoru
, je prvn S
v ; je
, tedy dle 2.4.3 je =
.
Nech vskyt symbolu, jen je prvn len uvaovanho vskytu designtoru
, je v nkterm
(s)
i
. Pak dle 2.4.5 je tento vskyt prvm lenem vskytu njakho designtoru
v (s)
i
. Je nutn
nebo
, tedy
a tedy
se vyskytuje v (s)
i
jako
.
LEMMA 2.4.5. Kad vskyt symbolu v njakm designtoru je prvm lenem njakho vskytu
njakho designtoru v .
Dkaz. Indukc na designtorech. Mme dokzat: kdy S S, s D(S)
Ar
S
(S)
a tvrzen plat
pro kad rovno nktermu (s)
i
, tak tvrzen plat pro rovno S)
(s). Je-li s = , je to
jasn. Jinak jde o prv vskyt S nebo o vskyt v njakm (s)
i
. Podle induknho pedpokladu je
prvm lenem njakho vskytu njakho designtoru v (s)
i
; ten je ovem vskytem designtoru
v S)
(s).
TVRZEN 2.4.6. (O substituci v designtorech.) Nahrad-li se vskyt designtoru
v designtoru
designtorem
, zsk se designtor.
Dkaz. Indukc na designtorech. Bu = S)
(s) a pro (s)

i
s i < Ar
S
(S) nech to plat.
Pak uvaovan vskyt
je a plat to, nebo je to vskyt v nkterm (s)

i
; pak dky induknmu
pedpokladu to opt plat.
2.4.7. Struktura designtor.
Bu S, Ar
S
) notace.
1. Struktura vraz notace S, Ar
S
) je struktura D
(S) tvaru S
, S
), kde S
je soubor S
)
SS
funkc takovch, e
S
: (S
)
Ar
S
(S)
S
, S
(s) = S)
(s) pro s (S
)
Ar
S
(S)
. (2.16)
Tedy D
(S) je S, Ar
S
)-struktura, kde S, Ar
S
) pedstavuje funkn signaturu.
2. Struktura designtor notace S, Ar
S
) je podstruktura D(S) struktury D
(S) s univerzem
D(S). Zejm je to podstruktura D
(S) generovan przdnou mnoinou.

3. Nech / je funkn S, Ar
S
)-struktura. Hodnota H
A
() designtoru z D(S) v / je konstru-
ovna rekurz pro S S s n = Ar
S
(S) a
0
, . . . ,
n1
z D(S):
H
A
(S(
0
, . . . ,
n1
)) = S
A
(H
A
(
0
), . . . , H
A
(
n1
)). (2.17)
Speciln kdy je c) s konstantnm c, je H
A
() = c
A
. Dle je H
A
homomorzmus D(S) do /.
TVRZEN 2.4.8. Nech S, Ar
S
) je notace.
1) Kdy / = D(S), tak pro z D(S) je H
A
() = .
2) Kdy h je homomorzmus S, Ar
S
)-struktury / do S, Ar
S
)-struktury B, tak pro z D(S) je
h(H
A
()) = H
B
().
Dkaz. 1) Indukc na designtorech. Nech = S)
(s) s n-rnm S a s rovnm

0
, . . . ,
n1
),
piem pro
0
, . . . ,
n1
to plat. Pak H
A
() = S
A
(
0
, . . . ,
n1
) = S
(
0
, . . . ,
n1
) = . 2) plyne
opt indukc na designtorech uitm (2.17).
2.5 Nkter teorie v prediktov logice s rovnost.
Teorie jsou uvedeny v rmci nsledujcch skupin: prearitmetick teorie, aritmetick teorie, Boole-
ovy algebry, uspodn, grafy, algebraick teorie, demonstran teorie.
Vechny uveden jazyky jsou s rovnost.
Prearitmetick teorie.
2.5.1. Teorie nslednka SC.
Jazyk: S), S je unrn funkn symbol.
Axiomy: (Q0) (x)((y)(Sy ,= x) & (z ,= x)(y)(Sy = z)),
(Q2) Sx = Sy x = y,
SC-schema x ,= S
n
x; n > 0 je pirozen.
Kad term teorie SC je ekvivalentn termu tvaru S
n
x. Kad atomick S)-formule je v SC
ekvivalentn formuli tvaru S
n
x = y, kde n je pirozen, x, y jsou promnn (ev. stejn).
Teorie nslednka s denovanou nulou SC
je extenze teorie SC o denici konstantnho

symbolu 0:
0 = y (z)(Sz ,= y) & (y
,= y)(z)(Sz = y
).
Teorie nslednka s nulou SC
0
.
Jazyk: S, 0), S je unrn funkn symbol, 0 je konstantn symbol.
Axiomy: (Q1) 0 ,= Sx,
(Q2) Sx = Sy x = y,
(Q7) x ,= 0 (y)(Sy = x),
SC-schema: x ,= S
n
x; n > 0 je pirozen.
SC
0
je S, 0)-teorie s axiomy (Q1), (Q2), (Q7); SC
0
je jednoduch extenze SC
0
o SC-schema.
Pro n pirozen je n-t numerl n konstantn term S S0, S aplikovno n-krt; 0 je 0.
2.5.2. Teorie nslednka s indukc SCI se zsk tak, e v SC
0
se msto SC-schematu vezme
schema indukce pro jazyk S, 0), tj. pro kadou S, 0)-formuli axiom indukce I
pro , co je
formule
((0, y) & (x)((x, y) (Sx, y))) (x)(x, y).
2.5.3. Struktury J
n
a K
m
n
.
Bu 0 < m N. S/m zna pitn jedniky v Z
m
, tj. pitn jedniky v celch slech
modulo m. Bu n N nebo n = .
J
n
je struktura J
n
, S
n
), kde
J
n
= (0 N)
0<in
(i Z) pro n N, J
= (0 N)
0<iN
(i Z).
S
n
(i, a)) = i, a + 1).
J
n
(0) je expanze struktury J
n
o konstantu 0, 0).
Zejm plat J
0
= N, S), J
n
(i Z)

= Z, S) pro 0 < i n, J
0
(0)

= N, S, 0) a dle
2.5. NKTER TEORIE V PREDIKTOV LOGICE S ROVNOST. 45
J
n
[= SC,
J
n
(0) [= SC
0
.
K
m
n
je struktura K
m
n
, S
m
n
), kde:
K
m
n
= (0 N)
0<in
(i Z
m
) pro n N, K
m
= (0 N)
0<iN
(i Z
m
),
S
m
n
(0, a)) = 0, a + 1), S
m
n
(i, a)) = i, S/m(a)) pro 0 < i.
K
m
n
(0) je expanze K
m
n
o konstantu 0, 0).
Zejm mme pro 1 < m, 0 < n:
K
m
n
[= (Q0), (Q2), SC-schema neplat v K
m
n
.
K
m
n
(0) [= (Q1), (Q2), (Q7), SC-schema neplat v K
m
n
(0).
2.5.4. Presburgerova aritmetika Pr.
Jazyk: L
a
= S, +, 0), S je unrn funkn symbol, + je binrn funkn symbol, 0 je konstantn
symbol.
Axiomy: (Q1) 0 ,= Sx
(Q2) Sx = Sy x = y
(Q3) x + 0 = x
(Q4) x + Sy = S(x +y)
schema indukce: I
; je S, +, 0)-formule. I
je axiom indukce pro , tj.

((0, y) & (x)((x, y) (Sx, y))) (x)(x, y).
Aritmetick teorie.
2.5.5. Robinsonova aritmetika Q.
Jazyk: L
A
= S, +, , 0, ), S je unrn funkn symbol, +, jsou binrn funkn symboly, 0 je
konstantn symbol, je binrn relan symbol.
Axiomy:
(Q1) 0 ,= Sx (Q5) x 0 = 0
(Q2) Sx = Sy x = y (Q6) x Sy = x y +x
(Q3) x + 0 = x (Q7) x ,= 0 (y)(x = Sy)
(Q4) x + Sy = S(x +y) (Q8) x y (z)(z +x = y)
Pro n pirozen je n-t numerl n konstantn term S S0, S aplikovno n-krt; 0 je 0.
2.5.6. Peanova aritmetika P.
Jazyk: L
A
= S, +, , 0, ).
Axiomy: Robinsonova aritmetika Q
schema indukce: I
; je L
A
-formule. I
je axiom indukce pro , tj.

((0, y) & (x)((x, y) (Sx, y))) (x)(x, y).
2.5.7. Standardn model aritmetiky je struktura N, S, +, , 0, ), kde S(n) = n + 1 pro n N a
+, , 0, maj obvykl vznam (v oboru pirozench sel). Standardn model aritmetiky zname
N nebo N; je to zejm model Peanovy aritmetiky:
N [= P.
Booleovy algebry.
2.5.8. Teorie Booleovch algeber.
Jazyk: L
Ba
= , , , 0, 1), , jsou binrn funkn symboly, unrn funkn symbol, 0, 1
jsou konstantn symboly.
Axiomy:
x (y z) = (x y) z je nebo (asociativita)
x y = y x je nebo (komutativita)
x (y
z) = (x y)
(x z) [
] je [] nebo [] (distributivita)
x (x y) = x = x (x y) (absorbce)
x (x) = 1, x (x) = 0 (komplementace)
0 ,= 1 (netrivialita)
2.5.9. Teorie (bez)atomrnch Booleovch algeber.
Teorie bBA bezatomrnch Booleovch algeber je obohacen teorie BA o axiom
(x)(x je atom).
Teorie aBA atomrnch Booleovch algeber je obohacen teorie BA o axiom
x ,= 0 (y)(y je atom & y je pod x).
Pitom vlastnost x je atom zna, e x je nenulov a pod x je jen 0 nebo x a y je pod x
je vyjdeno formul y x = y. Tedy x je atom vyjaduje formule
x ,= 0 & (y)(y = y x (y = 0 y = x)).
Uspodn.
2.5.10. Teorie uspodn.
Jazyk: L
o
= ), je binrn relan symbol.
Axiomy: x x, x y & y x x = y, x y & y z x z.
2.5.11. Teorie linernho uspodn LO je extenze teorie uspodn o axiom dichotomie
x y y x.
2.5.12. Teorie hustho linernho uspodn DeLO
a jej extenze.
Pidme-li k teorii LO axiom hustoty
(x, y)(x ,= y) & ((x y & x ,= y) (z)(x z y & x ,= z ,= y)),
zskme teorii hustho linernho uspodn DeLO
. Teorie hustho linernho uspodn s nej-

menm [a bez nejvtho] resp. s nejvtm [a bez nejmenho] resp. nejmenm i nejvtm prvkem
je extenze teorie DeLO
hustho linernho uspodn o axiom existuje nejmen [a neexistuje

nejvt] prvek resp. existuje nejvt [a neexistuje nejmen] prvek resp. existuje nejmen i
nejvt prvek. Zname ji
DeLO
[DeLO
] resp. DeLO
+
[DeLO
+
] resp. DeLO
.
Ozname dle Q, )
extenzi Q, ) do modelu DeLO
, kde je , +, , kter vznikne pidnm

nejmenho resp. nejvtho resp. nejmenho i nejvtho prvku. Pipomeme, e DeLO je extenze
DeLO
o axiom neexistuje ani nejmen ani nejvt prvek.

Teorie DeLOc je extenze teorie DeLO o rekurzivn mnoinu spoetn konstantnch symbol
c
n
a axiomy
c
n
c
n+1
& c
n
,= c
n+1
; n N.
2.5.13. Teorie diskrtnho linernho uspodn DiLO, DiLO
.
Teorie diskrtnho linernho uspodn DiLO je extenze LO o axiomy existence bezprosted-
nho pedchdce a bezprostednho nslednka, t axiom diskrtnosti uspodn:
(x)(y)(y x & y ,= x & (z)((y z x) (z = y z = x))),
(x)(y)(x y & y ,= x & (z)((x z y) (z = y z = x))).
Teorie DiLO
je rozen DiLO o binrn prediktov symboly <

n
s n N, denovan takto:
x <
n
y x y & mezi x a y existuje prv n prvk.
Tedy x <
0
y znamen, e x je bezprostedn pedchdce y. Dle zname Z, )
jednoznanou
expanzi Z, ) do modelu DiLO
.
Grafy.
2.5.14. Teorie Gh graf (obyejnch neorientovanch bez smyek).
Jazyk: L
gh
= E), E je binrn relan symbol.
Axiomy: xEy yEx, (xEx)
2.5.15. Teorie RGh nhodnho grafu. Teorie RGh nhodnho grafu je teorie graf obohacen
o axiom (x, y)(x ,= y) a schema
n
; 0 < n N, kde
n
je uzvr formule
i,j<n
x
i
,= y
j
(z)
i<n
(E(x
i
, z) & E(y
i
, z)). (2.18)
Modelem teorie RGh je nekonen graf takov, e pro kad dv konen disjunktn mnoiny X,
Y jeho njakch vrchol existuje vrchol z spojen s kadm vrcholem z X hranou a nespojen
s dnm vrcholem z Y hranou. Takov spoetn graf se tak nazv nhodn.
Algebraick teorie.
2.5.16. Teorie grup. Teorie Abelovch grup AG, teorie AG
0
, DAG
0
.
Jazyk: L
g
= +, , 0), + je binrn funkn symbol, unrn funkn symbol, 0 je konstantn
symbol.
Axiomy: x + (y +z) = (x +y) +z (asociativita +)
0 +x = x = x + 0 (0 je (oboustrann) neutrln prvek)
x + (x) = 0 = (x) +x (x je (oboustrann) inverzn prvek k x)
Pro term t a n = 0 resp. n = 1 resp. 1 < n N zna nt term
0, resp. t resp. ( ((t +t) +t) + +t) s + aplikovanm (n 1)-krt.
Teorie grup se asto bere v multiplikativnm jazyce L
g
= ,
1
, 1) izomorfnm s L
g
.
Pidme-li k teorii grup axiom komutativity x +y = y +x, zskme teorii Abelovch grup AG.
Teorie AG
0
Abelovch grup bez torze je rozen teorie AG Abelovch grup o schema beztorz-
nosti:
mx = 0 x = 0, 0 < m N.
Teorie DAG
0
netrivilnch divisibilnch Abelovch grup bez torze je rozen AG
0
o axiom
netrivilnosti (x)(x ,= 0) a schema divisibility:
(y)(my = x), 0 < m N.
Poznamenejme, e teorie v jazyce +), kde + je binrn funkn symbol, s axiomem x+(y+z) =
(x + y) + z (asociativita +), se nazv teorie pologrup, a teorie v jazyce +, 0), kde + je
binrn funkn symbol, 0 konstantn symbol, s axiomy x +(y +z) = (x +y) +z (asociativita +),
0 +x = x = x + 0 (0 je (oboustrann) neutrln prvek), se nazv teorie monoid.
2.5.17. Teorie OAG uspodanch Abelovch grup je teorie v jazyce grup rozenm o
binrn prediktov symbol <; jej axiomatika je rozen teorie Abelovch grup o nsledujc
axiomy ostrho linernho uspodn a izotonie:
< je ostr linern uspodn, x < y x +z < y +z (izotonie).
2.5.18. Teorie okruh.
Jazyk: L
r
= +, , , 0, 1), +, jsou binrn funkn symboly, je unrn funkn symbol, 0, 1
Axiomy: teorie Abelovch grup v jazyce +, , 0),
1 x = x & x 1 = x (1 je jednotka)
x (y z) = (x y) z (asociativita )
x (y + z) = x y +x z, (x +y) z = x z +y z (distributivita).
Pidme-li k teorii okruh axiom komutativity pro , zskme teorii komutativnch okruh.
V teorii okruh plat (xy) = (x)y, (1)x = x. Modely teorie okruh jsou okruhy. Podstruk-
tura okruhu je okruh.
2.5.19. Teorie obor integrity je teorie komutativnch okruh, rozen o axiomy
0 ,= 1, (x ,= 0 & y ,= 0) x y ,= 0 (neexistence dlitel nuly).
Msto axiomu neexistence dlitel nuly je mon ekvivalentn vzt axiom krcen:
(xy = xz & x ,= 0) y = z.
Nenulov prvky komutativnho okruhu, jejich souin je nula, se nazvaj dlitel nuly. Netriviln
komutativn okruh je tedy oborem integrity, prv kdy neobsahuje dlitel nuly.
Obor integrity celch sel Z je mnoina celch sel s kanonickmi operacemi stn, opanosti
a nsoben a s 0 a 1 jakoto jejich neutrlnmi elementy. Komutativn okruh Z Z (operace na
dvojicch se berou po slokch) nen obor integrity, nebo 0, 1), 1, 0) jsou v nm dlitele nuly
0, 0). Komutativn okruh
R
R s operacemi denovanmi po slokch nen obor integrity, nebo
jeho prvky f(x) = [x[ +x, g(x) = [x[ x jsou v nm dlitel nuly.
2.5.20. Teorie uspodanch obor integrity m jazyk uspodanch okruh +, , , 0, 1, <)
a je rozenm teorie obor integrity o nsledujc axiomy ostrho linernho uspodn a izotonie:
< je ostr linern uspodn, x < y x +z < y +z, x < y & 0 < z x z < y z. (2.19)
Kdy x < 0 resp. 0 < x, kme, e x je zporn resp. kladn. Dle denujeme
[x[ = z (z = x & 0 x) (z = x & x < 0).
2.5.21. Teorie tles FL, FL
p
, FL
0
.
Teorii tles FL zskme tak, e pidme k teorii komutativnch okruh axiomy
0 ,= 1 (netrivialita),
x ,= 0 (y)(x y = 1) (existence inverznho prvku vi ).
Bu p prvoslo. Extenze teorie tles o axiom p1 = 0 je teorie FL
p
tles charakteristiky p.
Extenze teorie tles o schema p1 ,= 0; p je prvoslo je teorie FL
0
tles charakteristiky 0.
2.5.22. Teorie algebraicky uzavench tles ACF, ACF
p
. Pidme-li k teorii tles FL resp.
FL
p
s p rovnm nule nebo prvoslu axiomy
(x
0
, . . . , x
n1
)(y)(x
0
+x
1
y + x
n1
y
n1
+y
n
= 0), n 1 pirozen, (2.20)
zskme teorii ACF resp. ACF
p
algebraicky uzavench tles resp. algebraicky uzavench tles cha-
rakteristiky p. Axiomy (2.20) zaruuj, e kad normovan polynomiln term, strun polynom,
stupn n 1 m koen.
2.5.23. Teorie uspodanch tles OFL je teorie v jazyce tles rozenm o binrn prediktov
symbol < s axiomatikou roziujc teorii tles o axiomy ostrho uspodn a izotonie (2.19). Teorie
uspodanch tles dokazuje pro m, n pirozen nenulov
0 < 1, 0 < n1, m1 = n1 m = n.
Tedy OFL roziuje FL
0
.
Prvek a uspodanho tlesa F je kladn resp. zporn, plat-li 0 <
F
a resp a <
F
0. Uspodan
tleso F se nazv archimedovsk nebo archimedovsky uspodan, jestlie pro kad dva
jeho kladn prvky a, b existuje pirozen slo n tak, e na > b.
Bu F uspodan tleso. Pak plat: F
0
= m1/n1; m je cel, 0 < n pirozen je nejmen
podtleso F a je izomorfn s uspodanm tlesem racionlnch sel. Je-li navc F archimedovsk,
je mnoina F
0
hust v uspodn F a pro a F je a = supb F
0
; b a. Dle pro archimedovsk
tleso F a a, b F plat
0 < a (n N 0)(1/n1 < a), a ,= b (n N 0)(1/n1 < [a b[).
2.5.24. Teorie (levch) R-modul nad okruhem R.
Jazyk: L
m,R
= +, , 0, r)
rR
, + je binrn funkn symbol, unrn funkn symbol, 0 je
konstantn symbol, r je unrn funkn symbol.
Axiomy: axiomy teorie Abelovch grup v aditivnm jazyce +, , 0),
r(x +y) = r(x) +r(y), (r +
R
s)(x) = r(x) +s(x), kde r, s R,
(r
R
s)(x) = r(s(x)), 1
R
(x) = x, kde r, s R.
Term r(x) symbolicky reprezentuje nsobek skalrem r a zapisuje se zpravidla jako rx. Index
R
se asto vynechv. V teorii R-modul plat:
0x = 0, (1)x = x.
Prv rovnost plyne takto: x = 1x = (1 + 0)x = x + 0x; jedin y spluje x + y = x, tedy 0x = 0.
Druh takto: x + (1)x = 1x + (1)x = 0x = 0 a odtud (1)x = x.
Modely teorie levch R-modul jsou lev R-moduly. R-modul obsahujc jedin prvek 0 je
triviln; jinak je netriviln.
2.5.25. Teorie vektorovch prostor nad tlesem F je teorie F-modul nad tlesem F.
Modely teorie vektorovch prostor nad tlesem F jsou vektorov prostory nad F.
VS(F) zna teorii vektorovch prostor nad tlesem F, VS(F, ) navc nekonench.
Demonstran teorie.
2.5.26. ist teorie CE
konstant.
Jazyk: L
CE
= c
i
)
i
s rovnost, c
i
Axiomy:
Speciln CE
0
je teorie PE ist rovnosti.
Teorie CE
() konstant s nekonen prvky.

Jazyk: L
CE
= c
i
)
i
s rovnost, c
i
Axiomy: Existuje nekonen prvk.
Teorie C
rznch konstant.
Jazyk: L
C
E
= c
i
)
i
s rovnost, c
i
Axiomy: c
i
,= c
j
, i ,= j a i, j
2.5.27. ist teorie UE jedn unrn relace.
Jazyk: L
UE
= U) s rovnost, U je unrn relan symbol.
Axiomy:
Teorie UE(m, n) jedn unrn relace pro m, n N , m+ n ,= 0.
Jazyk: L
UE
= U) s rovnost, U je unrn relan symbol.
Axiomy: Existuje prv m prvk splujcch U a
existuje prv n prvk splujcch U
2.5.28. Teorie UFO
m
a UFO
m
.
Teorie UFO
m
jedn unrn funkce s m-cykly, 0 < m N.
Jazyk: L
UFO
= F) s rovnost, F je unrn funkn symbol.
Pro m N je F
m
(x) term F F(x), F aplikovno m-krt; F
0
(x) je x.
Axiomy: F
m
(x) = x, F
i
(x) ,= x pro 0 < i < m.
UFO
1
m tedy axiomatiku F(x) = x.
Teorie UFO
m
Jazyk: L
UFO
= F) s rovnost, F je unrn funkn symbol.
Pro m N je F
m
(x) term F F(x), F aplikovno m-krt; F
0
(x) je x.
Axiomy: F
m
(x) = x.
2.5.29. Suma

I
A
i
, F
i
). Cykly.
1. Bu /
i
)
iI
neprzdn soubor struktur pro jazyk L = F), kde F je mnoina unrnch
funknch symbol, /
i
= A
i
, F
i
). Suma

I
/
i
je struktura A, F
A
), kde
A =
I
(i A
i
), F(i, a)) = i, F
Ai
(a)) pro F F, i I, a A
i
.
Msto
{i,j}
/
i
, /
j
) se pe tak /
i
+/
j
.
2. Bu 0 < m N, I neprzdn mnoina. Struktura m-cyklus resp. (m, I)-cykly je struktura
O
m
= Z
m
, S/m) resp. O
m
I
=
I
O
m
.
Pitom S/m zna pitn jedniky modulo m; pipoutme i m = 1. Dle O
m
resp. O
m
I
je
univerzum O
m
resp. O
m
I
.
Speciln:
O
1

= 1, Id
1
), K
m
n
= N, S) +O
m
{1,...,n}
, K
m
= N, S) +O
m
N{0}
.
TVRZEN 2.5.30. (O modelech UFO
m
.)
1) Pro 0 < m N je kad model / = A, F) teorie UFO
m
izomorfn s O
m
I
, kde I = A/E a E
je ekvivalence na A s m-prvkovmi faktory F
i
(a); i < m, a A.
Je-li A konen, je [A[ = km pro njak nenulov k N.
2) O
m
[= UFO
m
.
Dkaz. Pro faktor u ekvivalence E je / u

= O
m
via jist h
u
; izomorzmus / a O
m
I
zskme
spojenm izomorzm h
u
. Zbytek tvrzen je jasn.
2.5.31. Teorie UPB unrn parciln bijekce.
Jazyk: L
UPB
= U, P) s rovnost, U resp. P je unrn resp. binrn relan symbol.
Axiomy: P(x, y) U(x) & U(y), P(x, y) & P(x
, y) x = x
, U(y) (x)P(x, y).

Ozname, je-li 0 < n N,
UPB(n) resp. UPB()
extenzi UPB o axiom existuje prv n prvk resp. o schema existuje nekonen prvk.
Zejm L
UPB
-struktura A, U, P) je model UPB, prv kdy je P bijekce U na A U.
Kapitola 3
Vrokov logika
Na vrokovou logiku meme hledt jako na fragment prediktov logiky s jazykem L bez rovnosti,
kter m jako mimologick symboly jen nulrn relan symboly, tvoc neprzdnou mnoinu P
tzv. prvovrok i vrokovch promnnch viz 2.2.16.
Konvence.
Znamen-li znaka Z njakou predikci, operaci, mnoinu i tdu, vztahujc se k vrokovmu
jazyku P, meme pst msto n obrnji Z
P
, abychom zachytili souvislost s P. Nap. VF zna
mnoinu vech vrok, VF
P
obrnji mnoinu vech vrok jazyka P. Naopak pro zjednoduen
zpis index P vynechvme, nevede-li to ovem k nedorozumn.
3.1 Zkladn syntax.
Jazyk. Teorie. Dedukce.
3.1.1. Jazyk, vroky. Logick axiomy a pravidla, teorie, dkaz.
Viz 2.2.16. Dle symbol var() zna mnoinu vech prvovrok vyskytujcch se ve .
3.1.2. Vroky , . Klauzule a elementrn konjunkce. DNF, CNF. Struktura vrok.
1. Pravdiv vrok specikujeme jako p p, liv vrok jako (p p); na konkrtn volb
p nezle. Mluvme o nich t jako o nulrnch logickch spojkch i vrokovch konstantch.
Disjunkce literl se nazv klauzule, konjunkce literl t elementrn konjunkce.
Vrok je v disjunktivn resp. konjunktivn normlnm tvaru, peme t v DNF resp. v CNF,
je-li to disjunkce konjunkc literl resp. konjunkce disjunkc literl.
2. Struktura vrok nad P je struktura VF
P
= VF
P
, , , &, , ) pro jazyk Booleovch alge-
ber; logick spojky chpeme jako operace, a jako konstantu 0 a 1. Operace nen komutativn,
nebo vrok p
0
p
1
nen jako vraz (tice) roven p
1
p
0
; podobn je tomu s operac &.
ZNAEN 3.1.3. Pro vrok , n-tici vrok s =
0
, . . . ,
n1
) a : n 2 uvme nsledujc
znaen:
1
je ,
0
je , s
je
(0)
0
, . . . ,
(n1)
n1
),
_
s je
0
& &
n1
,
_
je ,
_
s je
0

n1
,
_
je .
Je-li s konen mnoina vrok, je
_
s rovno
_
s
a
_
s rovno
_
s
pro njak prost oslovn s
mnoiny s.
Elementrn teorie dokazovn.
51
52 KAPITOLA 3. VROKOV LOGIKA
TVRZEN 3.1.4. Bute , formule vrokov teorie T. Pak plat:
1) .
2) (Vta o dedukci.) T, T .
Dkaz. 1) Nech je ; pak jsou vrokovmi axiomy formule , ( ),
( ) (( ) ( )). Uitm modus ponens tedy ( ) ( ) a opt
dle modus ponens .
2) Implikace plyne ihned uitm modus ponens. Bu nyn T, ; dokeme T ,
a to indukc na teormech teorie T, . Bu axiom teorie T, . Je-li rovno , je T
dle 1). Pro T LAx plyne z (PL1) uitm modus ponens dan T . Bu konen
odvozeno pomoc modus ponens z , a pro teormy , teorie T, nech to plat.
Odtud a z vrokovho axiomu ( ( )) (( ) ( )) uitm modus ponens
zskme T .
LEMMA 3.1.5. Pro vroky , plat:
a) ( ), , c) ( ) ( )
( ) d) ( ( ))
b) , e) ( )
Dkaz. a) ( ) dle (PL1), z vty o dedukci . Odtud, uitm (PL3)
a modus ponens zskme a uitm vty o dedukci prv dokazovan vztah a zbvajc
dva z nj uitm vty o dedukci.
b) dle a) a vty o dedukci, tedy uitm (PL3), tedy
a konen . Odtud a uitm (PL3) plyne i .
c) , , dle b) a modus ponens, tedy dle vty o dedukci ,
dle (PL3), modus ponens a dky vt o dedukci ( ) ( ) .
d) Je ( ) , dle c) ( ) a vta o dedukci d dan vztah.
e) ( ( )) dle d), ( ) pomoc vty o dedukci, odtud
( ) uitm (PL3) a modus ponens.
TVRZEN 3.1.6. Bute , formule teorie T.
1) Teorie T je sporn, prv kdy je v n dokazateln spor.
2) (Dkaz sporem.) T, je sporn T .
Dkaz. 1) Je-li spor, tj. , a T , plyne z 3.1.5, a), e T pro jakkoli vrok .
2) Implikace : T, sporn implikuje T uitm vty o dedukci. Pak T uitm
z 3.1.5, e). Implikace plyne z 3.1.5, a).
3.2 Zkladn smantika.
Modely a pravdivost. Korektnost.
3.2.1. Modely jazyka, formule a teorie. Pravdivost formule v teorii T: T [= .
Viz 2.2.16.
TVRZEN 3.2.2.
1) (O korektnosti.) T T [= pro kadou formuli teorie T.
2) M-li teorie model, je bezesporn.
Dkaz. 1) Indukc na teormech. Kad logick axiom a kad mimologick axiom teorie T je v T
pravdiv. Jsou-li , pravdiv v T, je takov i . 2) a nejsou zrove platn v dnm
modelu.
Ne dokeme i opanou implikaci k tvrzen o korektnosti a zskme tak zsadn vtu o kom-
pletnosti ili plnosti vrokov logiky: formule je v T dokazateln, prv kdy je v T pravdiv.
Jej dkaz se opr o vtu o existenci modelu bezesporn teorie ve je formulovno v 3.3.2.
Vlastnosti [=.
TVRZEN 3.2.3. (Vztahy [= a M.) Pro teorii T a formule , jejho jazyka plat:
1) T [= M(T) M().
2) T [= M(T, ) M(T, ) M(T, ) M() T, [= .
3) T [= M(T, ) = M(T, ).
Dkaz plyne snadno z denic.
TVRZEN 3.2.4. (Vlastnosti Tr(T).) Bute T, S teorie. Pak plat:
1) M(Tr(T)) = M(T).
2) T Tr(T), T S Tr(T) Tr(S), Tr(T) = Tr(Tr(T)).
Dkaz. 1) Jeliko v [= T v [= Tr(T), mme M(T) M(Tr(T)). Inkluze plyne ze zejm
inkluze T Tr(T). Druh tvrzen z 2) plyne snadno. Jeliko T [= M(T) M(), dostaneme i
tet tvrzen z 2) uitm 1): Tr(Tr(T)) Tr(T) [= M(Tr(T)) M() M(T) M()
T [= Tr(T).
VTA 3.2.5. (Vlastnosti [=.) Pro teorii T a formule , , jejho jazyka plat:
1) T [= T [=
T [= T [= a T [=
T [= & T [= a T [=
T [= T [= nebo T [=
T [= a T [= T [=
T [= a T [= T [=
T [= a T [= T [=
T [= (T [= T [= )
2) (Rozbor ppad.) T [= ( ) (T [= a T [= )
Speciln: (T [= a T [= ) T [=
Dkaz. 1) T [= M(T, ) M(T, ) M(T, ) M(T, ) M(T, )
M(T, ) T [= . Uili jsme 3.2.3. Podobn nebo uitm ji dokzanho plynou
dal poloky. 2) T [= ( ) M(T, ) M(T, ) M(T, ) M(T, ) a
M(T, ) M(T, ) T [= a T [= .
Tdy model. Smantick ekvivalence. Normln tvary.
3.2.6. Tda model M
P
(T). Smantick ekvivalence vrok. Algebry vrok.
1. Pro T VF
P
je M
P
(T) tda vech model teorie T: M
P
(T) = v
P
2; v [= T. Msto
M
P
(T
1
, . . . ,
k
) peme M
P
(T,
1
, . . . ,
k
) a T vynechme, je-li . Dle symbol M
P
(T)
zna
P
2 M
P
(T); je to komplement tdy M
P
(T).
2. Pro
T
a T-smantickou ekvivalenci viz 2.3.6, pro algebry vrok pak 2.3.8.
TVRZEN 3.2.7. (O smantick ekvivalenci.) Vznikne-li formule
z nahrazenm nkterho
vskytu podformule formul
, tak
T

.
Dkaz. Indukc na vrocch. Pro prvovrok to jasn plat. Je-li tvaru
0
, je bu uvaovan
vskyt formule prv a je to jasn, nebo to je vskyt ve
0
. Pak z induknho pedpokladu
mme M(T,
0
) = M(T,
0
) a tedy i
T

. Podobn, je-li tvaru

0

1
.
APLIKACE. Potn v algebe vrok pomoc reprezentant lze ut k nalzn smantickch
ekvivalent. Nap.:
(p q) & q (p q) & q (p & q) (q & q) (p & q) q q.
1. plyne uitm tvrzen o smantick ekvivalenci a dky p q p q, 2. dv distributivn
zkon, 3. idempotence, 4. absorbce. Zskali jsme zrove k formuli (p q) & q smantick
ekvivalenty v konjunktivn normlnm tvaru i v disjunktivn normlnm tvaru.
TVRZEN 3.2.8. (Vlastnosti ohodnocen vrok. Normln tvary.) Bute v
P
2, , VF
P
.
1) a) Pro v
P
2 zvis v() jen na hodnotch v na mnoin var().
b) v( ) = v()
1
v() pro rovno , , .
2) Bu P konen, K
P
2; ozname K =
P
2 K. Pak
M
P
(
_
wK
_
pP
p
w(p)
) = K = M
P
(
_
wK
_
pP
p
1w(p)
).
3) Formule je smanticky ekvivalentn formuli jak v disjunktivn normlnm tvaru, tak formuli
v konjunktivn normlnm tvaru.
Dkaz. 1) a) se doke snadno indukc na vrocch. b) plyne ihned z denic.
2) Pro v, w
P
2 mme v(p
w(p)
) = 1 v(p) = w(p). Tedy v(
_
pP
p
w(p)
) = 1 v = w. Odtud
a uitm 1) b): v(
_
...
_
...
p
w(p)
) = 1 v K. Podobn v(
_
pP
p
1w(p)
) = 1 v ,= w a tedy
v(
_
...
_
...
p
1w(p)
) = 1 v / K v K.
3) Pro P konen to dv 2) s K = M
P
(). Dky 1) a) to plat pro kad P.
TVRZEN 3.2.9. (O algebe vrok a model vrok teorie.)
1) AV
P
(T)

= AM
P
(T) via h(/
T
) = M
P
(T, ), VF
P
, kde AM
P
(T) je podalgebra algebry
P(M
P
(T)) s univerzem M
P
(T, ); VF
P
.
Algebra AM
P
(T) se nazv algebra model vrok teorie T.
2) a) AV
P
= P(
P
2), kdy P je konen.
b) AV
P
= CA(P), kdy P je nekonen. Pitom CA(P) je podalgebra algebry P(

P
2) s univer-
zem M
P
(); VF
P
.
CA(P) se nazv zobecnn Cantorova algebra nad P, je-li P spoetn, Cantorova algebra.
3) Pro P nekonen je CA(P) bezatomrn Booleova algebra, velikosti [P[.
Dkaz. 1)
T
M
P
(T, ) = M
P
(T, ) je h izomorzmus AV
P
a CA(P).
2) Nyn mme M
P
(T) =
P
2. a) plyne tedy z 1) dky tomu, e h je na P(
P
2). b) je je pesn 1).
3) Bu M
P
() ,= nenulov prvek v CA(P). Bu p P var() pak , = M
P
(T, & p)
M
P
(T, ); tedy M
P
(T, ) nen atom. Protoe vrok nad P je prv [P[, je velikost CA(P) nejve
[P[. M
P
(p) s p P je [P[ rznch prvk algebry CA(P); tud CA(P) m prv [P[ prvk.
3.2.10. Booleovsk funkce.
Booleovsk funkce n promnnch s n > 0 je funkce f :
n
2 2 (ili prvek mnoiny
n
2
2). Booleova
algebra
n
2
2 je (Booleov) algebra booleovskch funkc n promnnch (operace se berou po slokch
v algebe 2); zname ji t BF
n
, strun jen BF
n
.
Booleovsk funkce f :
n
2 2 symbolicky reprezentuje zazen, kter vstupu danmu n-tic
nul a jedniek piad hodnotu 0 nebo 1. Ukeme mj., e kdy P = p
0
, . . . , p
n1
je n-prvkov
mnoina prvovrok, tak AV
P

= BF
n
.
TVRZEN 3.2.11. (O algebe booleovskch funkc.) Pro n-prvkovou P = p
0
, . . . , p
n1
plat:
1) AM
P

= BF
n
via g : P(
P
2)
n
2
2, kde pro K
P
2 je g(K) charakteristick funkce mnoiny
v
: n 2; v K piem v
(i) = v(p
i
) pro i < n.
2) Pro booleovskou funkci f
n
2
2 je M
P
(
f
) = g
1
(f), kde
f
je
_
f()=1
_
i<n
p
(i)
i
.
3.3. EXISTENCE MODELU, KOMPLETNOST A KOMPAKTNOST. 55
Dkaz. 1) Je AM
P
= P(
P
2). Tvrzen tedy plyne z toho, e zobrazen u charakteristick funkce u,
kde u I, je izomorzmus potenn algebry P(I) a algebry
I
2.
2) Pro v
P
2 je zejm v [=
f
v g
1
(f). Tedy M
P
(
f
) = g
1
(f) plat.
3.2.12. CNF-algoritmus.
CNF1 M, dokud to jde, podformuli tvaru ( ) na ( ),
na ( ) & ( ),
na ( & ) ( & );
pak prove CNF2.
CNF2 M, dokud to jde, podformuli
na , ( & ) na ( ), ( ) na ( & );
pak prove CNF3.
CNF3 M, dokud to jde, podformuli tvaru
( ( & )) i (( & ) ) na (( ) & ( )).
TVRZEN 3.2.13. CNF-algoritmus aplikovan na vrok dv vrok v CNF a ekvivalentn s .
Dkaz. Algoritmus dv vrok
ekvivalentn s , nebo dochz jen k nahrazovn podformul

smanticky ekvivalentnmi, a dle
obsahuje jen spojky , , &. Indukc dle dlky formule
vznikl CNF-algoritmem se doke, e to je formule v CNF. Pro dlku 1 a 2 to plat. Proveme

indukn krok z n na n+1 s n 2. Pak dle CNF2 nen
tvaru () a je tedy tvaru (

0
1
), kde
je bu & i ,
0
,
1
vznikly CNF-algoritmem a maj dlky nejve n, tedy jsou dle induknho
pedpokladu v CNF. Je-li spojka &,
je v CNF. Je-li spojka , nen ve

0
,
1
spojka &,
nebo pak by dky CNF3 formule
byla konjunkce; tedy
je klauzule.
PKLAD 3.2.14. Pro formule (p q) (q & r) dv CNF-algoritmus postupn:
(p q) (q & r) dle CNF1
(p & q) (q & r) dle CNF2
((p & q) q) & ((p & q) r) dle CNF3
(p q) & (q q) & (p r) & (q r) dle CNF3
3.2.15. Mnoinov reprezentace formul v normlnch tvarech.
Pro klauzuli a ohodnocen prvovrok v nezvis v() na tom, kolikrt se v njak literl
jako disjunkt vyskytuje. Proto meme chpat v mnoinov reprezentaci

, co je mnoina vech
disjunkt z . Formln disjunkci
_
chpeme jako spor a zname . Pro je mnoinov repre-
zentace

= . Pro formuli v CNF bu jej mnoinov reprezentace
; je konjunkt .
Nap. klauzuli p q r p zapeme v mnoinov reprezentaci jako p, q, r, podobn
(p r) & r & (p r) jako p, r, r, p, r.
3.3 Existence modelu, kompletnost a kompaktnost.
VTA 3.3.1. (O maximln bezesporn teorii a o existenci modelu.)
1) Bu T maximln bezesporn teorie, , jej formule. Pak plat:
a) T T T, je bezesporn.
b) T / T, T T nebo T.
c) Ohodnocen v takov, e v(p) = 1 p T pro kad prvovrok p, je jedin model T.
2) Bezesporn teorie T m maximln bezespornou jednoduchou extenzi (tj. v jazyce P(T)).
3) (O existenci modelu.) Teorie m model, prv kdy je bezesporn.
Dkaz. 1) a) v prv plyne z toho, e rozen bezesporn teorie o jej teorm je bezesporn,
je jasn. Druh je zejm z denice maximln bezesporn teorie. b) / T T, je
sporn T T dle 2) a) a dkazu sporem. Tvrzen o implikaci: Kdy T,
tak z / T plyne T; pak T a dky a) je T. Kdy T, tak T dky
3.1.5, a), tedy T dky a). Podobn kdy T, tak T, , tud T . c) Plat
T v() = 1, co plyne indukc dle sloitosti ihned uitm b); tedy v [= T. Konen pro
w [= T mme w(p) = 1 p T pro kad prvovrok p, tedy w = v.
2) plyne z principu maximality (ekvivalentnho s axiomem vbru), aplikujeme-li jej na mno-
inu vech bezespornch teori S s S T, na n uvaujeme uspodn inkluz; kad etzec R
v popsanm uspodn m majorantu, kterou je jeho sjednocen
R, nebo to je teorie, roziujc

T, kter je bezesporn, protoe spor v n je sporem v njak teorii z R.
3) M-li teorie model, je dle 3.2.2 bezesporn. Nech je T bezesporn teorie. Dle 2) existuje jej
maximln bezesporn jednoduch extenze T
a dle 1), c) existuje model teorie T
, co je ovem i
model T.
VTA 3.3.2.
1) (O kompletnosti.) T T [= plat pro kadou teorii T a jej formuli .
2) (O kompaktnosti.) Teorie m model, prv kdy kad jej konen st m model.
Dkaz. 1) T T [= je tvrzen o korektnosti. Bu obrcen T [= . Pak je T, sporn dle
tvrzen o existenci modelu, tedy T dle dkazu sporem.
2) plyne ihned z vty o existenci modelu, nebo teorie je bezesporn, prv kdy je bezesporn
kad jej konen st.
POZNMKA 3.3.3. Je-li T v jazyce s nejve spoetn prvovroky, maximln bezesporn roz-
en se sestroj indukc takto. Bu
n
; 0 < n oslovn formul, T
0
teorie T a T
n+1
rovna
teorii T
n
n+1
, je-li tato bezesporn, a rovna teorii T
n
n+1
jinak. Pak
n
T
n
je hledan
maximln rozen.
Uveme nkolik dsledk vty o plnosti. Je Thm(T) = (T). Z 3.2.7 zskme syntaktickou
verzi tvrzen o ekvivalenci: Vznikne-li formule
z nahrazenm nkterch vskyt podformule

formul
, tak T
. V 3.2.5 lze zamnit [= za ; zskan tvrzen meme

nazvat deduktivn obraty vrokov logiky.
TVRZEN 3.3.4.
1) Teorie S je extenze T, prv kdy M(S) M(T). Teorie S je ekvivalentn s T, prv kdy
M(S) = M(T).
2) Teorie T je kompletn, prv kdy m prv jeden model.
Dkaz. 1) Plat evidentn: S je extenze T M(S) M(T). Nech naopak M(S) M(T). Pedn
L(S) je extenze L(T). Dle pro L(T)-formuli mme
T T [= S [= S ;
posledn plyne z vty o kompletnosti. Tud S je extenze T. 2) M-li T prv jeden model,
je jasn kompletn. Nech naopak T m alespo dva rzn modely v, w; existuje prvovrok p
s v(p) ,= w(p). Pak p je nezvisl vrok T.
Poty neekvivalentnch vrok a teori nad konen prvovroky.
TVRZEN 3.3.5. (O potu neekvivalentnch vrok a teori nad konen prvovroky.) Bu P
konen mnoina prvovrok, [P[ = l.
1) P-teorie T m prv 2
2
l
|M(T)|
neekvivalentnch dokazatelnch a tak tolik vyvratitelnch
vrok. Speciln je 2
2
l
neekvivalentnch vrok nad P.
2
l
2 2
2
l
|M(T)|
neekvivalentnch nezvislch vrok.
|M(T)|
resp. [M(T)[ neekvivalentnch jednoduchch extenz resp. navc
kompletnch.
Speciln je prv 2
2
l
neekvivalentnch P-teori a prv 2
l
neekvivalentnch kompletnch P-
teori.
3.4. APLIKACE KOMPAKTNOSTI. AXIOMATIZOVATELNOST. 57
Dkaz. 1) Pro VF
P
je T T [= M(T) M(). Tud je prv tolik neekvivalent-
nch dokazatelnch vrok teorie T, kolik je podmnoin mnoiny
P
2 M(T) a tch je 2
2
l
|M(T)|
.
Vyvratiteln vroky jsou negace pravdivch, tedy jich je stejn. Speciln tvrzen plyne z toho, e
pro spornou T je Thm(T) = VF
P
.
2) je dsledkem 1) a denice nezvislch vrok.
3) P-teorie S je jednoduch extenze T, prv kdy M(S) M(T). Tud jednoduchch extenz
T a na ekvivalenci teori je prv tolik, kolik je podmnoin M(T) (protoe kad podmnoina
P
2 dky konenosti P je axiomatizovateln); je jich tedy [P(M(T))[ = 2
|M(T)|
. M-li bt S navc
kompletn, mus mt prv jedin model a tedy takovch S je [M(T)[. Speciln tvrzen plyne
volbou T = ; pak [M(T)[ = 2
l
.
PKLADY 3.3.6. Bu P konen mnoina prvovrok, [P[ = l.
1. a) Neexistuje P-teorie T tak, e a na ekvivalenci T dokazuje prv 21 vrok, nebo a na
ekvivalenci T dokazuje prv 2
2
l
|M(T)|
vrok, co nen dliteln temi.
b) Neexistuje P-teorie T tak, e a na ekvivalenci m T prv tolik dokazatelnch vrok,
kolik m nezvislch vrok. Jinak by toti muselo platit 2
2
l
2 2
2
l
|M(T)|
= 2
2
l
|M(T)|
, tj.
2
2
l
= 3 2
2
l
|M(T)|
, co nen mon.
2. Bu k 2
l
. Pak existuje prv
_
2
2
l
2
l
k
_
neekvivalentnch P-teori, z nich kad a na ekvi-
valenci dokazuje prv 2
k
vrok. Je toti 2
k
= 2
2
l
|M(T)|
, tedy [M(T)[ = 2
l
k a uvaovanch
neekvivalentnch T je tud pv tolik, kolik je rznch (2
l
k)-prvkovch podmnoin
P
2 a tch je
prv
_
2
2
l
2
l
k
_
.
3.4 Aplikace kompaktnosti. Axiomatizovatelnost.
Aplikace kompaktnosti.
3.4.1. Obarvitelnost nekonench graf.
Bu 0 < k N. Obyejn graf V, E) je k-obarviteln, existuje-li jeho k-obarven, tj. soubor
C
i
)
i<k
takov, e
a)

i<k
C
i
= V , b) C
i
C
j
= pro i ,= j, i, j < k,
c) nen a, b C
i
, pokud a, b) E.
(3.1)
Pipout se C
i
= , k-obarven je tedy obarven nejve k-barvami.
TVRZEN. Bu 0 < k N. Obyejn graf je k-obarviteln, prv kdy je kad jeho konen
podgraf k-obarviteln.
Dkaz. Sta zejm dokzat implikaci . Bu V, E) obyejn graf, jeho kad konen podgraf
je k-obarviteln. Bu P mnoina prvovrok p
a,i
, a V , i < k a T vrokov P-teorie s axiomy:
(a) p
a,0
p
a,k1
, kde a V ,
(b) (p
a,i
& p
a,j
), kde a V , i ,= j, i, j < k (c) (p
a,i
& p
b,i
), kde a, b) E, i < k.
Poloky (a), (b), (c) odpovdaj a), b), c) z (3.1). Kad konen neprzdn st T
T m model
v. Bu toti k-obarven C
i
)
i<k
podgrafu uvaovanho grafu, s konenou mnoinou V
vrchol
tvoenou a takovmi, e njak p
a,i
je v nkter formuli z T
. Pak je modelem T
funkce v
: P 2
denovan vztahem
v
(p
a,i
) = 1 a C
i
. (3.2)
Z kompaktnosti plyne existence modelu v teorie T. Denujme C
i
podle (3.2). Pak C
i
)
i<k
je
k-obarven V, E).
3.4.2. Prost selektor.
(Prost) selektor neprzdn mnoiny S neprzdnch mnoin je (prost) funkce f : S

S
takov, e f(u) u pro kad u S.
TVRZEN. (O existence prostho selektoru.)
1) Neprzdn mnoina S neprzdnch konench mnoin m prost selektor, prv kdy kad
jej neprzdn konen podmnoina m prost selektor.
2) (Hallova vta.) Prost selektor konen neprzdn mnoiny S konench neprzdnch mnoin
existuje, prv kdy plat Hallova podmnka: pro kadou S
S je [S
[ [
[.
Dkaz. 1) Sta dokzat implikaci , nebo opan plat triviln. Bu P = p
u,a
; u U, a
S
mnoina prvovrok a T vrokov P-teorie s axiomy:
p
u,a1
p
u,an
, kde u S a a
1
, . . . , a
n
je prost oslovn u,
(p
u,a
& p
u
,a
), kde u ,= u
jsou z S, a u u
.
(3.3)
Kad neprzdn konen st T
T m model, nebo je-li S
mnoina vech u S takovch,

e nkter p
u,a
je v njakm vroku z T
, m S
prost selektor f
a pak v
: P 2 splujc
v
(p
u,a
) = 1 f
(u) = a, je jasn model T
. Z kompaktnosti plyne, e T m njak model v.

Denujme f : S
S tak, e f(u) = a pro njak a u s v(p

u,a
) = 1; takov a jist existuje dle
prvho dku z (3.3). Dle je f prost funkce dle druhho dku z (3.3).
2) Dokame indukc dle n = [S[, tj. e pro kadou S nenulov velikosti nejve n plat
. Pro n = 1 to plat. Nech to plat pro njak nenulov n; dokeme platnost pro n + 1. Bu
[S[ = n + 1.
Ppad (A): Existuje S
0
tak, e ,= S
0
S a [S
0
[ = [
S
0
[. Dle induknho pedpokladu
existuje prost selektor g mnoiny S
0
. Ozname S
1
= u
S
0
; u S S
0
, Je 0 < [S
1
[ < [S[ a
S
1
spluje Hallovu podmnku, nebo pro S
S
1
mme
[
[ = [
S
0

S
0
[ = [
S
0
[ [
S
0
[
[S
S
0
[ [S
0
[ = [S
[ +[S
0
[ [S
0
[ = [S
[.
Tedy dle induknho pedpokladu existuje prost selektor h mnoiny S
1
; pak rozen g o prostou
funkci u, h(u
S
0
)); u S S
0
je prost selektor pro S.
Ppad (B): neplat (A). Pak pro kad S
splujc , = S
S mme [S
[ < [
[. Vyberme
a
0
u
0
S. Pak dle induknho pedpokladu mme prost selektor g mnoiny u a
0
; u
S u
0
. Pak funkce f : S

S denovan tak, e f(u) = g(u a
0
) pro u S u
0
a
f(u
0
) = a
0
, je prost selektor mnoiny S.
3.4.3. Linearizace uspodn.
TVRZEN. Je-li A, <) ostr uspodn, existuje R A
2
roziujc < tak, e A, R) je ostr
linern uspodn.
Dkaz. A) Tvrzen plat pro A konen. To plyne indukc podle potu prvk A; v induknm kroku
odstranme minimln prvek, dle induknho pedpokladu zlinearizujeme zbytek a z odstran-
nho prvku udlme nejmen.
B) Bu P mnoina prvovrok prv tvaru p
a,b
, a, b A. T bu P-teorie s axiomy (a) (c):
(a) p
a,b
& p
b,c
p
a,c
, p
a,a
, p
a,b
p
b,a
pro kad a, b A,
(b) p
a,b
p
b,a
pro kad a ,= b, a, b A,
(c) p
a,b
pro kad a < b.
Podle sti A) dkazu m kad konen st T model, tedy dle kompaktnosti m T njak model
v. Denujme R = a, b) A
2
; v(p
a,b
) = 1. Dle (a) je R uspodn A, dle (b) je navc linern
a dle (c) roziuje <.
Axiomatizovatelnost td model.
VTA 3.4.4. (O konen axiomatizovatelnosti.) Mnoina K
P
2 je konen axiomatizovateln,
prv kdy ona i jej komplement jsou axiomatizovateln.
Dkaz. Implikace je jasn. Dokeme opanou. Nech T, S jsou takov teorie, e K = M(T) =
M(S). Pak M(T S) = M(T) M(S) = , tedy dky kompaktnosti existuj T
T, S
S
konen tak, e T
nem model; pak = M(T
) = M(T
) M(S
). Konen M(T)
M(T
) M(S
) M(S) M(T), tedy M(T) = M(T
).
3.5. SYNTAKTICK DKAZOV METODY. 59
3.4.5. Uzaven, oteven a obojetn tdy model.
Bu P mnoina prvovrok, K
P
2 tda model jazyka nad P. Pak w
P
2 je oddliteln od K,
existuje-li klauzule oddlujc w od K, tj. takov, e w / M() K; jinak je w neoddliteln od
K. Tda K je uzaven, je-li kad w
P
2 K oddliteln od K. Tda K je oteven, je-li
P
2 K
uzaven. Tda K je obojetn, je-li uzaven i oteven. Zejm plat:
Tda K
P
2 je oteven pro kad v K existuje klauzule s v M() K.
VTA 3.4.6. Bu K tda model jazyka nad P.
1) K je axiomatizovateln, prv kdy je uzaven.
2) K je konen axiomatizovateln, prv kdy je obojetn.
3) a) Obor obojetnch td model jazyka nad P tvo prv algebru AM
P
(viz 3.2.9.)
b) Tda K je uzaven resp. oteven, prv kdy je prnikem resp. sjednocenm neprzdn
mnoiny obojetnch mnoin. Obor uzavench resp. otevench td model jazyka nad P je
uzaven na

, resp.

, . Jednoprvkov tdy, tj. tvaru v s v
P
2, jsou uzaven.
c)

/ , = , je-li / centrovan mnoina uzavench mnoin.
Dkaz. Poznamenejme nejprve, e kad teorie je ekvivalentn teorii s axiomatikou tvoenou klau-
zulemi.
1) a) Bu K = M(T) a T z klauzul; je K =
T
M(). Pak w neoddliteln od K le v kadm
M() pro T a tedy w K. b) Bu K uzaven. Bu T = ; je klauzule a K M();
dokeme K = M(T) =
T
M(). Jasn K M(T). Pro w
P
2 K je w oddleno od K njakou
klauzul , tj. w / M() K. Je T a tedy w / M(T), co jsme mli dokzat.
2) Protoe tda K je konen axiomatizovateln, prv kdy ona i jej komplement jsou axio-
matizovateln, plyne dokazovan z 1).
3) a) Podle 2) jsou jsou obojetn tdy prv tvaru M(), kde je vrok nad P. To jsou
prv prvky algebry AM
P
. b) Zejm uzaven tdy jsou prv tvaru
T
M(), kde T je njak
neprzdn P-teorie, a kad M() je obojetn. Tvrzen pro oteven tdy plyne pechodem ke
komplementu. Jednoprvkov tda je axiomatizovateln. c) Pro K / bu T
K
teorie s M(T
K
) = K.
/ = M(
K
T
K
) a teorie
K
T
K
m model, nebo kad jej konen fragment m model.
3.5 Syntaktick dkazov metody.
3.5.1. Syntaktick dkazov metody prokazuj dokazatelnost formul (v njak dan teorii T, to
jest vztah T ) jen pomoc syntaktickch pojm, tj. bez uit pojmu modelu, pravdivosti a vty
o kompletnosti. Typicky se uvaj:
Ji syntakticky prokzan dokazatelnost njakch formul (speciln pak axiom).
Pravidlo MP, vta o dedukci, dkaz sporem a indukce na teormech i dle dlky formule.
Obraty nsledujcho tvaru, jsou-li zdvodnny syntaktickou argumentac:
T
1
, . . . , T
n
T , pokud
1
, . . . ,
n
, spluj , (3.4)
Obratm tvaru (3.4) kejme neformln (syntaktick) dkazov pravidla; pojem zavdme jen
k jistmu zpehlednn vyjadovn. Uveme nap., e z T plyne triviln dkazov
pravidlo T T . Meme tedy uvat jako dkazov pravidlo T T dle b)
z 3.1.5. Dle tak dkazov pravidlo T T plynouc z (PL1) apod. Dal takov
pravidla jsou obsaen nap. v 3.5.2 3). Jin dkazov pravidlo je obsaeno v 3.5.5 ve formulaci
b). Syntakticky prokzan jsou zatm
(viz 3.1.4), a) e) z 3.1.5.
Na a) e) z 3.1.5 se budeme dle odvolvat jako na [a] [e].
Abychom se mohli sporn vyjadovat, ozname pro dv mnoiny formul T, S vlastnost, e
kad formule z S je dokazateln v T, symbolem
T S.
Znamen to prv, e Thm(S) Thm(T), nebo T S S Thm(T) Thm(S) Thm(T);
to plyne dky znmm vlastnostem uzvru Thm. Zejm dle T S a S S
T S
;
tomuto tvrzen kejme tranzitivita dedukce. Specilnm ppadem je tranzitivita : T a
T
. Msto T S a S S
meme pst strun T S S
.
TVRZEN 3.5.2.
1) a) & , b) , &
2) a) , b) ,
3) T & T a T
T T a T
Pravidlo tranzitivity : T a T T
Dkaz. Hlavn kroky dkazu peme do sloupce vlevo, vpravo pak argumentaci pro platnost kroku
(oprajc se o platnost pedelch krok); pitom [x] je odvoln na poloku x) z 3.1.5.
1) Pipomeme, e & je ( ).
a)
& . &
( ) [a] ( ) (PL1)
( ) [c], MP ( ) [c], MP
( ) [b], tranzitivita ( ) [b], tranzitivita
& vta o dedukci & vta o dedukci
b)
( ( )) [d]
( ( )) vta o dedukci
, ( ) [b], vta o dedukci
2) Protoe je & , plyne tvrzen ihned z 1).
3) Ekvivalence o &. Z T & plyne pomoc 1) a) T , , tj. plat. Obdobn
pomoc 1) b) plyne . Ekvivalence o se doke stejn pomoc 2). Pravidlo tranzitivity plyne
z pedel a z 1), 2).
TVRZEN 3.5.3. Nsledujc ekvivalence jsou dokazateln:
1) ( & ) idempotence &
2) & & komutativita &
3) ( & ) & & ( & ) asociativita &
4) reexivita
5) ( ) ( ) symetrie
6) idempotence
Dkaz. 1) Z 3.5.2 1) a vty o dedukci mme ( & ), ( & ) , dle 3.5.2 2) tedy
( & ). 2) Dle 3.5.2 1) je & , , & , tj. ( & ) ( & ).
Tud i ( & ) ( & ) a dokazovan ekvivalence plyne z 3.5.2 2). 3) se doke zcela
obdobn.
4) Je , dle 3.5.2 3) tedy i .
5) & & uitm denice a komutativity &.
6) Je , dle [b], dle 3.5.2 3) tedy i .
1) (
1
(
2
( (
n
) ))) ((
1
&
2
& &
n
) )
2) ( ) (( ) & ( ))
3) ( ) ( )
3.5. SYNTAKTICK DKAZOV METODY. 61
Dkaz. 1) Sta ukzat dokazatelnost a ; tvrzen pak plyne z 3.5.2 2) b). Dokame indukc
dle n. Uitm 3.5.2 1) b), MP a induknho pedpokladu mme
1
& (
2
& &
n
), (
1
(
2
( (
n
) )))
2
& &
n
,
2
( (
n
) ) .
Zcela stejn plyne .
2) Sta ukzat dokazatelnost a ; tvrzen pak plyne z 3.5.2 2) b). Implikace plyne z 3.5.2
2) a), 1) b) a tranzitivity dedukce, implikace z 3.5.2 1) a), 2) b) a tranzitivity dedukce.
3) Sta ukzat dokazatelnost a ; tvrzen pak plyne z 3.5.2 2) b). Implikace .
, , , uitm 3.5.2, [c], MP; tedy .
Zcela stejn plyne . Dle 3.5.2 2) b) tedy a dle vty o
dedukci i ( ) ( ). Implikace plyne zcela analogicky.
TVRZEN 3.5.5. (O ekvivalenci.) Vznikne-li formule
z nahrazenm nkterho vskytu pod-

formule formul
, tak
a)
, b) T
.
Dkaz. Jasn je b) dsledkem a). Dokazujeme a). Je-li nahrazovan vskyt cel formule , je
rovno a
rovno
a dokazovan m tvar (
) (
), co plat dky .
Dle nech nahrazovan vskyt nen cel formule . Dokazujme indukc na vrocch. Je-li
prvovrok, je
rovno a jasn to plat.

Bu tvaru
0
. Mme

0

0

;
prv plyne z induknho pedpokladu a z vty o dedukci, druh z 3.5.4 3). Vta o dedukci d

.
Bu tvaru
0

1
. Pak
je
1
s tm, e v nkterm
i
nahrazen neprovdme;
pak je
i
rovno
i
. Sta dokzat:
. Indukn pedpoklad je
0
,
1

1
. Pak
,
0

1
,
1
a vta o dedukci d
((
0

1
)
(
1
)), tj.
. Zcela analogicky
. Celkem dky 3.5.2 3) pak

.
1) ( & ) ( ) de Morganv vztah
2) ( ) ( & ) de Morganv vztah
3) idempotence
4) komutativita
5) ( ) ( ) asociativita
Dkaz. 1) Nsledujc ekvivalence jsou dokazateln; vpravo je uveden argument:
( & ) ( ) zaveden &

vta o ekvivalenci,
zaveden .
Z pravidla tranzitivity plyne ( & ) ( ).
2) plyne stejn, jako 1).
3) 5) plynou snadno z odpovdajcch vlastnost &, de Morganovch vztah a ji dokzanch
vlastnost .
Podobn lze dle syntakticky dokzat pravidlo rozbor ppad:
T ( ) (T a T ).
Pomoc nj pak distributivnost konjunkce a disjunkce a dal a dal tvrzen. Speciln tak syn-
takticky dokeme vrokovou variantu ( zmnno na &, = na ) booleovskch axiom, co je
asociativita, komutativita, distributivita , , absorbce x (x y) = x = x (x y), komplemen-
tace x (x) = 1, x (x) = 0, a zkladnch booleovskch identit, co je idempotence x x = x,
x x = x, (x) = x, extremalita x 1 = 1, x 0 = 0, neutralita x 0 = x, x 1 = x, De
Morgan x y = (x y), x y = (x y).
3.6 Problm splnitelnosti. Rezoluce.
Zkladn lohou problmu splnitelnosti je najt odpov na otzku, zda dan vrok je splniteln
ili zda m model a objasnit, do jak mry je tato odpov dna efektivn. Mluvme pak o loze Sat
pro . loha je jist eiteln algoritmicky tak, e se pot v() pro v
var()
2. Dleit je zjistit
asovou sloitost tohoto algoritmu, kterou meme chpat jako poet krok vedouc k vsledku
v zvislosti na velikosti vstupu. k se, e algoritmus pracuje v ase f(n), kde f : N N, kdy
pro kad vstup x potebuje algoritmus f(velikost(x)) krok k poskytnut vsledku. k se dle,
e f roste nejve jako g, pokud existuj n
0
, c N tak, e pro kad n n
0
je f(n) cg(n); pe se
pak f O(g). Pokud algoritmus pracuje v ase f(n) s f z O(g), k se, e pracuje v ase O(g(n)).
Za efektivn eitelnost se povauje algoritmick eitelnost v polynomilnm ase, tj. v O(n
k
) pro
njak k N. Tda loh eitelnch v polynomilnm ase se zna P. Nen obtn zjistit, e
algoritmus potajc v() je v O(n
2
), v dsledku eho loha Sat pro kadou formuli je eiteln
algoritmem pracujcm v ase O(n
2
2
n
) ili v exponencilnm ase. Lze vak ukzat, e Sat je
ve td NP vech loh eitelnch nedeterministicky, tj. nedeterministickm Turingovm strojem,
v polynomilnm ase. Navc lze kadou lohu A z NP pevst na Sat polynomilnm algoritmem;
peme A
p
Sat. Ob zmnn vlastnosti Sat pak znamenaj, e Sat je NP-kompletn; toto
tvrzen se jmenuje Cookova vta. Zsadnm problmem je, zda P = NP; pitom inkluze plat.
Pokud by platila rovnost, dostali bychom, e Sat je v P. loha najt model danho vroku
v CNF se nazv CNFSat.
Rezoluce.
Ukeme tzv. metodu rezoluce, pomoc kter lze zjistit, prv kdy je dan mnoina T vroko-
vch klauzul splniteln (ili m model).
3.6.1. Mnoinov reprezentace mnoiny klauzul. Rezolun operace a uzvr.
Pro literl tvaru p resp. p bu literl p resp. p.
1. Je-li klauzule, je

jej mnoinov reprezentace viz 3.2.15. Je-li T mnoina klauzul,
bu
T =
; T
mnoinov reprezentace teorie T. Takov

T je mnoina konench mnoin literl.
2. Bu v ohodnocen prvovrok. Pro konenou mnoinu K literl a mnoinu / konench
mnoin literl denujeme:
v
(K) = supv(); K, v[=
/ v
(K) = 1 pro kad K /.

Zejm plat: v
(K) je 1 resp. 0, prv kdy existuje resp. neexistuje K s v() = 1; speciln

je v
() = 0 a nen v[=
. Pitom je v[=
. Dle pro klauzuli plat v() = v
).
3. Rezolun operace R je zobrazen, kter kadm konenm mnoinm literl K, K
a literlu
piad konenou mnoinu literl takto:
R(K, K
, ) = (K ) (K
), pokud K K
a K
K. (3.5)
Poskytuje rezolventu (K ) (K
) nebo nen denovna. kme dle, e K K
a K
K je podmnka rezoluce a zname ji strun (K, K
, ).
4. Rezolun uzvr mnoiny / konench mnoin literl je nejmen nadmnoina /, uzaven
na vechny operace R(, , ), kde je literl; zname ji Rcl(/).
VTA 3.6.2. (O vrokov rezoluci.) Mnoina T klauzul m model, prv kdy / Rcl(
T).
3.6. PROBLM SPLNITELNOSTI. REZOLUCE. 63
Dkaz. . Pro konen mnoiny literl K, K
, literl , mnoinu / konench mnoin literl,

ohodnocen v prvovrok a mnoinu T klauzul mme
a) v[=
, K v[=
R(K, K
, ) (pokud (K, K
, )), b) v[=
/ v[=
Rcl(/),
c) T m model / Rcl(
T).
a) plat, nebo kdy v[=
, K, z v() = 0 plyne v
(K) = 1 a z v() = 1 plyne v
(K
) =
1, co dv v[=
R(K, K
, ). b) je pm dsledek a) a c) dsledek b), nebo v
() = 0 pro kad
ohodnocen v prvovrok.
. Nech / Rcl(
T). Najdeme model v teorie T. Sta najt model pro kad konen frag-
ment teorie T; meme tedy pedpokldat, e T je nad njakmi konen prvovroky p
0
, . . . , p
m1
.
Najdeme v
m
: p
0
, . . . , p
m1
2 s v
m
[=

T; pak ovem v
m
[= T.
Ozname / = Rcl(
T) a bu pro n m
/
n
= K /; K p
0
, . . . , p
n1
p
0
, . . . , p
n1
a p
n1
K nebo p
n1
K.
Dky / / mme /
0
= , / =
0<nm
/
n
.
Pro 0 < n m a w : p
0
, . . . , p
n2
2 ekneme, e K /
n
je w-senzitivn, kdy
(a) pro kad K p
n1
, p
n1
je w() = 0, (b) p
n1
, p
n1
, K.
Pro n < m a w : p
0
, . . . , p
n1
2 s w[=

in
/
i
plat prv jedna z nsledujcch alternativ:
()
w
p
n
je v kadm w-senzitivnm K /
n+1
,
()
w
p
n
je v kadm w-senzitivnm K /
n+1
.
Dokame to sporem. Pedpokldejme, e pro n(< m) to neplat. Pak existuj w-senzitivn K, K
z /
n+1
s p
n
K, p
n
K
. Dky (b) plat (K, K
, p
n
). Ozname K
0
= R(K, K
, p
n
); je K
0
/
i
pro njak 0 < i n. Speciln mme w[=
/
i
, tedy i w[=
K
0
a pak pro njak K
0
je w() = 1.
Je ovem K K
, dky w-senzitivit K, K
tedy w() = 0 spor.

Pro n m sestrojme indukc v
n
: p
0
, . . . , p
n1
2 tak, e v
0
= a pro 0 < n plat:
i)
n
v
n1
v
n
,
ii)
n
v
n
[=

in
/
i
.
Nech v
n
s njakm n < m ji mme; najdeme v
n+1
jako v
n
p
n
, k) s vhodnm k < 2 tak,
aby platilo ii)
n+1
. Kdy neexistuje v
n
-senzitivn K /
n+1
, bu k < 2 libovoln. Pak plat ii)
n+1
.
Kdy existuje v
n
-senzitivn K /
n+1
, bu k = 1, plat-li ()
vn
a k = 0 jinak. Pak plat ii)
n+1
.
Rezolun strom.
3.6.3. Rezolun strom.
Bu T mnoina klauzul. Vznik K z Rcl(
T) znzoruje tzv. rezolun strom pro K v T. Je

to konen strom s koenem, u jeho kadho vrcholu je uveden njak prvek z Rcl(
T), K je u
koene, do kadho vrcholu nevstupuje bu dn hrana (tj. jde o list) a pak je u nj prvek z

T,
nebo do nj vstupuj prv dv hrany a pak je u nj rezolventa z formul u vrchol, z nich hrany
vstupuj.
PKLAD 3.6.4.
p, q, r, s-teorie T: q p q, p q r, q r, q s, s.
Mnoinov reprezentace T: p, q, p, q, r, q, r, q, s, s.
Rezolun strom pro v T:
q
q, r q, r
p, q p, q, r
q
q, s s
Teorie T nem model dle vty o vrokov rezoluci, nebo Rcl(
T).
3.7 Vcehodnotov logika.
Ukeme jist abstraktn zobecnn vrokov smantiky. Pomoc n prokeme nevyvoditelnost
nkterch axiom vrokov logiky z jinch.
3.7.1. Vrokov evaluace a smantika nad n.
1. Vrokov evaluace je struktura V = V,
V
,
V
), kde
0, 1 V,
V
je unrn funkce,
V
je binrn funkce.
2. Pro ohodnocen v : P V vrokovch promnnch ve V je hodnota v
V
() vroku je
sestrojen rekurz pravidly:
v
V
(p) = v(p) je-li p z P, v
V
() =
V
(v
V
()), v
V
( ) = v
V
()
V
v
V
().
kme, e V je MP-korektn, pokud plat: (v
V
() = 1 a v
V
( ) = 1) v
V
() = 1.
Specilnm ppadem je vrokov evaluace 2,
1
,
1
), o kter mluvme jako o klasick dvou-
hodnotov vrokov evaluaci. Nad n je sestrojena klasick dvouhodnotov smantika vrok.
Sestrojme analogicky smantiku nad V. Bu VF
P
, T, S VF
P
, v : P V.
v [=
V
zna, e v
V
() = 1.
v [=
V
T zna, e v [=
V
pro kad z T. Tedy v [=
V
pro kad v : P V.
T [=
V
resp. T [=
V
S zna, e v [=
V
T v [=
V
resp. v [=
V
S. Je-li T = , nepeme je.
je
V
-tautologie, kdy [=
V
.
TVRZEN 3.7.2. (O korektnosti.) Nech V je MP-korektn vrokov evaluace a T VF
P
. Kdy
je MP-odvozeno z T, tak T [=
V
.
Dkaz. Indukc na prvcch z MPT). Pro z T to plat a indukn krok plyne z MP-korektnosti
V.
3.7.3. Bu T tvoeno prv schematy (PL1), (PL2). Vrokov evaluace V = 3,
) a W =
3,
) jsou dny takto:
0 1
1 0
2 0
0 1 2
0 1 1 1
1 0 1 2
2 0 1 1
0 1
1 0
2 2
je
A) Plat:
a) V je MP-korektn a [=
V
T ( ). Speciln T [=
V
( ).
b) Pro rzn prvovroky p, q plat: Nen [=
V
(p q) (q p).
Axiom ( ) ( ) nen MP-odvozen z T.
Dkaz. a) MP-korektnost je zejm. v
V
() = 1 pro z T ( ) se zjist propotem. b)
Bu v(p) = 2, v(q) = 1. Pak v
V
((p q) (q p)) = (0
0)
(1
2) = 1
2 = 2.
B) Plat:
a) W je MP-korektn a [=
W
T.
b) Pro rzn prvovroky p, q plat: Nen [=
W
p (p q).
Formule p (p q) nen MP-odvozen z T.
Je vak T [=
V
p (p q).
Dkaz. a) MP-korektnost je zejm a v
W
() = 1 pro z T se zjist propotem. b) Bu v(p) = 2,
v(q) = 0. Pak v
W
(p (p q)) = 2
0) = 2
0 = 0. Odtud a z 3.7.2 plyne, e

formule p (p q) nen MP-odvozen z T. Konen T [=
V
p (p q) vme z A), a).
Kapitola 4
Prediktov logika
4.1 Elementrn teorie dokazovn. Prenexn tvar formul.
Zkladn vlastnosti dedukce.
Formule jazyka L prediktov logiky jsou vroky nad prvovroky P(L), ktermi jsou prv vechny
atomick a kvantiktorem zanajc L-formule. V tomto smyslu dedukce prediktov logiky ob-
sahuje dedukci vrokov logiky. Speciln je kad tautologie dokazateln v prediktov logice.
Protoe vechny vztahy z 3.2.5, peme-li tam msto [=, plynou z jistch tautologi a uitm
pravidla modus ponens, plat i v prediktov logice. Shrme to:
TVRZEN 4.1.1. (Zkladn deduktivn obraty.)
1) Kad tautologie je dokazateln v prediktov logice.
2) Plat tvrzen z 3.2.5, kde peme msto [=.
Speciln plat nsledujc pravidla.
Rozbor ppad: T ( ) (T a T ).
Konjunkce: T a T T & .
Tranzitivita implikace: T a T T .
4.1.2. Booleovsk kombinace formul.
Nejmen mnoina formul obsahujc danou mnoinu formul a uzaven na , &, se zna
b(); jej prvky se nazvaj booleovsk kombinace formul z .
Zejm je kad formule z b() logicky ekvivalentn formuli tvaru
_
iI
_
jJi
ij
, kde;
ij
je
formule z nebo negace formule z . Dle je nap. kad bezkvantiktorov L-formule ekviva-
lentn booleovsk kombinaci atomickch L-formul.
TVRZEN 4.1.3. Bu njak L-formule a T bu L-teorie.
1) (O uzvru.) T T
, je-li
uzvr .
2) (O instanci.) T T
, je-li
instance . Implikaci nelze obrtit.

Dkaz. 1) Implikace plyne ihned z pravidla generalizace, opan uitm axiomu substituce a
pravidla modus ponens. 2) Nech T . Je-li
tvaru (x
1
/t
1
, x
2
, . . . , x
n
), plat to na zklad
generalizace, axiomu substituce a pravidla modus ponens. Nech
je formule (x
1
/t
1
, . . . , x
n
/t
n
);
y
1
, . . . , y
n
bute rzn promnn nepatc ani ani
. Podle ji dokzanho plat T

0
, kde
0
je (x
1
/y
1
, . . . , x
n
/y
n
), nebo zde simultnn substituovn vede k tmu, jako postupn. Tou
argumentac dostaneme T
0
(y
1
/t
1
, . . . , y
n
/t
n
) a posledn formule je jasn
. Implikaci nelze
obrtit, nebo pro rovno x = 0 je T (x/0), nemus ale bt T .
Smantick, jasn platn, verze tvrzen o uzvru k: je-li
uzvr , tak
/ [= / [=
. (4.1)
65
66 KAPITOLA 4. PREDIKTOV LOGIKA
TVRZEN 4.1.4. Pro teorii T plat:
a) T T je sporn.
b) T je vyvratiteln v T.
c) T je dokazateln v T.
d) T je ekvivalentn s L(T)-teori T
= g.c.(); T, kde g.c.() je uzvr .

Dkaz. Formule je
0

0
pro jist
0
a je . a) Implikace je jasn, dokazujeme .
Kdy T , dky , ( ) a modus ponens mme T pro kadou L(T)-
formuli . b) i) Bu T . Jeliko ( ) je tautologie, modus ponens d T .
Jeliko je tautologie, mme T . Podle zkladnch deduktivnch obrat viz 4.1.1
je T T a T , tedy T plat. ii) Bu T . Pak
T dky tautologii ( ) ( ) a uitm modus ponens. Protoe T
mme konen T . c) jako b). d) Z tvrzen o uzvru plyne, e kad axiom T je dokazateln
v T
a naopak, tud je T ekvivalentn s T
.
Teormy logiky a pravidla dokazovn.
TVRZEN 4.1.5. Bute , formule teorie T.
1) (x/t) (x).
2) (Pravidlo -zaveden.) T T (x), pokud x nen voln promnn .
3) (Pravidlo -zaveden.) T T (x) , pokud x nen voln promnn .
Dkaz. 1) Je (x) (x/t), tedy pomoc tautologie a modus ponens tak (x/t)
(x) a tvrzen plyne z denice .
2) Pravidlo generalizace d T (x)( ), (x)( ) ( (x)) je axiom -
zaveden, uitm modus ponens pak plyne T (x).
3) Je T pomoc modus ponens z ( ) ( ) a T , dle je
T (x) dle pravidla -zaveden; T (x) plyne pomoc zejmch tautologi a
z denice .
VTA 4.1.6. Bute , njak L-formule, T bu L-teorie.
1) (O konstantch.) T T
(x
1
/c
1
, . . . , x
n
/c
n
), pokud je T
extenze T o nov kon-

stantn symboly c
1
, . . . , c
n
(a dn nov mimologick axiom).
2) (O dedukci.) Kdy je sentence, tak T T, .
3) (Dkaz sporem.) Kdy je sentence, tak (T, ) T .
Dkaz. 1) Zejm T T
(x
1
/c
1
, . . . , x
n
/c
n
). Nech naopak plat vztah
T
(x
1
/c
1
, . . . , x
n
/c
n
); bu D pslun dkaz a y
1
, . . . , y
n
rzn promnn, nepatc dn
formuli z D. Nahradme-li v D kad vskyt c
i
promnnou y
i
, i = 1, . . . , n, zskme tak dkaz
v T formule
0
tvaru (x
1
/y
1
, . . . , x
n
/y
n
), nebo z kadho logickho axiomu zskme uvedenm
nahrazenm logick axiom, mimologick se novch konstant netkaj a z aplikace pravidla se opt
stane aplikace pravidla. Jeliko je
0
(y
1
/x
1
, . . . , y
n
/x
n
), mme T podle tvrzen o instanci.
2) Implikace plyne ihned uitm modus ponens, dokonce bez pedpokladu, e je sentence.
Bu nyn T, ; dokeme T , a to indukc na teormech teorie T, .
Bu axiom teorie T, . Je-li rovno , je tautologie, tedy je dokazateln v T. Je-li
axiom T, plyne z axiomu ( ) uitm modus ponens dan T .
Bu odvozeno pomoc modus ponens z , a pro , nech to plat. Odtud a z
axiomu ( ) (( ) ( )) uitm modus ponens zskme T .
Bu odvozeno generalizac z a pro nech tvrzen plat; je (x). Pak T d
indukn pedpoklad a pravidlo -zaveden d T .
3) Z T, plyne T uitm vty o dedukci. Pomoc tautologi ( )
( ), ( ) a modus ponens pak T .
4.1. ELEMENTRN TEORIE DOKAZOVN. PRENEXN TVAR FORMUL. 67
VTA 4.1.7.
1) (Pravidlo distribuce (Q).) Kdy Q je nebo , tak
(T ) T (Qx) (Qx).
2) (O ekvivalenci.) Nech formule
se zsk z nahrazenm nkterch vskyt podformul
1
, . . . ,
n
po ad formulemi
1
, . . . ,
n
. Pak plat
(T
1

1
, , T
n

n
) T
.
3) (O variantch.) Je-li
varianta , tak
.
4) (Vytkn kvantiktor.)
a) (Qx)( ) ( (Qx)), nem-li x voln vskyt ve a Q je kvantiktor.
b) (Qx)( ) ((Q
x) ), nem-li x voln vskyt ve , Q je kvantiktor a Q
je resp. , pokud Q je resp. .

c) (Qx)( ) ((Qx) ), nem-li x voln vskyt ve , Q je kvantiktor a je
&nebo .
Dkaz. 1) Z axiomu (x) a T plyne T (x) a uitm pravidla -zaveden
poadovan T (x) (x). Tvrzen pro Q rovno plyne z dokzanho a z denice .
2) Indukc dle sloitosti . Je-li atomick,
je nebo nkter
i
a je
i
; tvrzen pak jasn
plat. Indukn krok pro negaci a implikaci je snadn a pro obecnou kvantikaci plyne z pravidla
distribuce .
3) Dky tvrzen o ekvivalenci a denici varianty sta zejm dokzat, e (x) (y)(x/y),
nen-li promnn y voln ve . Ozname (x/y) jako
; zejm
(y/x) je . Jak (y)
,
tak (x)
je axiom substituce; pomoc pravidla -zaveden dostaneme snadno dokazovanou

ekvivalenci.
4) a) Bu Q rovno . Sta dokzat . ((x) ) (( (x)) ( )) je
tautologie a jej pedpoklad je axiom substituce; pomoc modus ponens a pravidla -zaveden
dostaneme danou implikaci.
Bu Q rovno . Dokeme . Jako ve je ( (x)) (( ) ( (x)))
tautologie a (x), tedy ( ) ( (x)). Uitm pravidla -zaveden zskme
dokazovan vztah.
Dokeme . Plat (x)( ) (nebo ( ) (x)( ) dky 4.1.5, 1)
a ( ) je tautologie) a dle (x) (x)( ) (uitm pravidla distribuce na
tautologii ( )). Pravidlo rozbor ppad, ( (x)) ( (x)) a tvrzen o
ekvivalenci daj ( (x)) (x)( ).
b) plyne z a), uijeme-li ( (Qx)) ((Q
x) ) a ( ) ( ).
c) plyne z a), b) a ekvivalentu pomoc .
Prenexn tvar formul.
4.1.8. Prenexn tvar formul. Prenexn operace.
1. Formule je v prenexnm tvaru, m-li tvar (Q
1
x
1
) . . . (Q
n
x
n
), kde Q
i
je nebo , x
1
, . . . , x
n
jsou navzjem rzn promnn a je oteven formule; (Q
1
x
1
) . . . (Q
n
x
n
) se nazv prex a
oteven jdro .
2. Prenexn operace na formulch jsou dny pravidly pa) pf), piem Q
je resp. , kdy
Q je resp. a je & nebo ; nahrazen a nahrazujc formule jsou za uvedench pedpoklad
logicky ekvivalentn dky tvrzen o variantch, o vytkn kvantiktor a zaveden .
pa) Nahra podformuli jej variantou.
pb) Nahra podformuli (Qx) za (Q
x).
pc) Nahra podformuli (Qx) za (Qx)( ), nen-li x voln v .
pd) Nahra podformuli (Qx) za (Qx)( ), nen-li x voln ve .
pe) Nahra podformuli (Qx) za (Q
x)( ), nen-li x voln v .

pf) Nahra podformuli (Qx) za (Qx)( ), nen-li x voln ve .
VTA 4.1.9. (O prenexnm tvaru.) Ke kad formuli lze nalzt pomoc prenexnch operac formuli
v prenexnm tvaru s n ekvivalentn.
Dkaz. Ozname
formuli v prenexnm tvaru ekvivalentn s . Dokazujeme tvrzen indukc dle

sloitosti . Atomick je v prenexnm tvaru. Je-li tvaru , zskme
po postupn
aplikaci pb) a uitm tvrzen o ekvivalenci. Podobn, je-li tvaru , pomoc pa) lze doclit,
e promnn v prexech
jsou rzn a navc jsou rzn od promnnch volnch v
.
Aplikac pe), pf) zskme
. Pro tvaru (x) je ekvivalentn (x)
a pomoc tvrzen pa)

doclme, aby vechny promnn v prexu byly rzn.
TVRZEN 4.1.10. (Teormy s kvantiktory.) Nsledujc formule jsou logicky dokazateln, pi-
em Q je kvantiktor.
a) (x)( & ) (x) & (x) (x)( ) (x) (x)
b) (x)( & ) (x) & (x) (x) (x) (x)( )
c) (x)(y) (y)(x) (x)(y) (y)(x)
d) (x)(y) (y)(x) (Qx) , nen-li x voln ve
e) Implikace v b) a d) nelze obrtit.
Dkaz. Dokeme nejprve
i) (Qx)( & ) (Qx) & (Qx), ii) (x) & (x) (x)( & ).
Nech L-formule , maj vechny voln promnn mezi x, x
1
, . . . , x
n
. Bute dle c
1
, . . . , c
n
nov
konstantn symboly, T przdn teorie v jazyce L c
1
, . . . , c
n
a
resp.
formule
(x, x
1
/c
1
, . . . , x
n
/c
n
) resp. (x, x
1
/c
1
, . . . , x
n
/c
n
).
i) Mme (Qx)( & ) (Qx), (Qx) z pravidla distribuce. Odtud plyne
T, (Qx)(
&
) (Qx)
, (Qx)
a pomoc vt o dedukci a o konstantch dostvme i). ii) Uitm axiomu substituce, tvrzen o
tautologich a modus ponens dostaneme T, (x)
, (x)
&
. Uitm generalizace a vt o
dedukci a konstantch dostaneme ii).
Prv formule z a) plyne snadno z i), ii), druh snadno z prv, prv formule z b) z i), druh
snadno z prv. c) Prv formule. Z axiom substituce: (x)(y) (y), (y) ; odtud
dky tvrzen o tautologich (x)(y) . Uitm axiomu -zaveden pak (x)(y)
(y)(x). Ze symetrie plyne i obrcen implikace a nakonec dokazovan ekvivalence. Druh
formule z c) plyne snadno z prv. d) Prv formule: (x), dle pravidla distribuce tedy
(y) (y)(x), uitm pravidla -zaveden pak dokazovan. Druh formule pro Q rovno
: implikace plyne snadno z axiomu substituce, opan z pravidla -zaveden. Pro Q rovno
to je dsledek prv dokzanho. e) Pro b) lze ut model 2, 0, 1) a formule x = 0, x = 1 jazyka
c
0
, c
1
), pro d) pak model 2) a formuli x ,= y.
Kvantiktorov hierarchie formul.
Kvantiktorov hierarchie L-formul je tvoen mnoinami
n,L
-formul a
n,L
-formul. Ty
jsou denovny nsledovn.
4.1.11.
n,L
- a
n,L
-formule. Univerzln a existenn formule.
Bu L jazyk, 0 n < N a T bu L-teorie.
1.
n,L
- formule a
n,L
-formule denujeme induktivn pravidly:

0,L
-formule a
0,L
-formule jsou prv bezkvantiktorov formule jazyka L.

n+1,L
-formule jsou prv tvaru (x), kde je njak
n,L
-formule a
n+1,L
-formule jsou
prv tvaru (x), kde je njak
n,L
-formule.
4.1. ELEMENTRN TEORIE DOKAZOVN. PRENEXN TVAR FORMUL. 69
1,L
- resp.
1,L
-formule se tak nazv univerzln resp. existenn L-formule;
2,L
-formule pak
univerzln-existenn L-formule t L-formule atd.
2. Msto
n,L
-formule kme tak
n
-formule jazyka L a podobn pro
n
.
3. Bu T njak teorie v jazyce roziujcm L. (
n,L
)
T
je mnoina vech
n,L
-formul v T, tj.
takovch, kter jsou ekvivalentn v T njak
n,L
-formuli. Msto (
n,L
)
peme tak (
n
)
L
; je to
mnoina prv vech L-formul, logicky ekvivalentnch s njakou
n,L
-formul. Podobn pro
n
.
Zejm je kad
n,L
-formule resp.
n,L
-formule logicky ekvivalentn formuli tvaru
(x
n
)(x
n1
)(x
n2
) (Qx
1
) resp. (x
n
)(x
n1
)(x
n2
) (Qx
1
),
kde je njak bezkvantiktorov L-formule. Tedy je kad L-formule ekvivalentn njak
n,L
-
formuli nebo
n,L
-formuli, nebo kad formule je ekvivalentn formuli v prenexnm tvaru.
TVRZEN 4.1.12. Nech T je L-teorie.
1) a) Obory (
n,L
)
T
a (
n,L
)
T
jsou uzaven na varianty, konjunkci, disjunkci.
b) Pro n > 0 je obor (
n,L
)
T
resp. (
n,L
)
T
uzaven na univerzln resp. existenn kvanti-
kaci a dle na tvoen instanc.
2) b((
n,L
)
T
) = b((
n,L
)
T
) (
n+1,L
)
T
(
n+1,L
)
T
.
3) Bu n > 0. Je-li z (
n,L
)
T
a T (!y)(x, y), je z (
n+1,L
)
T
(
n+1,L
)
T
.
Dkaz. 1) a) Tvrzen o variantch je patrn a zbytek plyne uitm prenexnch operac. b) Prv
st plyne pmo z denice. Tvrzen o instancch plyne z toho, e
(z
1
/t
1
, . . . , z
n
/t
n
) (z
1
) (z
n
)(z
1
= t
1
& & z
n
= t
n
& (z
1
, . . . , z
n
))
(z
1
) (z
n
)(z
1
= t
1
& & z
n
= t
n
(z
1
, . . . , z
n
)).
2) plyne snadno, uvdomme-li si, e zbyten kvantikace (Qx) promnn x nepatc se
ve poskytuje formuli ekvivalentn s .
3) Mme T (x, y) (y
)(y
,= y & (x, y/y
)) (kde y
je rzn od y a nepatc ). Na
prav stran je formule z (
n,L
)
T
a dle 2) tedy tvrzen plat.
Teormy a pravidla logiky s rovnost.
VTA 4.1.13. (O rovnosti.)
1) x = x, x = y y = x, x = y y = z x = z.
2) Bute t(x
1
, . . . , x
n
), t
1
, . . . , t
n
, s
1
, . . . , s
n
termy a (x
1
, . . . , x
n
) formule teorie T.
a) Nech T t
1
= s
1
, . . . , T t
n
= s
n
a nech t
resp.
se zsk z t resp. nahrazenm

nkterch vskyt t
1
, . . . , t
n
odpovdajcmi termy s
1
, . . . , s
n
. Pak plat
T t = t
a T
.
b1) T t
1
= s
1
. . . t
n
= s
n
t(t
1
, . . . , t
n
) = t(s
1
, . . . , s
n
).
b2) T t
1
= s
1
. . . t
n
= s
n
(t
1
, . . . , t
n
) (s
1
, . . . , s
n
).
Dkaz. 1) Dokeme x = y y = x. Formule x = y x = x x = x y = x je axiom
rovnosti, tedy x = y (x = x y = x) uitm x = y x = x (dky x = x). Odtud
analogicky x = y y = x. Podobn se doke y = x x = y a tedy tak x = y y = x.
Obdobn plyne x = y y = z x = z.
2) a) Indukc dle sloitosti t. Je-li t promnn nebo konstantn symbol, je t
rovno t nebo
s
i
a t je t
i
; T t = t
tedy plat. Bu t tvaru F(r

1
, . . . , r
m
). Pak t
je tvaru F(r
1
, . . . , r
m
),
kde T r
i
= r
i
pro i = 1, . . . , m dle induknho pedpokladu. Z axiomu rovnosti a substituce
dostvme r
1
= r
1
. . . r
m
= r
m
t = t
, uitm modus ponens konen T t = t
.
Indukc podle sloitosti . Bu atomick tvaru R(r
1
, . . . , r
m
); pak
je tvaru R(r
i
, . . . , r
m
),
kde T r
i
= r
i
pro i = 1, . . . , m dle ji dokzan sti. Z axiomu rovnosti a substituce plyne
r
1
= r
1
. . . r
m
= r
, uitm modus ponens konen T
. Ze symetrie
rovnosti plyne podobn i T
. Indukn krok pro a plyne ihned uitm vhodnch

tautologi (nap. ((
0

0
) & (
1

1
) (
0

1
) (
1
)) pro ppad ) a
induknho pedpokladu. Indukn krok pro plyne uitm pravidla distribuce.
b1) Nahrame kadou promnnou vyskytujc se v t
i
nebo s
i
novm konstantnm symbolem,
kterm nahradme tyto promnn i v termech t(t
1
, . . . , t
n
), t(s
1
, . . . , s
n
); zskme tak t
i
a s
i
a
t
(t
1
, . . . , t
n
), t
(s
1
, . . . , s
n
). Dky vt o konstantch sta dokzat
T
1
= s
1
. . . t
n
= s
n
t
(t
1
, . . . , t
n
) = t
(s
1
, . . . , s
n
),
kde T
je T v jazyce rozenm o nov konstanty. To je dky vt o dedukci ekvivalentn s T
, t
1
=
s
1
& & t
n
= s
n
t
(t
1
, . . . , t
n
) = t
(s
1
, . . . , s
n
); tento vztah plyne z a). b2) se doke stejn.
TVRZEN 4.1.14. Nen-li x promnn termu t, je dokazateln:
1) (x/t) (x)(x = t ), 2) (x/t) (x)(x = t & ).
Dkaz. 1) Axiom substituce dv (x)(x = t ) (t = t (x/t)). (Implicite se pedpo-
kld substituovatelnost t za x do .) Uitm tautologie odtud plyne t = t ((x)(x = t
) (x/t)) a dle (x)(x = t ) (x/t) dky t = t. Opanou implikaci dokeme
pomoc
x = t ( (x/t)). (4.2)
Uitm tautologie plyne (x/t) (x = t ). Jeliko x nen voln v (x/t), pravidlo -
zaveden d (x/t) (x)(x = t ).
2) Z (x/t) (x), aplikovanho na tvaru x = t & dostaneme (t = t & (x/t))
(x)(x = t & ). Odtud dky t = t mme (x/t) (x)(x = t & ). Opan implikace.
Z (4.2) plyne uitm tautologie: (x = t & ) (x/t). Protoe x nen voln v (x/t), pravidlem
-zaveden zskme (x)(x = t & ) (x/t).
Protipklady.
PKLADY 4.1.15.
a) Formule (x) nen obecn pravdiv (a nelze ji tedy vzt jako axiom).
Svd o tom 2, 0) ,[= U(x) (x)U(x), kde U je unrn relan symbol.
b) Formule (x)
, kde
se zsk nekorektn substituc za x do , nen obecn pravdiv.

Svd o tom tvaru (y)(x ,= y) a
tvaru (y)(y ,= y). Je-li / alespo dvouprvkov

struktura, nen / [= (x)
.
c) Formule (x)( ) ( (x)) nen obecn pravdiv, je-li x voln ve .
Svd o tom 2, 0) ,[= (x)(U(x) U(x)) (U(x) (x)U(x)), kde U je unrn
relan symbol.
d) V pravidlu -zaveden T T (x), pokud x nen voln promnn
nelze vynechat, e x nen voln promnn .
Svd o tom T przdn a , ob U(x), kde U je unrn relan symbol.
e) Ve vt o dedukci T, T , jakmile je sentence nelze vynechat pedpoklad,
e je sentence.
Je toti U(x) (x)U(x), nen vak U(x) (x)U(x).
f) V tvrzen o dkazu sporem (T, sporn ) T , jakmile je sentence nelze vynechat
pedpoklad, e je sentence.
Svd o tom T przdn a tvaru U(x) (x)U(x), kde U je unrn relan symbol.
g) Pokud variujeme chybn x na y ve formuli tvaru (x)(x ,= y) a zskme tak
tvaru
(y)(y ,= y), zejm nen
.
4.2. EXISTENCE MODELU, KOMPLETNOST, KOMPAKTNOST. 71
4.2 Existence modelu, kompletnost, kompaktnost.
Budeme denovat kanonickou strukturu / pro teorii T a ukeme, e je modelem T, pokud je T
henkinovsk a kompletn. Ukeme dle, e kad bezesporn teorie T m kompletn henkinovskou
extenzi a tedy i model, dokonce kardinality nejve rovn kardinalit jazyka teorie T. Dsledkem
je pak vta o kompletnosti a kompaktnosti to je formulovno v 4.2.11. Dle uvedeme nkter
dsledky (viz 4.2.12 4.2.16).
O kompletnch teorich.
ZNAEN 4.2.1. JKE je zkratka za frzi jednoduch/ kompletn extenze.
TVRZEN 4.2.2.
1) Teorie T je kompletn Thm(T) je maximln bezesporn.
2) Bezesporn teorie T m maximln bezespornou jednoduchou extenzi; ta je kompletn.
Dkaz. 1) Je T ekvivalentn s Thm(T), tedy plat. Bu naopak Thm(T) maximln bezesporn;
sta dokzat, e Thm(T) je kompletn. Pro sentenci je Thm(T) nebo Thm(T) , nebo
Thm(T) , implikuje, e Thm(T) je bezesporn podle tvrzen o dkazu sporem; dky
maximalit pak Thm(T) .
2) Hledan maximln bezesporn extenze je maximln prvek mnoiny T vech bezespornch
mnoin L(T)-formul, kter roziuj T. Jeho existence plyne z principu maximality (ekvivalentnho
s axiomem vbru) aplikovanho na T uspodan inkluz; v tomto uspodn m toti kad etz
majorantu, rovnu jeho sjednocen.
TVRZEN 4.2.3. Bu / [= T. Pak plat:
1) Th(/) je JKE teorie T.
2) Th(/) je maximln bezesporn mnoina sentenc (tj. pidnm nov L(T)-sentence se stane
spornou).
3) Je-li navc T kompletn, je Th(/) ekvivalentn s T.
Dkaz. 1) Teorie Th(/) m model / a je proto bezesporn, a dle dokazuje sentenci , kdy / [=
, a dokazuje , kdy / [= ; tud to je kompletn teorie. Je to extenze T, tj. Thm(Th(/))
Thm(T), nebo kdy T , tak / [= a Thm(Th(/)) dle (??), b).
2) Je-li sentence nepatc Th(/), obsahuje teorie S = Th(/) i a dky tautologii
( ) plyne z 4.1.1, e S je sporn.
3) Dky 1) zbv dokzat, e T je extenze Th(/). Kdy Th(/) , tak / [= , tedy / [=
,
kde
je uzvr . Dky kompletnosti T je T
a tedy i T .
POZNMKA. Bu / jednoprvkov struktura. Pak neexistuje nezvisl formule v Th(/), nebo
existuje jedin ohodnocen e promnnch v A a tud pro kadou formuli je / [= / [= [e].
TVRZEN 4.2.4. Bu L jazyk s rovnost.
1) Dv konen elementrn ekvivalentn L-struktury jsou izomorfn.
2) Nech L-teorie m konen model a je kompletn. Pak jsou kad jej dva modely izomorfn.
Dkaz. 1) Bute /, /
konen a elementrn ekvivalentn L-struktury. Pro njak k N je

k = [A[ = [A
[. Dokeme, e plat:
Pro a A existuje a
tak, e /, a) /
, a
). (4.3)
Pomoc (4.3) snadno sestrojme prost posloupnosti a
0
, . . . , a
k1
v A a a
0
, . . . , a
k1
v A
tak, e
/, a
i
)
i<l
/
, a
i
)
i<l
plat pro kad l k; pro l = 0 jde o pedpoklad / /
. Pak zobrazen
a
i
a
i
s i < k je jasn izomorzmus / a /
.
Zbv dokzat (4.3). Pro a A bu p mnoina vech L-formul (x) takovch, e / [= [a].
Ozname D
= a A; / [= [a]; je D
A. Protoe je A konen, existuje konen formul
0
, . . . ,
m1
tak, e pro kad z p je D
nkter D
i
, i < m, tj. / [=
i
. Speciln plat
/ [= (x)
_
i<m
i
, dky / /
tedy /
[= (x)
_
i<m
i
; bu a
z A
takov, e /
[=
_
i<m
i
[a
].
Zejm je a
hledan, tj. /, a) /
, a
).
2) Je-li uvaovan teorie kompletn, pro jej modely /, B je / B a protoe L je s rovnost,
tak [A[ = [B[. Dle 1) je tedy /

= B.
Kanonick struktura pro teorii. Henkinovsk teorie.
4.2.5. Kanonick struktura pro teorii.
Nech L = R, F) je jazyk s konstantnm symbolem a T je L-teorie.
1. Konstantn struktura pro T je R, F)-struktura /, je je expanz struktury D(F) designtor
(ili konstantnch L-term), piem pro n-rn R R a konstantn L-termy t
1
, . . . , t
n
je
R
A
(t
1
, . . . , t
n
) T R(t
1
, . . . , t
n
).
Poznamenejme, e pro konstantn term t plat t
A
= t. Je-li L bez rovnosti, kme, e / je
kanonick struktura pro T.
2. Bu L navc s rovnost. Denujeme ekvivalenci na univerzu A:
t s T t = s.
Pak pro t
1
t
1
, . . . , t
n
t
n
a n-rn relan symbol R resp. funkn symbol F je
R
A
(t
1
, . . . , t
n
) R
A
(t
1
, . . . , t
n
) resp. F
A
(t
1
, . . . , t
n
) F
A
(t
1
, . . . , t
n
).
Meme tedy denovat L-strukturu B s univerzem B = t/; t A korektn pomoc reprezen-
tant faktor takto: pro R, F, t
1
, . . . , t
n
jako ve je
R
B
(t
1
/, . . . , t
n
/) R
A
(t
1
, . . . , t
n
),
F
B
(t
1
/, . . . , t
n
/) = F
A
(t
1
, . . . , t
n
)/.
kme, e B je kanonick struktura pro T.
Protoe pro konstantn term t je t
A
= t, indukc podle sloitosti termu t snadno plyne:
t
B
= t/. (4.4)
TVRZEN 4.2.6. Nech B je kanonick struktura pro teorii T. Pak [[B[[ [[L(T)[[ a pro kadou
atomickou L(T)-sentenci plat:
B [= T . (4.5)
Dkaz. Je B = t/; t je konstantn L(T)-term pro jistou ekvivalenci , tud [B[ [[L(T)[[.
Zbytek tvrzen plyne ihned z konstrukce B.
Chceme najt podmnku na teorii T tak, aby kanonick struktura B pro T pak splovala
(4.5) pro kadou L(T)-sentenci ; potom by platilo B [= T a tak, e je T kompletn. Hledanou
podmnkou je, e teorie T je kompletn a tzv. henkinovsk; to k 4.2.8. Podle 4.2.9 m kad
bezesporn teorie T
0
kompletn henkinovskou extenzi T; kanonick struktura pro T, zredukovan
na L(T
0
), je pak modelem T
0
.
4.2.7. Henkinovsk konstanty, henkinovsk teorie.
Nech T je L-teorie. Mnoina D (ne nutn vech) konstantnch symbol jazyka L je mnoina hen-
kinovskch konstant teorie T, kdy pro kadou L-formuli (x) s nejve jednou volnou promnnou
existuje konstantn symbol d z D tak, e T (x) (x/d). Henkinovsk teorie je takov teorie,
jej konstantn symboly tvo mnoinu henkinovskch konstant tto teorie.
TVRZEN 4.2.8. (O kanonick struktue pro kompletn henkinovskou teorii.) Bu T kompletn
henkinovsk teorie, / kanonick struktura pro T. Pak plat:
pro kadou L(T)-sentenci je / [= T .
Dkaz. kejme, e vka je poet vskyt , a kvantikac ve . Dokeme indukc, e pro
kad n N plat:
()
n
Kad sentence vky nejve n spluje / [= T .
Pro n = 0 to plat dky (4.2.6), nebo je atomick sentence. Nech plat ()
n
a je vky
n + 1. Je-li tvaru , plyne dokazovan ihned z kompletnosti T. Bu tvaru
. Nech
/ [= . Pokud / ,[= , z induknho pedpokladu a kompletnosti T plyne T a dky tautologii
(
) i T
. Pokud / [= , tak z induknho pedpokladu plyne T
a tedy
i T
. Nech / ,[= ; pak / [= a / ,[=
, tedy T , T
a dky bezespornosti T i
T ,
.
Bu konen tvaru (x). Nech D je mnoina henkinovskch konstant teorie T. Bu / [= .
Kdyby T , , tj. T , tak T (x), tud T (d) pro njak d D. Vka (d)
je nejve n, tud dky induknmu pedpokladu a kompletnosti T je / [= (d), co dky
/ [= (x) nen mon.
Bu naopak / [= , tj. / [= (x). Tud / [= [a] pro jist a A. Pitom a je t resp.
t/ s njakm konstantnm L-termem t, je-li L bez rovnosti resp. s rovnost; je z 2. v 4.2.5.
Bu L bez rovnosti. Dky t
A
= t mme tedy (dle tvrzen o korektnosti substituce) / [= (x/t).
Bu L s rovnost. Dle (4.4) je t
A
= t/, mme tedy (dle tvrzen o korektnosti substituce) opt
/ [= (x/t). Je vka (x/t) n, tedy dle induknho pedpokladu a kompletnosti T je T
(x/t), tedy T (x) a tedy T .
VTA 4.2.9. (O maximln a henkinovsk extenzi.) Kad teorie T m konzervativn henki-
novskou extenzi v jazyce kardinality [[L(T)[[. Speciln m kad bezesporn teorie T kompletn
henkinovskou extenzi v jazyce kardinality [[L(T)[[.
Dkaz. Bu L jazyk teorie T. Nech D
n
, n , jsou prost a disjunktn soubory konstantnch
symbol nepatcch do L, denovan indukc takto:
D
0
= d
(x)
; (x) je L-formule),
D
n
= d
(x)
; (x) je (L
i<n
D
i
)-formule, v n je symbol z D
n1
);
d
(x)
je speciln konstanta pro (x) a (x) (x/d
(x)
) je speciln axiom pro d
(x)
. Bu
D =

i
D
i
, L
extenze L o konstantn symboly z D a T
rozen T o speciln axiomy pro

speciln konstanty. Zejm [[L
[[ = [[L[[ a D je mnoina henkinovskch konstant teorie T
v L
.
Dokeme, e T
je konzervativn extenze T. Extenze T

0
teorie T o nov konstantn symboly
z D (bez pidn axiom) je podle tvrzen o konstantch konzervativn extenze T; sta tedy
dokzat, e T
je konzervativn extenze T
0
. Nech je L(T
0
)-formule, T
a
1
, . . . ,
m
vechny
navzjem rzn speciln axiomy, vyskytujc se v dkazu v T
; tedy
T
0

1

2

m
.
Indukc podle m dokeme, e T
0
. Pro m = 0 to triviln plat. Bu m > 0. Bu n nej-
vt takov, e njak konstantn symbol z D
n
je v nkter formuli
i
, i = 1, . . . , m; meme
pedpokldat, e je v
1
. Nech
1
je tvaru
(x) (x/d
(x)
).
Pak d
(x)
nen v dn formuli
2
, . . . ,
m
, nebo jinak takov
i
je speciln axiom pro d z D
n
s n
> n. Nech promnn y se nevyskytuje a nen kvantikovan v dn z formul

1
, . . . ,
m
, .
Z tvrzen o konstantch plyne
T
0
((x) (x/y)) (
2

m
),
nebo ((x) (x/y))(y/d
(x)
) je
1
. Uitm pravidla -zaveden pak zskme
T
0
(y)((x) (x/y)) (
2

m
).
Tvrzen o variantch d T
0
(x) (y)(x/y), vytkn kvantiktor pak T
0
(y)((x)
(x/y)). Konen pravidlo modus ponens d T
0

2

m
a dle induknho pedpo-
kladu T
0
. Speciln tvrzen plyne jet z toho, e bezesporn teorie m dle 4.2.2 jednoduchou
kompletn extenzi.
Uveme jet jedno tvrzen o henkinovskch teorich.
TVRZEN 4.2.10. Bu T kompletn henkinovsk teorie. Pak kad L(T)-sentence je v T ekviva-
lentn bezkvantiktorov sentenci.
Dkaz. Bu njak L(T)-sentence. Dokazujeme tvrzen indukc podle vky , tj. podle potu
vskyt , a kvantikac v . Pro vku 0 nen co dokazovat. Nech to plat pro formule vky
nejve n. Bu vky n + 1. Je-li tvaru nebo , zskme dokazovan tvrzen pro
snadno uitm induknho pedpokladu a tvrzen o ekvivalenci.
Bu konen tvaru (x)(x) a D mnoina henkinovskch konstant teorie T.
Nech T . Pak T (x) a tedy T (d) pro jist d D. Dokeme T (d).
Implikace plat dky (d) (x). Dokame . Neplat-li to, dky kompletnosti T je
T (d) & a T je sporn, co nen mon.
Nech T . Pak T (d) pro jakkoli d D. Kdy T , (d) , tak dky kompletnosti
T je T (d) & a T je sporn, co nen mon.
Celkem tedy mme T (d) pro jist konstantn symbol d a dle induknho pedpokladu
je (d) v T ekvivalentn njak bezkvantiktorov sentenci.
Existence modelu a zkladn dsledky.
VTA 4.2.11. (O existenci modelu, kompletnosti a kompaktnosti.)
1) (O existenci modelu.) Kad bezesporn teorie T m model kardinality nejve [[L(T)[[.
2) (O kompletnosti.) Formule teorie T je v T dokazateln, prv kdy je v T pravdiv.
3) (O kompaktnosti.) Teorie m model, prv kdy kad jej konen st m model.
Dkaz. 1) Hledanm modelem je redukt na L(T) kanonick struktury pro njakou maximln
bezespornou henkinovskou extenzi T
teorie T v jazyce L(T
) kardinality [[L(T)[[ viz 4.2.8, 4.2.9.

2) Pro formuli (x) uitm pravidla generalizace, dkazu sporem a vty o existenci modelu
mme: T , T , (x) T, (x) je bezesporn T, (x) m model T ,[= .
3) plyne z toho, e teorie je sporn, prv kdy je njak jej konen st sporn.
VTA 4.2.12. Bu L jazyk s rovnost.
1) Je-li [[L[[, je kad nekonen L-struktura elementrn ekvivalentn s njakou L-strukturou
kardinality .
2) Nech T je L-teorie.
a) M-li T nekonen model, m model kad kardinality [[L[[.
b) M-li T pro kad n < alespo n-prvkov model, m nekonen model.
Dsledek: M-li teorie T pro kad n < konen model kardinality alespo n, nen
tda vech konench model teorie T axiomatizovateln. Speciln tda vech konench
L-struktur nen axiomatizovateln.
3) (Kategorick kriterium kompletnosti.) M-li L-teorie T jen nekonen modely a v njak
kardinalit [[L[[ a na izomorzmus jedin model, je T kompletn.
Dkaz. 1) Bu /nekonen L-struktura, T
= Th(/)c ,= d; c, d jsou rzn z C teorie v jazyce

L
, jen je extenz L o novch konstantnch symbol tvocch C. Teorie T
je dky vt o
kompaktnosti bezesporn a m tedy model B kardinality [[L
[[ = ; je ovem [B[ = . Redukt B

na L je model Th(/) kardinality , tedy to je hledan model.
2) a) plyne z 1): pro nekonen model / teorie T existuje s nm elementrn ekvivalentn model
kardinality a ten je ovem modelem T.
b) Bu T
teorie T c ,= d; c, d jsou rzn z C v jazyce L
, jen je extenz L o spoetn

novch konstantnch symbol tvocch C. Kad konen st S T
m dle uinnch pedpo-

klad model, dle vty o kompaktnosti m T
model; ten je ovem nekonen a jeho redukt na L

je nekonen model T. Dsledek plyne bezprostedn.
3) Bu / [= T, [A[ = . Nech je L-sentence. Dokeme, e T [= / [= ; dky vt o
plnosti pak T / [= a T je tedy kompletn. Pro B [= T existuje dle 1) B
B s [B
[ = .
Jeliko B

= /, mme B [= B
[= / [= .
TVRZEN 4.2.13. (O kompletnch teorich.)
1) a) Bezesporn teorie je kompletn, prv kdy jsou jej kad dva modely elementrn ekvi-
valentn.
b) Bezesporn teorie v jazyce s rovnost je kompletn a m konen model, prv kdy jsou
jej kad dva modely izomorfn.
2) (O JKE.) Bu T neprzdn mnoina JKE teorie T a takov, e / [= T existuje T
T
tak, e / [= T
. Pak je v T , a na ekvivalenci teori, kad JKE teorie T.

Dkaz. Bu T uvaovan teorie. 1) a) Implikace je jasn; dokeme opanou. Existuje / [= T.
Bu sentence teorie T a T , . Pak / [= , tud T [= dky tomu, e kad dva modely
teorie T jsou elementrn ekvivalentn. Nakonec T plyne z vty o kompletnosti.
b) Dky 4.2.4 sta dokzat implikaci . Jeliko dva izomorfn modely jsou elementrn ekvi-
valentn, plyne to z a) a z 4.2.12, 2) a).
2) Bu S njak JKE teorie T, / [= S. Pak existuje T
T s T
ekvivalentn Th(/); tud je

i S ekvivalentn T
.
PKLADY 4.2.14.
.
1. Nearchimedovsk tleso.
Pro kadou nekonenou kardinalitu existuje uspodan nearchimedovsk tleso velikosti ele-
mentrn ekvivalentn s uspodanm tlesem R
= R, ) relnch sel. Pitom uspodan

tleso je archimedovsk, kdy v nm pro kad jeho dva prvky a, b > 0 existuje n s b < na; tleso
R
je archimedovsk.
Dkaz. Bu S = Th(R
) n1 c; n < , kde c je konstantn symbol nepatc do jazyka

uspodanch tles. Pak je S bezesporn, nebo kad jej konen fragment m model, snadno
sestrojiteln pomoc R
. Protoe jazyk teorie S je spoetn, existuje pro kad model / [= S

kardinality ; jeho redukt m poadovan vlastnosti.
2. Nestandardn model pirozench sel.
Existuje spoetn model elementrn ekvivalentn se standardnm modelem N pirozench sel,
kter nen izomorfn s N.
Dkaz. Bu S = Th(N) n c; n < , kde c je nov konstantn symbol, nepatc do jazyka
aritmetiky. Pak je S bezesporn, nebo kad jej konen fragment m model sestrojiteln snadno
pomoc N. Jeliko jazyk S je spoetn, m S spoetn model; jeho redukt na jazyk aritmetiky je
hledan je to tzv. nestandardn model pirozench sel.
PKLADY 4.2.15.
.
1. Teorie DeLO
hustho linernho uspodn m prv tyi jednoduch kompletn ex-

tenze a na ekvivalenci teori. Jsou jimi rozen DeLO
o tyi kombinace formul ne/existuje

nejmen/nejvt prvek. Denitoricky je DeLO rozen teorie DeLO
o neexistuje ani nejmen

ani nejvt prvek. Kad jednoduch kompletn extenze teorie DeLO
je -kategorick.
2. Prv vechny jednoduch kompletn extenze teorie ist rovnosti PE, a na ekvivalenci
teori, jsou:
PE(n) = PE existuje prv n prvk, 0 < n < ,
PE() = PE existuje nekonen prvk.
O axiomatizovatelnosti.
VTA 4.2.16. (O konen a oteven axiomatizovatelnosti.)
1) Tda K njakch L-struktur je konen axiomatizovateln, prv kdy K i K je axiomati-
zovateln.
2) Teorie je axiomatizovateln otevenmi formulemi, prv kdy kad podstruktura jejho mo-
delu je jejm modelem.
Dkaz. 1) Implikace je jasn. Dokeme opanou. Nech T, S jsou takov L-teorie, e K =
M(T) = M(S). Pak M(T S) = M(T) M(S) = , tedy dky kompaktnosti existuj T
T,
S
S konen tak, e T
nem model; pak = M(T
) = M(T
) M(S
). Konen
M(T) M(T
) M(S
) M(S) M(T), tedy M(T) = M(T
).
2) Ozname T uvaovanou teorii a L jej jazyk.
a) Implikace . Kdy B / [= a je oteven L-formule, tak B [= .
b) Implikace . Bu T
mnoina vech otevench L-formul dokazatelnch v T; dokeme,

e L-teorie T
je ekvivalentn T, co dky kompletnosti prv znamen M(T
) = M(T). Sta
dokzat, e M(T
) M(T) (nebo inkluze je triviln). Bu B [= T
; dokazujeme B [= T. Sta
najt / [= T s B /. Nech T
0
je L
B
-teorie s axiomatikou T a T
1
je extenze T
0
o vechny
bezkvantiktorov L
B
-sentence platn v B
B
. T
1
m model, jak dokeme ne. Takov model je
tvaru /, c
b
)
bB
, piem / [= T a c
b
je interpretace jmna c
b
prvku b z B. Pak je B vnoeno
do / zobrazenm h(b) = c
b
(pro b B), nebo pro atomickou (x) a b B
l(x)
je B [= [a]
B
B
[= (b) /
h[B]
[= (c
b0
, . . . ) / [= [hb]. Tedy B je (a na izomorzmus) podstruktura
/. Zbv dokzat bezespornost T
1
. Je-li T
1
sporn, existuje bezkvantiktorov L
B
-sentence
platn v B
B
tak, e T
, je sporn teorie, tedy T
. Podle vty o konstantch i T
, kde
se zsk z nahrazenm kadho vskytu jmna v n novou promnnou. Pak
je v T
, tedy
B [=
a speciln B
B
[= spor.
PKLADY 4.2.17. Neaxiomatizovateln tdy.
1. Teorie FL
0
tles charakteristiky 0 nen konen axiomatizovateln.
Dkaz. Bu L jazyk teorie tles. Tda K = / [= L; / [= FL
0
vech tles charakteristiky 0 toti
nen konen axiomatizovateln, nebo K nen axiomatizovateln. Kdyby toti S axiomatizovala
K, tak, zna-li FL teorii tles, S
= S FLp1 ,= 0; p je prvoslo by byla bezesporn, nebo

tleso Z
p
K a je to model fragmentu S FLq1 ,= 0; q < p, q je prvoslo. Jej model pat
do K i K spor.
2. Tda K = /; / = A, ) [= je dobr uspodn vech dobrch uspodn nen axi-
omatizovateln. Pitom dobr uspodn je takov linern uspodn, jeho kad neprzdn
podmnoina m nejmen prvek.
Dkaz. Sporem. Nech S axiomatizuje K, S
= S c
i+1
c
i
& c
i+1
,= c
i
; i N, kde c
i
jsou
nov konstantn symboly. Pak S
je bezesporn, nebo existuje nekonen dobr uspodn; to

dovoluje sestrojit model kadho konenho fragmentu teorie S
. Tud S
m model /. Jeho
redukt A,
A
) na jazyk ) uspodn je dobr uspodn. Avak mnoina c
A
i
; i N nem
v A,
A
) nejmen prvek.
3. Tda K vech Booleovch algeber izomorfnch njak potenn Booleov algebe nen axio-
matizovateln, nebo v K nen spoetn Booleova algebra.
Nadle, nen-li eeno jinak, pracujeme v logice s rovnost.
4.3 Extenze teorie o funkn symbol a denicemi.
Extenze teorie o funkn symbol. Skolemova varianta.
VTA 4.3.1. (Extenze o funkn symbol.) Bu T (y)(x
1
, . . . , x
n
, y) a nech T
je extenze T
o axiom (y/F(x
1
, . . . , x
n
)), kde F je n-rn funkn symbol (eventuln nulrn), nevyskytujc
se v L(T) (a F(x
1
, . . . , x
n
) je substituovateln za y do ). Pak je T
konzervativn extenze T.
Dkaz. Nech T
a je L(T)-formule. Bu / [= T a f : A
n
A takov funkce, e pro kad
a
1
, . . . , a
n
) A
n
plat / [= [a
1
, . . . , a
n
, f(a
1
, . . . , a
n
)]; tu sestrojme uitm axiomu vbru. Pak
expanze /
struktury / o funkci f je model T
, tedy /
[= , tedy i / [= . Z vty o kompletnosti

plyne T .
4.3. EXTENZE TEORIE O FUNKN SYMBOL A DEFINICEMI. 77
4.3.2. Oteven teorie, univerzln a existenn formule. Skolemova varianta.
1. Teorie je oteven, je-li kad jej mimologick axiom oteven formule.
2. Formule je univerzln[existenn], je-li v prenexnm tvaru a vechny kvantiktory jsou
univerzln[existenn].
3. Bu uzaven formule v prenexnm tvaru. Uzaven univerzln formule
S
s vlastnost

S
a zvan Skolemova varianta formule se sestroj nsledovn.
Nech
je pro univerzln a
je (x
1
, . . . , x
n
)(y/F(x
1
, . . . , x
n
)), pokud m tvar
(x
1
, . . . , x
n
)(y) (s n 0), piem F je nov n-rn funkn symbol; substituce je korektn
dky prostot sekvence promnnch v prexu. Formule
m o jeden existenn kvantiktor

mn ne , nkter formule
je tedy univerzln a prvou takovou ozname

S
. Plat
(y/F(x
1
, . . . , x
n
)) (y),
tedy i
. Odtud plyne
S
. Dle opakovanou aplikac 4.3.1 dostaneme, e
T T,
S
je konzervativn extenze T. ()
VTA 4.3.3. Kad teorie m otevenou konzervativn extenzi.
Dkaz. Bu T uvaovan teorie. L(T)-teorie T
1
tvoen prenexnmi tvary uzvr axiom T
je ekvivalentn s T; to plyne z vty o prenexnch tvarech a uzvru. Bu T
2
= T
1
S, kde
S =
S
; T
1
. Pitom pro rzn jsou do
S
pidny rzn nov funkn symboly. Pro
S
0
S konen dle () je T
1
S
0
konzervativn extenze T
1
, tedy i T
2
je konzervativn extenze T
1
.
Kad axiom z T
1
je dokazateln v S, tedy je S ekvivalentn s T
2
a speciln konzervativn extenze
T. Nahrame kad axiom z S otevenou formul, j je generlnm uzvrem; zskan teorie je
oteven a ekvivalentn s S, tedy to je hledan konzervativn extenze teorie T.
Uveme jet nsledujc uitenou formulaci tvrzen o otevench formulch a teorich.
TVRZEN 4.3.4. Nech /, B jsou L-struktury, / B.
1) Pro L-term t(x) a a A
l(x)
je t
A
[a] = t
B
[a].
2) Pro otevenou L-formuli (x) a a A
l(x)
je / [= [a] B [= [a].
3) Je-li B model oteven teorie T, je / model T.
Dkaz. 1) resp. 2) plyne snadno indukc podle sloitosti termu t resp. formule a uitm denice
podstruktury. Jinak plynou i z 2.2.6, 2.2.7. 3) Je-li (x) axiom T, tak B [= (x), tedy tak
/ [= [a] pro a A
l(x)
dle 2) a tedy / [= .
PKLADY. 1. Teorie Booleovch algeber je oteven teorie. Tedy podstruktura Booleovy algebry
2. Teorie grup v jazyce +, , 0) je oteven; pak je podstruktura grupy grupa.
V jazyce +, 0) je teba axiom x + (x) = 0 & 0 = (x) + x zapsat jako (y)(x + y = 0 &
0 = y +x). Axiomatika pak ji nen oteven. Je Z, +, 0) grupa, N, +, 0) jej podstruktura, kter
nen grupou.
Extenze teorie o denovan symbol.
4.3.5. Extenze teorie o denovan symbol.
1. Nech R je n-rn prediktov symbol nepatc do jazyka L(T) a (x
1
, . . . , x
n
) formule
jazyka L(T). Generln uzvr formule
R(x
1
, . . . , x
n
) (x
1
, . . . , x
n
)
je tzv. denujc axiom R. Teorie v jazyce L(T) rozenm o R s axiomy T a uvedenm axiomem
je extenze teorie T o formul denovan relan symbol R.
2. Bu F njak n-rn funkn symbol nepatc do L(T) a (x
1
, . . . , x
n
, y) formule jazyka L.
Nech v T je dokazateln
(x
1
, . . . , x
n
)(y)(x
1
, . . . , x
n
, y),
(x
1
, . . . , x
n
)(y, y
)(((x
1
, . . . , x
n
, y) & (x
1
, . . . , x
n
, y
)) y = y
);
tyto dva vztahy nazvme po ad podmnka existence a jednoznanosti denice n-rnho funk-
nho symbolu formul (x
1
, . . . , x
n
, y) v T. Generln uzvr formule
F(x
1
, . . . , x
n
) = y (x
1
, . . . , x
n
, y)
je tzv. denujc axiom F. Teorie v jazyce L(T) rozenm o F s axiomy T a uvedenm axiomem
je extenze teorie T o formul denovan funkn symbol F.
Pokud speciln se v promnn x
1
, . . . , x
n
nevyskytuj, zskvme tak denovan nulrn
funkn symbol, ili denovan konstantn symbol.
Upozornme na speciln ppad, kdy denujc axiom je
F(x
1
, . . . , x
n
) = y t(x
1
, . . . , x
n
) = y
a t je term; zde je ovem splnn podmnka existence a jednoznanosti.
LEMMA 4.3.6. Extenze teorie T o denovan symbol je konzervativn extenze T.
Dkaz. V ppad funknho symbolu to plyne z 4.3.1. Uvaovan extenze T
je toti ekvivalentn
s extenz T o axiom
(y/F(x
1
, . . . , x
n
)), kde
je jist varianta . V ppad relanho symbolu

plyne tvrzen uitm zejm modikace dkazu 4.3.1.
4.3.7. Peklad denovanho symbolu.
Bu T
extenze teorie T o njak formul denovan n-rn relan resp. funkn symbol R resp.
F, piem vechny voln promnn jsou mezi navzjem rznmi promnnmi x
1
, . . . , x
n
resp.
x
1
, . . . , x
n
, y.
Bu formule jazyka L(T
). Nech
je varianta , ve kter nen dn promnn formule

ani vzan ani kvantikovan; pak kad term vyskytujc se ve je substituovateln do
za
x
i
, i = 1, . . . , n. dR- resp. dF-peklad do T (zvisl na
) je formule
jazyka L(T), kterou

zskme podle (dR) resp. (dF) uvedench ne, jde-li o relan resp. funkn symbol R resp. F.
(dR)
se zsk z nahrazenm kad podformule R(t

1
, . . . , t
n
) formul
(t
1
, . . . , t
n
).
(dF)
se zsk z nahrazenm kad atomick podformule formul
, piem pro
atomickou je
denovno indukc podle potu vskyt F ve : Je-li tento poet 0, bu
rovno . Jinak je tvaru

0
(z/F(t
1
, . . . , t
n
)), kde
0
je atomick formule obsahujc
o jeden vskyt F mn ne , t
1
, . . . , t
n
neobsahuj F a dle z nepat formulm
, ;
bu pak
nsledujc formule (substituce jsou korektn):

(z)(
(x
1
/t
1
, . . . , x
n
/t
n
, y/z) &
0
). (4.6)
Vezmeme-li msto
jinou variantu s vlastnostmi uvedenmi pro
, bude zejm peklad sestrojen

pomoc n variantou
a tedy ekvivalentn s
. Dle ()
je
, ( )
je
, voln
promnn jsou prv voln promnn
.
VTA 4.3.8. (O pekladu denovanho symbolu.) Kdy T
je extenze T o denovan symbol S,

tak pro L(T
)-formuli a jej dS-peklad
plat
T
.
Dkaz. Dokeme T
; protoe T
je dle 4.3.6 konzervativn extenze T, plyne odtud

tvrzen vty. Nech S je n-rn symbol denovan formul a
bu varianta , v n nen dn
promnn formule vzan ani kvantikovan, piem peklad
je sestrojen pomoc
.
Nech S je relan symbol R a je (x
1
, . . . , x
n
). Pak T
R(t
1
, . . . , t
n
)
(x
1
/t
1
, . . . , x
n
/t
n
)
plat pro termy t
1
, . . . , t
n
vyskytujc se ve ; to plyne z tvrzen o variantch, z axiomu substituce
a pravidla modus ponens. Z vty o ekvivalenci plyne pak ihned T
.
Nech S je funkn symbol F a je (x
1
, . . . , x
n
, y). Sta dokzat T
pro
atomickou; ozname ji . Provedeme to indukc podle potu vskyt F v . Je-li tento poet 0,
4.4. ELEMENTRN VNOEN. LWENHEIM-SKOLEMOVY VTY. 79
plat to. Jinak, jako v (dF), je tvaru
0
(z/F(t
1
, . . . , t
n
)), kde
0
je atomick formule obsahujc
o jeden vskyt F mn ne , t
1
, . . . , t
n
neobsahuj F, z nen kvantikovan v
je (4.6).
Tvrzen o variantch, axiom substituce a pravidlo modus ponens daj T
F(t
1
, . . . , t
n
) = z
(x
1
/t
1
, . . . , x
n
/t
n
, y/z), tvrzen o ekvivalenci pak T
(z)(F(t
1
, . . . , t
n
) = z &
0
)
;
mme tedy T
0
(z/F(t
1
, . . . , t
n
))
. Dle induknho pedpokladu je T
0
, tedy i
T

0
(z/F(t
1
, . . . , t
n
))
.
4.3.9. Extenze (rozen) teorie o denice, t denicemi je takov jej extenze, kter se zsk
postupnm roziovnm o denovan relan i funkn symbol.
Postupn roziovn zde znamen konstrukci rekurz, a to eventuln transnitn, kdy v limit-
nch krocch se sjednot vechny ji zskan teorie.
VTA 4.3.10. (O extenzi teorie o denice.) Extenze T
teorie T o denice je konzervativn. Model

teorie T lze jednoznan expandovat do modelu T
.
Dkaz. V kadm kroku pi sestrojovn T
mme dle 4.3.6 konzervativn extenzi T, speciln je

T
konzervativn extenze T.
Je-li / [= T, v kadm kroku pi sestrojovn T
mme tak jednoznanou expanzi do modelu

prv zskan teorie, nebo model /
0
jakkoli teorie T
0
lze jednoznan expandovat do modelu
extenze T
0
teorie T
0
o denovan symbol. Jde-li toti o formul denovan n-rn funkn symbol
F, je expanze /
0
struktury /
0
o funkci
f = a
1
, . . . , a
n
, b) A
n+1
0
; /
0
[= [a
1
, . . . , a
n
, b]
model T
0
a zejm je /
0
jedin expanze /
0
, kter je modelem T
0
. Obdobn je tomu s extenz o
denovan relan symbol.
4.4 Elementrn vnoen. Lwenheim-Skolemovy vty.
4.4.1. Elementrn diagram.
Elementrn diagram struktury / je mnoina vech L(/
A
)-sentenc platnch v /
A
, tj. je to
Th(/
A
); zna se t
e
(/).
TVRZEN 4.4.2. Nech /, B jsou L-struktury.
1) Zobrazen h : A B je elementrn vnoen / do B B, ha)
aA
[=
e
(/).
2) Je-li ( [=
e
(/), je redukt struktury ( na L a na izomorzmus elementrn extenze /.
Dkaz plyne snadno z denic.
TVRZEN 4.4.3. Bute A B dv L-struktury. Pak je ekvivalentn 1) a 2):
1) A B.
2) (Tarski-Vaughtv test.) Pro kadou L-formuli (x, x
1
, . . . , x
n
) a a
1
, . . . , a
n
z A plat:
B [= (x)[a
1
, . . . , a
n
] existuje a A tak, e B [= [a, a
1
, . . . , a
n
].
Dkaz. 1) 2) je jasn. Dokeme obrcenou implikaci; indukc podle sloitosti dokeme: pro
a A
l(x)
plat A [= [a] B [= [a]. Indukn krok pro atomickou a logick spojky , je
jasn. Bu tvaru (x), s volnmi promnnmi mezi x, x
1
, . . . , x
n
a pro nech dokazovan
plat. Bu a
1
, . . . , a
n
posloupnost v A. Pokud A [= [a
1
, . . . , a
n
], tak evidentn B [= [a
1
, . . . , a
n
]
dle induknho pedpokladu. Nech B [= [a
1
, . . . , a
n
]; mme dokzat, e A [= [a
1
, . . . , a
n
]. Exis-
tuje a A tak, e B [= [a, a
1
, . . . , a
n
] a podle induknho pedpokladu je A [= [a, a
1
, . . . , a
n
],
tedy i A [= [a
1
, . . . , a
n
].
VTA 4.4.4. (Lwenheim-Skolemova.) Bu A nekonen L-struktura.
1) (Nahoru.) Struktura A m elementrn extenzi libovoln kardinality alespo rovn [[L[[ +[[A[[.
2) (Dol.) Pro kad kardinl , [[L[[ [[A[[ a kadou mnoinu X A kardinality nejve
existuje elementrn podstruktura B struktury A kardinality takov, e X B.
Dkaz. 1) Bu [[L[[ +[[A[[ = [[L
A
[[ kardinl a C bu -prvkov mnoina novch konstantnch
symbol. Teorie Th(A
A
) c ,= d; c, d jsou rzn z C je bezesporn, m tedy model kardinality
nejve . Je to vak zejm model mohutnosti prv ; jeho L-redukt je, a na izomorzmus,
hledanm elementrnm rozenm.
2) Lze pedpokldat [X[ = . Ke kad formuli (x, x
1
, . . . , x
n
) a posloupnosti a
1
, . . . , a
n
v X vybereme a A tak, e A [= (x)[a
1
, . . . , a
n
] [a, a
1
, . . . , a
n
]; nech X
je mnoina
vech takovch a. Zejm X
X a [X
[ = . Bu X
0
= X
a X
m+1
= X
m
; polome B =
m
X
m
. Pak [B[ = a B je uzaveno na vechny funkce struktury A (a speciln obsahuje
vechny jej konstanty); bu B podstruktura A s univerzem B. Ukeme, e B A. Dle Tarski-
Vaughtova testu sta ukzat, e pro L-formuli (x, x
1
, . . . , x
n
) a n-tici b
1
, . . . , b
n
v B plyne z A [=
(x)[b
1
, . . . , b
n
] existence prvku b B tak, e A [= [b, b
1
, . . . , b
n
]. Jsou-li b
1
, . . . , b
n
v X
m
, je
hledan prvek dky proveden konstrukci jist v X
m+1
a tedy v B.
4.5 Eliminace. Prvomodely.
Teorie DeLO m nsledujc vlastnost: ke kad jej formuli (x) s l(x) > 0 existuje oteven
formule (x) takov, e DeLO ; kme, e DeLO m eliminaci kvantiktor. Meme
ci, e teorie DeLO je deskriptivn jednoduch: kad vztah o individuch v n popsan, tj.
dan jako njak formule (x), se obejde bez kvantiktor; msto Fm vystame s OFm. Pokud
obecnji mme njakou teorii T a mnoinu jejch formul takovou, e pro kadou L(T)-formuli
(x) s l(x) > 0 existuje formule (x), kter je booleovskou kombinac formul z takov, e
T , kme, e je eliminan pro T.
Eliminace kvantiktor pro DeLO nap. implikuje, e pro / [= DeLO je Df
n
(, /) podalgebra
potenn algebry P(A
n
), jej prvky jsou prv konen sumy mnoin tvaru (v
0
, . . . , v
n1
)(/
n
),
kde (v
0
, . . . , v
n1
) je elementrn konjunkce nad promnnmi v
0
, . . . , v
n1
, tj. konjunkce s kon-
junkty tvaru v
i
= v
j
, v
i
,= v
j
, v
i
v
j
, v
i
, v
j
s i, j < n. Speciln nap. vidme, e Df
1
(, /) =
, A. Vidme tedy, e eliminace kvantiktor velmi zjednoduuje obor denovatelnch mnoin;
to je projev zmnn deskriptivn jednoduchosti na stran smantiky.
Ukeme nakonec, e eliminace kvantiktor a existence tzv. algebraickho prvomodelu pro
danou teorii znamen, e jde o teorii kompletn.
Eliminace kvantiktor.
4.5.1. Eliminan mnoina formul. Eliminace kvantiktor.
1. Nejmen mnoina formul obsahujc danou mnoinu formul a uzaven na , &, se
zna b(); jej prvky se nazvaj booleovsk kombinace formul z .
2. Bu mnoina L-formul a T teorie v L. Mnoina je eliminan pro teorii T, jestlie ke
kad L-formuli (x) s l(x) > 0 existuje booleovsk kombinace (x) formul z tak, e
T (x) (x).
Je-li mnoina vech atomickch formul, kme, e T m eliminaci kvantiktor.
POZNMKA 4.5.2. Je-li eliminan pro L-teorii T a je L-sentence, existuje booleovsk
kombinace (x
0
) formul z tak, e T (x
0
). Tedy i T (Qx
0
)(x
0
) plat, kde
Q je nebo . Kdy navc L obsahuje konstantn symbol c a (x/c) jakmile , tak
T (x
0
/c) a posledn formule je sentence z b().
4.5. ELIMINACE. PRVOMODELY. 81
TVRZEN 4.5.3. (Lemma o eliminaci kvantiktor.)
1) Teorie T m eliminaci kvantiktor, prv kdy pro kadou otevenou L(T)-formuli (x, y)
s l(x) > 0 existuje oteven formule (x) tak, e
T (y)(x, y) (x).
2) M-li teorie T eliminaci kvantiktor, je modelov kompletn.
Dkaz. 1) je jasn. Dokame opanou: Pro kadou L(T)-formuli (x) s l(x) > 0 existuje
oteven (x) tak, e T . Postupujeme indukc podle sloitosti . Je-li oteven, tvrzen
plat. Plat-li pro
i
, i < 2, plat jasn i pro tvaru
0
nebo tvaru
0

1
. Je-li konen tvaru
(y)
0
(x, y) a T
0
(x, y) s otevenou, existuje (x) oteven tak, e T (y) .
Pak ovem T .
2) Pro dva modely /, B teorie T s / B m platit: Je-li (x) njak L(T)-formule a a A
l(x)
,
tak / [= [a] B [= [a]. Dokazovan ekvivalence plat dky / B pro kadou otevenou L(T)-
formuli a dky eliminaci kvantiktor pro kadou L(T)-formuli .
PKLAD. Teorie tles charakteristiky 0 nen modelov kompletn a nem tedy eliminaci kvanti-
ktor, nebo tleso Q nen elementrn podstruktura tlesa R (protoe Q , R).
Dle smujeme k prezentaci ekvivalentn podmnky a postaujc podmnky pro eliminaci
kvantiktor, kter budeme formulovat pomoc pojmu koexistence a f-homogenity teorie.
4.5.4. Parciln vnoen. f-homogenn teorie.
1. Pro L-struktury /, B je parciln vnoen / do B prost zobrazen f AB takov, e pro
kadou atomickou (ekvivalentn otevenou) L-formuli (x) a a dom(f)
l(x)
plat
/ [= (x)[a] B [= (x)[fa].
kme dle, e je lze bezprostedn prodlouit, kdy pro kad a A existuje b B tak, e
f a, b) je parciln vnoen / do B.
2. Teorie T je f-homogenn, lze-li kad neprzdn konen parciln vnoen mezi dvma modely
teorie T bezprostedn prodlouit.
POZNMKA 4.5.5. Bute /, B dv L-struktury. Snadno se zjist, e plat:
1. Bu h parciln vnoen / do B.
a) h
1
je parciln vnoen B do /.
b) V / a B plat prv tyt atomick (ekvivalentn oteven) L-sentence.
c) Jeli dom(h) = A, je h izomorfn vnoen / do B.
2. Zobrazen je parciln vnoen / do B, prv kdy v / a B plat tyt atomick L-sentence.
LEMMA 4.5.6. (O parcilnm vnoen.) Neprzdn parciln vnoen lze jednoznan rozit do
izomorzmu podstruktur generovanch deninm oborem a oborem hodnot.
Dkaz. Bu f neprzdn parciln vnoen / do B. Pro term t(x) a a dom(f)
l(x)
bu g(t
A
(a)) =
t
B
(fa); g je dan izomorzmus /dom(f)) a Brng(f)).
4.5.7. 1-primitivn a 1-existenn formule. Koexistenn teorie.
1. Elementrn konjunkce je formule tvaru
_
i<n
i
, kde
i
jsou atomick nebo negace atomic-
kch formul.
2. Je-li formule tvaru (y), kde je elementrn konjunkce resp. bezkvantiktorov for-
mule, kme, e je 1-primitivn resp. 1-existenn formule.
Vezmeme-li y msto jednotice y, kme, e je primitivn resp. existenn formule.
3. Teorie T je [1-]koexistenn, kdy pro / [= T, B [= T, neprzdn konen parciln vnoen
f modelu / do B a kadou [1-]primitivn formuli (x) s l(x) > 0 a a dom(f)
l(x)
je
/ [= [a] B [= [fa]. (4.7)
V denici meme ekvivalentn msto [1-]primitivnch formul vzt [1-]existenn, nebo (x, y)
oteven je logicky ekvivalentn formuli
_
i<n
i
(x, y), kde
i
(x, y) jsou elementrn konjunkce.
Dle lze ekvivalentn v (4.7) vzt msto , nebo f
1
je parciln vnoen B do /.
POZNMKA 4.5.8. Elementrn konjunkci (x, y) lze chpat jako soustavu elementrnch
vztah, kde elementrnm vztahem je njak literl (x, y); y lze pak chpat jako een uve-
den soustavy s parametry x. Je-li (x) formule (y), vztah (4.7) vyjaduje ekvieitelnost v /
a B soustav (a, y) a (fa, y) pro neznmou y, pokud je f neprzdn konen parciln vnoen
/ do B a a dom(f)
l(x)
.
VTA 4.5.9. Bu T teorie.
1) (Eliminan ekvivalent.) Plat:
T m eliminaci kvantiktor T je koexistenn T je 1-koexistenn.
2) (Eliminan kriterium.) Kdy T je f-homogenn, m eliminaci kvantiktor.
Dkaz. 1) M-li T eliminaci kvantiktor, plyne tvrzen bezprostedn z denic. Dkaz opan
implikace neuvdme, nen vak pli obtn. 2) T je zejm 1-koexistenn a tvrzen plyne z 1).
PKLAD 4.5.10. Bu L = U) jazyk s rovnost, piem U je unrn relan symbol. Bute
/ = 1, 1), B = 1, ) dv L-struktury (U
A
= A = 1 = 0, U
B
= ).
1. Zobrazen h = je parciln vnoen / do B, nebo neexistuje atomick L-sentence. Avak h
nelze bezprostedn rozit do (parcilnho) vnoen / do B.
Przdn L-teorie nen f-homogenn, nebo f = 0, 0) je parciln vnoen 2, 2) do 1, 1).
2. Nech T je L-teorie s jedinm axiomem existuje prv jeden prvek; /, B jsou modely T. Pak
T m eliminaci kvantiktor, nebo je evidentn f-homogenn. Dle je parciln vnoen
/ do B, / [= (v
0
)U(v
0
), B ,[= (v
0
)U(v
0
). Pedpoklad o neprzdnosti parcilnho vnoen
v denici koexistence tedy nelze vynechat.
Algebraick prvomodel a prvomodel.
4.5.11. Algebraick prvomodel a prvomodel.
Model teorie T je jej algebraick prvomodel resp. prvomodel, lze-li jej vnoit resp. elementrn
vnoit do kadho modelu teorie T.
TVRZEN 4.5.12.
1) M-li T algebraick prvomodel, je kad bezkvantiktorov sentence dokazateln nebo vy-
vratiteln v T.
2) M-li T prvomodel, je kompletn.
Dkaz. 1) Nech / je algebraick prvomodel T. Pro bezkvantiktorovou sentenci a libovoln
model B teorie T mme / [= B [= . Dokazovan tvrzen tedy plat.
2) M-li T prvomodel /, je Th(T) = Th(/), nebo kad model teorie T je elementrn
ekvivalentn s /. Tedy je T kompletn.
TVRZEN 4.5.13. Nech teorie T m algebraick prvomodel a je modelov kompletn. Pak je
kompletn a jej algebraick prvomodel je jej prvomodel.
Tud: teorie T s algebraickm prvomodelem / takovm, e Th(T) ,= Th(/), nen modelov
kompletn.
Dkaz. Pro modely / teorie T a jej algebraick prvomodel B je, a na izomorzmus, B podmodel
/, tedy dky modelov kompletnosti je B /. Tud je B prvomodel teorie T a dle 4.5.12 je T
kompletn.
4.5.14. V nsledujc tabulce je uvedeno vdy o dan teorii, zda je -kategorick, f-homogenn,
koexistenn a dle jej prvomodel, pokud existuje. Symbol N
v kolonce -kateg. zna, e teorie

nen -kategorick, je vak kompletn.
4.5. ELIMINACE. PRVOMODELY. 83
Teorie -kateg. f-homog. Koexist. Prvomodel
DeLO
N N N Nem. M 4
alg. prvomod.
DeLO
+
A N N Q+, )
DeLOc N
N A Q, , n)
nN
DiLO N
N N Z, )
DiLO
N A Z, )
Pr N
N N N, S, +, 0)
SC N
N N N, S)
SC
0
N
N A N, S, 0)
CE
k
(), 2 k N N A A Nem
Z tabulky je nap. vidt, e f-homogenita nesplv s koexistenc a e z f-homogenity neplyne
-kategorinost.
4.5.15. Vyetujeme-li vlastnosti (i charakteristiky) teorie T, je v ad ppad vhodn zabvat
se vhodnou extenz T
teorie T o denice. Pak me bt uiten nsledujc.

Bu T
extenze teorie T o denice. Potom plat:

1) T je kompletn T
je kompletn.
2) T m prvomodel T
m prvomodel.
3) I(, T) = I(, T
) pro kadou nenulovou velikost .

1) plyne bezprostedn z denic.
Dle pro / [= T resp. /
[= T
bu /
resp. / jednoznan expanze / do modelu T
resp.
redukt /
na jazyk L(T).
2) plyne takto: Bu /
prvomodel teorie T
. Pak redukt / je prvomodel T, nebo pro B [= T

existuje elementrn vnoen /
do B
a to je ovem tak elementrn elementrn vnoen / do

B. Bu / prvomodel T. Pak expanze /
je prvomodel T
. Pro B
[= T
toti existuje elementrn

vnoen h modelu / do B. To je tak elementrn vnoen /
do B
. Je-li toti
(x) njak
L(T
)-formule a a A
l(a)
, existuje L(T) formule (x) s T
, tud tak
/
[=
[a] / [= [a] B [= [ha] B
[=
[ha].
3) plyne takto: Zejm plat pro / [= T, B [= T, /
[= T
, B
[= T
:
/

= B /

= B
.
Je-li K resp. K
mnoina obsahujc pro kadou tdu ekvivalence
= na M(, T) resp. M(, T
) prv
jednu strukturu z n (vbr z

=-faktor), je zobrazen K / /
prost zobrazen K na
K
; tedy [K[ = [K
[. Mme konen I(, T) = [K[ = [K
[ = I(, T
).
Uveme jet jedno tvrzen o prvomodelech.
TVRZEN 4.5.16. Teorie ve spoetnm jazyce, kter m jen nekonen modely a je -kategorick,
m prvomodel.
Dkaz. Bu / model uvaovan teorie; je nekonen. Podle Lwenheim-Skolemovy vty dol
existuje spoetn elementrn podmodel B modelu /. B je a na izomorzmus jedin dky -
kategorinosti a je to tedy prvomodel uvaovan teorie.
Ploha A
Konkrtn teorie
A.1 Teorie SC
0
, SC.
Bu / = A, S
A
, 0
A
) [= SC
0
. SC
0
-ekvivalenci
SC0
A
, strunji
A
, na A denujeme takto:
a
A
b S
n
a = b nebo S
n
b = a pro njak n pirozen. (A.1)
Pro q A/
A
denujme:
/
(q)
je q, S
A
q, 0
A
) resp. q, S
A
q), je-li q = [0
A
]
A
resp. jinak.
TVRZEN A.1.1. (Izomorzmy model teorie SC
0
.) Bute / = A, S
A
, 0
A
), B = A, S
B
, 0
B
)
modely teorie SC
0
.
1) Pro q A/
A
je /
(q)

= N, S, 0) resp. /
(q)

= Z, S), je-li q = [0
A
]
A
resp. jinak.
2) a) Nech H je bijekce A/
A
na B/
B
takov, e H([0
A
]
A
) = [0
B
]
B
a zobrazen h : A B
bu takov, e pro kad q A/
A
je jeho restrikce na q izomorzmus /
(q)
a B
(H(q))
. Pak
je h izomorzmus / a B.
b) /

= B [A/
A
[ = [B/
B
[.
3) (Izomorfn spektrum teorie SC
0
.)
a) I(, SC
0
) = 1 pro > .
b) I(, SC
0
) = . Podrobnji: tda model izomorfnch se spoetnm modelem / teorie SC
0
je jednoznan uren slem [A/
A
[, kterm me bt libovoln 1, 2, . . . , , nebo zejm
spoetnmi modely SC
0
jsou a na izomorzmus prv J
n
(0) s n N i n = . (A.2)
Dkaz. 1) Pslun izomorzmus najdeme takto. Ozname A
vbr z faktor ekvivalence

A
a
bu 0
A
A
. Pro b A bu b
s b
A
b
. Pak existuje jedin n tak, e: bu S

n
b
= b a pak
polome e(b) = n, nebo S
n
b = b
a pak polome e(b) = n. Zobrazen b e(b) je izomorzmus

/
([0
A
]
A
)
a N, S, 0) a /
([a]
A
)
a Z, S), kdy a ,
A
0
A
.
2) a) je zejm z 1). b) je bezprostedn dsledek a) a 1). 3) a) je dsledkem 2) a podobn i b).
TVRZEN A.1.2.
1) a) Teorie SC
0
je modelov kompletn.
b) N, S, 0) je algebraick prvomodel SC
0
.
Dsledek: N, S, 0) je prvomodel SC
0
a SC
0
je kompletn. SC
0
je ekvivalentn Th(N, S, 0)).
2) Teorie SC
0
m eliminaci kvantiktor.
3) Teorie SC
0
nen f-homogenn.
4) Teorie SC
0
nen ani konen axiomatizovateln ani oteven axiomatizovateln.
85
86 PLOHA A. KONKRTN TEORIE
Dkaz. 1) a) (Pomoc Lwenheim-Skolemovy vty.) Bute / B modely teorie SC
0
; mme
dokzat, e / B.
Ppad [A[ < [B[. Podle Lwenheim-Skolemovy vty nahoru existuje ( tak, e / ( a [C[ =
[B[. Nech
A
zna SC
0
-ekvivalenci na A a podobn pro B, C. Plat zejm nsledujc rovnosti:
A
=
B
A
2
=
C
A
2
. Existuje tedy bijekce H mnoiny B/
B
na C/
C
identick na A/
A
(speciln s H([0
B
]
B
) = [0
C
]
C
). Ta uruje izomorzmus h struktury B a ( identick na A, toti
tak, e restrikce h na q B/
B
je izomorzmus B
(q)
a (
(H(q))
. Pro formuli (x) a a A
l(x)
mme:
/ [= [a] ( [= [ha] B [= [a]. Tud / B.
Ppad [A[ = [B[. Podle Lwenheim-Skolemovy vty nahoru existuje ( tak, e B ( a [C[ >
[B[. Podle dokzanho mme / (, B (, tedy i / B.
b) Pro / [= SC
0
je N, S, 0) izomorfn s /
([0
A
]
A
)
; tedy N, S, 0) je algebraick prvomodel SC
0
a zbytek je dsledkem.
2) Dokeme, e SC
0
je 1-koexistenn. Bu f neprzdn konen parciln vnoen modelu
/ [= SC
0
do B [= SC
0
; meme pedpokldat, e 0
A
dom(f). Nech a
0
, . . . , a
n1
je prost
oslovn dom(f), (x
0
, . . . , x
n1
, y) je elementrn konjunkce a / [= [a
0
, . . . , a
n1
, a] s jistm
a A; hledme b tak, aby platilo B [= [f(a
0
), . . . , f(a
n1
), b]. Konjunkty konjunkce jsou bez
jmy na obecnosti tvaru S
n
x
i
= y i S
n
y = x
i
a jejich negace. Uveden rovnosti pime zkrcen
jednotn jako S
n
x
i
= y s n celm. Kdy a = (S
A
)
n
a
i
pro njak n cel, bu b = (S
B
)
n
f(a
i
);
pak m jasn b poadovanou vlastnost. Jinak m b bt rzn od konen prvk tvaru (S
B
)
n
f(a
i
);
protoe je B nekonen, takov b existuje.
3) Zobrazen f : J
1
J
0
takov, e f(0, 0)) = 0, 0), je parciln vnoen J
1
(0) do J
0
(0). Nelze
je bezprostedn rozit do 1, 0) ( J
1
).
4) a) Konen axiomatizovatelnost. Je-li SC
0
konen axiomatizovateln, m axiomatiku T:
(Q1), (Q2), (Q7), S
n
x ,= x; 0 < n < k pro jist k > 1. Existuje model T, obsahujc N, S, 0) a
st izomorfn s k, S), kde Sn = n + 1 pro n < k 1, S(k 1) = 0; to nen model SC
0
, nebo
v nm plat (x)(S
k
x = x) spor.
b) Oteven axiomatizovatelnost. Pro / [= SC
0
s [A/
A
[ > 1 bu a A takov, e a ,
A
0
A
.
Pak podstruktura B / s univerzem B = 0
A
/
A
S
n
a; n N nen model SC
0
.
Teorie SC.
Bu SC
rozen teorie SC o denici konstantnho symbolu 0:

0 = y (z)(Sz ,= y) & (y
,= y)(z)(Sz = y
).
Teorie SC
je jednoduch bezesporn extenze teorie SC

0
; protoe je SC
0
kompletn, je SC
s n
ekvivalentn.
TVRZEN A.1.3.
1) Teorie SC
je ekvivalentn s SC
0
(a konzervativn extenze SC o jednu denici).
Dsledky:
a) Teorie SC je kompletn (protoe je SC
0
kompletn).
b) Teorie SC m stejn izomorfn spektrum jako SC
0
a N, S) je prvomodel SC.
c) Teorie SC nen konen axiomatizovateln.
2) Teorie SC nen modelov kompletn a tedy nem eliminaci kvantiktor.
3) Teorie SC nen oteven axiomatizovateln.
Dkaz. 1) je jasn.
2) Je / = N, S) [= SC a podstruktura / (N 0) je model SC, nen to vak elementrn
podstruktura /.
3) Je N, S)+Z
+
, S) N, S)+Z, S) [= SC, kde Z
+
= a Z : 0 a, avak N, S)+Z
+
, S) ,[=
SC.
A.2. TEORIE DILO, DILO
. 87
A.2 Teorie DiLO, DiLO
.
Teorie DiLO
je rozen DiLO o binrn prediktov symboly <

n
s n N, denovan takto:
x <
n
y x y & mezi x a y existuje prv n prvk.
Tedy x <
0
y znamen, e x je bezprostedn pedchdce y. Dle zname Z, )
jednoznanou
expanzi Z, ) do modelu DiLO
.
TVRZEN A.2.1. (Vlastnosti teorie DiLO a DiLO
.)
1) I(, DiLO) = 2
pro nekonen.
2) a) Teorie DiLO nen modelov kompletn a tedy nem eliminaci kvantiktor.
b) DiLO nen oteven axiomatizovateln.
3) DiLO
m eliminaci kvantiktor. Tedy pro DiLO je eliminan mnoina formul

x = y, x y, x y & x ,= y & mezi x a y existuje prv n prvk, n N.
4) Z, )
je algebraick prvomodel DiLO
. Tedy:
a) DiLO
je kompletn a tud i DiLO je kompletn.

b) Z, )
je prvomodel DiLO
a tedy Z, ) je prvomodel DiLO.

5) DiLO
nen f-homogenn, nebo f = 0, 0), 0) je parciln vnoen Z, )
+Z, )
do
Z, <)
, kter nelze bezprostedn rozit do 1, 0).

Dkaz. 1) Pro ostr linern uspodn / = A, <
A
) bu /(Z) = A Z, <
Le
) lexikograck
uspodn. Je diskrtn a kardinality max([A[, ). Nech B = B, <
B
) je linern uspodn. Pak
plat /(Z)

= B(Z) /

= B. Bu toti h isomorzmus /(Z) a B(Z). Denujeme-li H : A B
vztahem H(a) = b existuje j Z s h(a, 0)) = b, j), je H izomorzmus / a B. Protoe na
je 2
neizomorfnch linernch uspodn /, mme 2
neizomorfnch linernch uspodn

/(Z) na Z, tedy 2
neizomorfnch diskrtnch linernch uspodn, majcch kad velikost

univerza .
2) a) Bu Z kanonick uspodn celch sel. Pak / = Z +Z [= DiLO. Bu B podstruktura
/ s univerzem B = 0, c); c 0 1, c); c 0. /, B jsou modely DiLO, B /, avak nen
B /.
(

0
{0} Z
)(

0
{1} Z
)
b) Podstruktura modelu oteven teorie T je model T. Protoe
N, ) Z, ) [= DiLO a N, ) ,[= DiLO,
nen DiLO ekvivalentn oteven teorii.
3) Dokeme, e DiLO
je 1-koexistenn a tedy m eliminaci kvantiktor. Bute /, B mo-

dely DiLO
a f neprzdn konen parciln vnoen / do B. Nech (y)(x

0
, . . . , x
n1
, y) je
1-primitivn formule, kde je elementrn konjunkce; pro a
0
, . . . , a
n1
z dom(f)
n
a d z A hledme
d
z B tak, aby / [= [a
0
, . . . , a
n1
, d] B [= [f(a
0
), . . . , f(a
n1
), d
]. Konjunkty formule jsou

bez jmy na obecnosti tvaru
i) x
i
<
k
y, y <
k
x
i
, x
i
= y, ii) negace formul z i), iii) x
i
y, y x
i
. ()
Bute i
0
, i
1
< n takov, e a
i0

A
d
A
a
i1
, pokud existuj, a navc jsou nejbli. Pak bu d
z B mezi f(a
i0
) a f(a
i1
) takov, aby platilo /
[= [a
im
, d] B
[= [f(a
im
), d
] pro uvaovan
konjunkty tvaru i), ii) z () a m < 2. Plat-li a
i0
<
k
d i d <
k
a
i1
pro njak k i a
i0
= d i
d = a
i1
, je d
jednoznan ureno. V opanm ppad je mezi a

i0
a a
i1
nekonen prvk a tud
i mezi f(a
i0
) a f(a
i1
). Dle o a
i0
, a
i1
, d plat konen konjunkt tvaru ii), kter maj platit o
f(a
i0
), f(a
i1
), d
. Tyto konjunkty kaj, e d
me bt jakkoli prvek mezi f(a

i0
), f(a
i1
) krom
jistch konen mnoha prvk; takov d
ovem existuje. Stejn postupujeme i v ppad, e a

i0
i
a
i1
neexistuje.
4) Jasn lze Z, )
vnoit do kadho modelu teorie DiLO
.
a) DiLO
je kompletn, nebo m eliminaci kvantiktor a algebraick prvomodel. Protoe

DiLO
je konzervativn extenze DiLO, je i DiLO kompletn.

b) Jasn je Z, ) algebraick prvomodel DiLO. Je-li teorie modelov kompletn, je jej alge-
braick prvomodel jejm prvomodelem; odtud plyne zbytek tvrzen.
5) je jasn.
A.3 Teorie DeLO.
TVRZEN A.3.1. (Vlastnosti teorie DeLO.)
1) I(, DeLO) = 1 resp. 2
pro = resp. nespoetn. Speciln je DeLO kompletn.

2) DeLO je f-homogenn, m tedy eliminaci kvantiktor a je modelov kompletn.
3) Q, ) je prvomodel teorie DeLO.
4) Teorie DeLO nen oteven axiomatizovateln.
Dkaz. 1) Snadno se sestroj rekurz izomorzmus dvou spoetnch model teorie DeLO; DeLO
je tedy -kategorick o odtud plyne kompletnost. Tvrzen pro nespoetn dv tvrzen 1.3.1 o
neizomorfnch linernch uspodnch.
2) Kad neprzdn konen parciln vnoen mezi modely DeLO lze jasn bezprostedn
prodlouit, DeLO je tedy koexistenn a tedy m eliminaci kvantiktor.
3) Je-li / [= DeLO, jasn lze Q, ) vnoit do / na njak podmodel /
. Dky modelov
kompletnosti je /
/.
4) Podstruktura modelu oteven teorie T je model T. Podstruktura N, ) modelu Q, )
teorie DeLO nen model DeLO; tedy DeLO nen ekvivalentn oteven teorii.
A.4 Aritmetiky
Jazyk aritmetiky je S, +, , 0, ), N = N, S, +, , 0, ) je jeho model, zvan standardn model
aritmetiky. S, +, 0) je jazyk (aditivn) Presburgerovy aritmetiky Pr, N, S, +, 0) je jej standardn
model. Pro n N je n term S S0, S aplikovno n-krt, nazvajc se (n-t) numerl; 0 je 0. nx
zna term x + +x, + aplikovno n-krt.
Presburgerova aritmetika.
Pro m, n N plat:
a) Pr m = 0 m = 0 b) Pr m = n m = n
c) Pr Sm = Sm d) Pr m+n = m+n
(A.3)
Pitom k dkazu sta jen axiomy (Q1) (Q4); nen teba indukce. Poloka a) plyne pomoc (Q1),
b) pomoc a) a (Q2), c) z denice numerlu, d) indukc dle n pomoc c) , (Q3) a (Q4).
TVRZEN A.4.1. (Elementrn dokazateln formule v Pr.) V Presburgerov aritmetice Pr, do-
konce s pouitm jen schematu indukce pro oteven formule, je dokazateln:
1) a) Sx +y = S(x +y) b) 0 +x = x + 0
2) a) x +y = y +x b) (x +y) + z = x + (y +z) c) x +z = y +z x = y.
Dkaz. 1) a) Indukc podle y. Sx + 0 = Sx = S(x + 0) dle (Q3). Indukn krok: mme
Sx + Sy = S(Sx +y) = SS(x +y) = S(x +Sy).
1. rovnost plyne z (Q4), 2. je indukn pedpoklad, 3. dle (Q4).
b) Indukc dle x. 0 + 0 = 0 + 0. Indukn krok: mme
0 + Sx = S(0 +x) = S(x + 0) = Sx = Sx + 0.
1. rovnost plyne z (Q4), 2. dle induknho pedpokladu, 3. dle (Q3), 4. dle (Q3).
A.4. ARITMETIKY 89
2) a) Pedpokldme 1). Dle indukc dle x. 0 + y = y + 0 plat dky 1). Indukn krok:
Sx +y = S(x +y) = S(y +x) = y + Sx; 1. rovnost plyne z 1), 2. je indukn pedpoklad, 3. plyne
z (Q4).
b) Pedpokldme 1). Dle indukc dle x. Pro x = 0 to plat: (0 +y) +z = y +z = 0 +(y +z)
uitm 1) a uitm (Q3). Indukn krok: (Sx+y)+z = S(x+y)+z = S((x+y)+z) = S(x+(y+z)) =
Sx + (y +z). 1. a 2. rovnost plyne z 1) a), 3. z induknho pedpokladu.
c) Snadno indukc dle z uitm (Q3) pro z = 0 a (Q4), (Q2) v induknm kroku.
Bu Pr
extenze Pr o denice
x < y (z ,= 0)(x +z = y), P
n
(x) (y)(ny = x) (n dl x) pro 1 < n N. (A.4)
Pro / [= Pr bu /
jednoznan expanze struktury /, kter je modelem Pr
. V Pr
je dokazateln:
1) < je ostr linern diskrtn uspodn s nejmenm prvkem 0 a bez nej-
vtho, Sx je nslednk x v < a dle je < izotonn vi S, +.
2)
_
i<n
P
n
(x +i) pro 1 < n N. (N-divizibilita).
Snadno se zjist, e plat:
Pro modely / B teorie Pr je /
. (A.5)
VTA A.4.2. (Nkter charakteristiky teorie Pr.)
1) a) Teorie Pr
m eliminaci kvantifktor a je tedy modelov kompletn.

b) N, S, +, 0)
je algebraick prvomodel Pr
a tedy prvomodel a Pr
je kompletn.
2) Pr je kompletn, ekvivalentn s Th(N, S, +, 0)) a N, S, +, 0) je jej prvomodel.
3) Pr je modelov kompletn a nem eliminaci kvantiktor.
Dkaz. 1) a) Dkaz neuvdme. b) Dky (A.3) zejm existuje vnoen N, S, +, 0) do modelu /
teorie Q; z (A.5) je patrn, e to je vnoen i N, S, +, 0)
do /
.
2) Protoe konzervativn rozen Pr
teorie Pr je kompletn, je Pr kompletn. Teorie Pr m

model N, S, +, 0), tedy je ekvivalentn s teori tohoto modelu. Protoe N, S, +, 0)
je prvomodel
Pr
, lze jej elementrn vnoit do /
jakmile / [= Pr, tud je tm spe N, S, +, 0) elementrn

vnoen do /.
3) Dokeme, e Pr je modelov kompletn. Bute / B modely Pr. Pak plat /
dle
(A.5). Tud /
dky modelov kompletnosti Pr
a tedy i / B.
Dokeme, e Pr nem eliminaci kvantiktor. Bu / nestandardn model Pr, a A ne-
standardn prvek /. Pak f = a + a, a + a + 1) je parciln vnoen / do sebe. Atomick
formule (x) teorie Pr je toti ekvivalentn v Pr formuli tvaru mx = n s m, n pirozenmi.
Odtud je jasn, e / [= [a + a] / [= [a + a + 1]. Dle / [= (y)(y + y = x)[a + a]. Avak
/ ,[= (y)(y+y = x)[f(a+a)]; Pr tedy nen koexistenn a tedy nem eliminaci kvantiktor.
Hierarchie aritmetickch formul a mnoin.
A.4.3.
n
-,
n
- a
n
-formule a mnoiny. Aritmetick mnoiny.
1. Omezen formule jazyka aritmetiky je formule jazyka aritmetiky, ve kter je kad kvan-
tikace omezen, tj. tvaru (Qx y), kde Q je kvantiktor a x, y jsou rzn. Takov formule
je ekvivalentn formuli tvaru (Q
1
x
1
y
1
) (Q
n
x
n
y
n
), kde Q
i
jsou kvantiktory a je
oteven formule.
2. Hierarchii
n
-formul a
n
-formul jazyka aritmetiky denujeme indukc:

0
-formule a
0
-formule jsou prv omezen formule.

n
-formule resp.
n
-formule jsou formule prv tvaru (x) resp. (x), kde je
n1
-
formule resp.
n1
-formule.
Formule jazyka aritmetiky je
n
(-formule), je-li logicky ekvivalentn jak njak
n
-formuli
tak njak
n
-formuli.
Zcela stejn denujeme
n,L
-,
n,L
- a
n,L
-formule jazyka L obsahujcho .
3. Mnoina je
n
resp.
n
resp.
n
(-mnoina), je-li to mnoina denovan (s parametry
i bez parametr) njakou
n
- resp.
n
- resp.
n
-formul ve standardnm modelu N. Obory
takovch podmnoin N
k
jsou uzaveny na sjednocen a prnik. Komplement
n
- resp.
n
-mnoiny
je
n
- resp.
n
-mnoina, komplement
n
-mnoiny je
n
-mnoina. Je-li A N
k
i jej komplement
n
-mnoina, je to
n
-mnoina. Sloen totlnch funkc, kter jsou
n
, je
n
. Kad mnoina
denovateln v N je
n
a tak
n
pro njak n (dky tomu, e denujc formuli meme vzt
v prenexnm tvaru); mnoiny denovateln v N se nazvaj aritmetick.
Robinsonova aritmetika.
TVRZEN A.4.4.
1) Pro m, n N plat:
a) Q m = 0 m = 0 b) Q m = n m = n
c) Q Sm = Sm d) Q m+n = m+n e) Q m n = m n
2) V Q je dokazateln pro m, n N.
(q1) x m x = 0 x = m (q2) x m m x
x y m x m x m y x y
Speciln: Q m n m n.
3) (O
1
-kompletnosti Robinsonovy aritmetiky.) Pro
1
-formuli (x
1
, . . . , x
k
) a m
1
, . . . , m
k
z N je
Q (m
1
, . . . , m
k
) N [= [m
1
, . . . , m
k
]. (A.6)
Dkaz. 1) a) plyne pomoc (Q1), b) pomoc a) a (Q2), c) z denice numerlu, d) indukc dle n
pomoc c) , (Q3) a (Q4), e) obdobn navc pomoc (Q5) a (Q6).
2) (q1) Indukc podle m. Pro m = 0 to plat, nebo zejm Q x 0 x = 0. Nech to plat
pro m. Pak v Q mme: x m+ 1 prv kdy z + x = Sm pro njak z. Pokud x ,= 0, mme
x = Sx
pro njak x
a dky (Q4), (Q2) tedy z +x
= m, tj. x
m a dle induknho pedpokladu

je x
= p pro njak p m. Tedy x = Sp a mme x = q pro njak q m+ 1. (q2) plyne snadno

indukc dle m, uijeme-li (q1). Zbvajc dv implikace plynou snadno uitm (q1), (q2).
3) Indukc podle sloitosti termu t se doke Q t(n
1
, . . . , n
k
) = t
N
[n
1
, . . . , n
k
] uitm 1).
Indukc podle sloitosti a uitm 1) a specilnho tvrzen z 2) dle dokeme (A.6) pro omezenou;
v ppad omezen kvantikace uijeme (q1) z 2). Snadno se provede krok pro .
TVRZEN A.4.5. (Nkter charakteristiky Robinsonovy aritmetiky Q.)
1) Teorie Q nen kompletn.
2) Q nen oteven axiomatizovateln.
3) Jednoduch bezesporn extenze T teorie Q takov, e N [= T, m algebraick prvomodel N.
4) Bu T jednoduch bezesporn extenze teorie Q takov, e N [= T a T nen ekvivalentn
s Th(N). Pak T nen modelov kompletn a tedy nem eliminaci kvantiktor.
Dkaz. 1) V Q nen nap. dokazateln (x, y)(x y y x), plat to vak v N. Bu toti
A = N Zx, y, kde Zx, y jsou nenulov polynomy v promnnch x, y nad Z s kladnmi
koecienty u mocnin s nejvt sumou exponent.
Zejm je A uzaveno na stn + a nsoben polynom. Denujme S : A A tak, e
S(a) = a+1 a relaci _ A
2
tak, e a _ b c+a = b pro njak c A. Pak A, S, +, , 0, _) [= Q a
prvky x, y jsou _-nesrovnateln, nebo c+x = y c = yx a yx / A. Tedy Q ,[= x y y x.
2) Bu / vlastn elementrn extenze N; je N [= Q. Bu a A N. Pak podstruktura
B = /a) / nen model Q. Kad prvek z B je toti tvaru t[a] pro njak term t. Snadno
se doke indukc dle sloitosti t: t[a] N nebo a
A
t[a]. Tud neexistuje b B s S
A
(b) = a.
(Pokud S
A
(b) = a, tak b <
A
a, b / N.) Avak Q x ,= 0 (y)(Sy = x).
3) Bu / [= T. Denujme h : N A takto: h(n) = (n)
A
(= S
A
S
A
(0
A
), S
A
aplikovno
n-krt). Pak je to hledan vnoen, nebo Q S(n) = Sn, Q m n = m n, kde je + nebo a
Q m n m n.
4) Protoe T m algebraick prvomodel N, m pedpoklad modelov kompletnosti T za n-
sledek, e standardn model aritmetiky N je prvomodel T a tedy T je kompletn a ekvivalentn
s Th(N).
A.4. ARITMETIKY 91
POZNMKA A.4.6. Nsledujc extenze Q jsou bezesporn (tj. maj model):
Q je tranzitivn, nen reexivn,
Q + je komutativn, nen komutativn, Q + nen komutativn.
VTA A.4.7. (O nerozhodnutelnosti a nekompletnosti.) Bezesporn teorie roziujc Robinsonovu
aritmetiku Q je nerozhodnuteln a je-li navc rekurzivn axiomatizovan, nen kompletn.
Dsledky:
Nech Sent
L(Q)
resp. Th
Q
resp. nTh
Q
zna mnoinu sentec resp. dokazatelnch sentenc resp.
negac dokazatelnch sentenc teorie Q. Pak
a) Th
Q
je
1
a nen
1
, b) Sent
L(Q)
(Th
Q
nTh
Q
) je
1
a nen
1
.
Peanova aritmetika.
TVRZEN A.4.8. (Elementrn dokazateln formule v P.) V Peanov aritmetice P, dokonce
v jednoduch extenzi Q o schema indukce pro oteven formule, je dokazateln:
1) a) Sx +y = S(x +y) b) 0 +x = x + 0
2) a) x +y = y +x b) (x +y) +z = x + (y +z)
3) a) 0 x = 0 b) Sx y = xy +y c) xy = yx
4) a) (x ,= 0 y ,= 0) x +y ,= 0 b) x ,= 0 y ,= x +y
5) a) x x & (x y & y x x = y) & (x y & y z x z) b) x y y x
(Tj. je linern uspodn.)
Dkaz. Formule z 1) a 2) jsou dokazateln i v Presburgerov aritmetice; viz A.4.1.
3) a) Indukc dle x. Plat 0 0 = 0 dle (Q5). Indukn krok: 0 Sx = 0 x +0 = 0 uitm (Q6) a
(Q5).
b) Pedpokldme 1) a), 2). Indukc dle y. Je Sx 0 = 0 = x 0 +0 uitm (Q5), (Q6). Indukn
krok: Sx Sy = S(Sx y +x) = S((xy +y) +x) = S((xy +x) +y) = S(x Sy +y) = x Sy + Sy. 1.
rovnost dv (Q6), (Q4), 2. plyne z induknho pedpokladu, 3. plyne uitm 1) a), 2), 4. pomoc
Q6 a 5. pomoc Q4.
c) Pedpokldme, e ji mme dokzan 3) a), 3) b), 1) a). Indukc dle x. Je 0 y = 0 = y 0
uitm 3) a) a (Q5). Indukn krok: Sx y = xy +y = yx +y = y Sx. 1. rovnost plat dle 3) b), 2.
plyne z induknho pedpokladu, 3. z (Q6). 4), 5) ji nedokazujeme.
TVRZEN A.4.9. (Nkter charakteristiky Peanovy aritmetiky P.)
1) N je algebraick prvomodel P.
2) Bu / [= P, X A. Pak /
(X)
/, kde univerzum /
(X)
je mnoina denovatelnch prvk
v / nad X, tj. A
(X)
= a A; a Df
1
(X, /).
Dsledek: Pro / [= P je /
()
prvomodel teorie Th(/).
3) P nen modelov kompletn a tedy nem eliminaci kvantiktor.
4) P m kontinuum neekvivalentnch jednoduchch kompletnch extenz.
5) P nen oteven axiomatizovateln.
Dkaz. 1) Bu / [= P. Denujme h : N A takto: h(n) = (n)
A
(= S
A
S
A
(0
A
), S
A
aplikovno
n-krt). Pak to je vnoen N do /.
2) A
(X)
je jasn uzaveno na funkce struktury /; tedy /
(X)
/. Snadno se doke platnost
pedpoklad Tarski-Vaughtova testu pro /
(X)
a /: pro neprzdnou mnoinu D z Df
1
(A
(X)
, /) je
denovn jej nejmen prvek nad X v /, co je prvek z podstruktury /
(X)
, kter test poaduje.
Dsledek. Bu /
[= Th(/), tj. /
/. Pro a A
()
bu (x) formule jazyka Peanovy
aritmetiky denujc a v /; pak denuje jist a
v /
; polome h(a) = a
. Toto h je korektn
denovan a je to prost zobrazen A
()
na A
()
. Sta dokzat, e to je vnoen /
()
do /
()
. Pro n-
rn funkn symbol F jazyka aritmetiky a a
0
, . . . , a
n
) z A
n+1
bu F
A
(a
0
, . . . , a
n1
) = a
n
; mme
dokzat, e F
A
(a
0
, . . . , a
n1
) = a
n
. Nech
i
(x
i
) denuje a
i
v /. Pak v / plat
_
in
i
(x
i
)
F(x
0
, . . . , x
n1
) = x
n
; posledn formule plat i v /
a tedy F
A
(a
0
, . . . , a
n1
) = a
n
. Podobn, je-li
R relan n-rn symbol, tak analogicky dostaneme R
A
(a
0
, . . . , a
n1
) R
A
(a
0
, . . . , a
n1
).
3) a) Kdyby P byla modelov kompletn, dky existenci algebraickho prvomodelu N by byla
kompletn spor s A.4.7.
4) Uijeme tvrzen: Kad bezesporn extenze aritmetiky P o konen axiom je nerozhodnu-
teln a tedy nekompletn. (Je to dsledek vty o nerozhodnutelnosti a nekompletnosti.) Pro kad
vrchol stromu
nN
n
2, ) sestrojme bezespornou jednoduchou extenzi T
teorie P o konen
axiom takto: Bu T
teorie P. Mme-li T
, bu
nezvisl sentence teorie T
. Bu
0
formule
a
1
formule
; bu T
i
= T

i
. ( i zna n, i), kde n = dom().) Pro
f
N
2 bu T
f
extenze P prv o axiomy
f n
s n N (tj. T
f
=

nN
T
f n
). Pro f ,= g
N
2
a nejmen n s f(n) ,= g(n) je v jedn z teori T
f
, T
g
formule
f n+1
, prv kdy je v druh jej
negace.
5) Bu / model P, kter je vlastn extenz N. Bu a AN. Pak podstruktura B = /a) /
nen model P. Kad prvek z B je toti tvaru t[a] pro njak term t. Snadno se doke indukc
dle sloitosti t: t[a] N nebo a
A
t[a]. Tud neexistuje b B s S
A
(b) = a. (Pokud S
A
(b) = a,
tak b <
A
a, b / N.) Avak P x ,= 0 (y)(Sy = x).
A.5 Teorie CE
k
(), C
.
TVRZEN A.5.1. (Vlastnosti teorie CE
k
().)
Bu 1 k N a ozname teorii CE
k
() jako T.
1) Pro ekvivalenci E na k nech T
E
je c
i
)
ik
-teorie s axiomy
T c
i
= c
j
; i, j) E c
i
,= c
j
; i, j) / E.
Ekvivalenc na k existuje prv B(k), kde B(k) je k-t Bellovo slo.
a) Pro /, B [= T
E
te kardinality je /

= B; speciln je T
E
kompletn.
b) Jednoduch kompletn extenze teorie T je a na ekvivalenci teori prv nkter T
E
.
c) I(, T) = B(k) pro kadou nekonenou kardinalitu .
2) a) T je f-homogenn a m tedy eliminaci kvantiktor a je modelov kompletn.
b) Pro k = 1 je T kompletn a m prvomodel.
c) Pro k 2 nen T kompletn a tedy nem algebraick prvomodel.
Dkaz. 1) a) plat evidentn. b) Bu T
njak kompletn jednoduch extenze T. Bu E takov

ekvivalence na k, e i, j) E T
c
i
= c
j
. Dky kompletnosti T
mme i, j) / E T
c
i
,= c
j
, tedy T
E
Th(T
), tedy i Th(T
E
) Th(T
). Plat i opan inkluze, nebo pro sentenci

s T
nutn T
E
, protoe jinak T
, . c) plyne ihned z a) a b).

2) a) Jasn lze neprzdn konen parciln vnoen mezi modely T bezprostedn prodlouit
a tedy a) plat.
b) Pro k = 1 je B(k) = 1 a T je tedy kompletn. Model N, 0) je zejm algebraick prvomodel
a v dsledku eliminace kvantiktor to je prvomodel.
c) Pro k 2 je B(k) 2 a T tedy nen kompletn. Kdyby mla T algebraick prvomodel, byl
by to prvomodel a T by byla kompletn.
TVRZEN A.5.2. (Vlastnosti teorie C
spoetn rznch konstant.) Ozname T teorii C
.
1) a) I(, T) = a I(, T) = 1 pro > . Tud je T kompletn.
b) T nen konen axiomatizovateln.
2) a) T je 1-koexistenn a tedy m eliminaci kvantiktor a je modelov kompletn. Dle je
N, n)
nN
jej prvomodel.
b) Teorie T nen f-homogenn.
A.6. TEORIE VEKTOROVCH PROSTOR. 93
Dkaz. 1) a) je jasn. b) Konen st T
T m jasn model, kter nen modelem T. Tud T

nen konen axiomatizovateln.
2) a) Dokeme, e T je 1-koexistenn. Bu f neprzdn konen parciln vnoen modelu
/ teorie T do modelu B teorie T. Bu a prost oslovn dom(f), l(a) = n, (x
0
, . . . , x
n1
, y)
elementrn konjunkce a a A s / [= [a, a]. Mme najt b B s B [= [fa, b]. Konjunkty
obsahujc y jsou bez jmy na obecnosti atomick tvaru y = x
i
, y = c
k
a jejich negace. Je-li njak
atomick, je jm b jednoznan ureno. Nech jsou vechny negace atomickch. Protoe jich je
konen mnoho, najdeme v nekonen mnoin B prvek b, kter je vechny spluje v B.
Protoe je T 1-koexistenn, m eliminaci kvantiktor a je modelov kompletn. Tvrzen o
prvomodelu plyne z toho, e N, n)
nN
je jasn algebraick prvomodel T.
b) / = N, 2k)
kN
, B = N, k)
kN
jsou modely T. Parciln vnoen f = 0, 0) nelze bezpro-
stedn rozit do 1. Je-li toti f
= f 1, b), je b = c
B
k
pro njak i, tud plat B [= (x = c
k
)[b].
Avak / ,[= (x = c
k
)[1] a f
tedy nen parciln vnoen / do B.

A.6 Teorie vektorovch prostor.
TVRZEN A.6.1. (Izomorfn spektrum vektorovch prostor.) Bu F tleso, / vektorov prostor
nad F a T teorie vektorovch prostor nad F. (() je poet velikost nejve rovnch .)
1) Bu [F[ < . Je-li dim(/) = n, je [A[ = [F[
n
. Je-li dim(/) , je [A[ = dim(/).
Dsledek: I(, T) =
_
_
0 kdy [F[
n
,= < pro kad n <
1 kdy [F[
n
= pro njak n
1 kdy .
2) Bu [F[ . Je-li 0 < dim(/) [F[, je [A[ = [F[. Je-li dim(/) > [F[, je [A[ = dim(/).
Dsledek: I(, T) =
_
_
0 kdy 1 < < [F[
() kdy = [F[
1 kdy > [F[.
Dkaz. Tvrzen o / plynou z elementrnch vlastnost vektorovch prostor. Zbv objasnit pro
[F[ dsledek I(, T) = (), kdy = [F[. V tomto ppad je poet dimenz uvaova-
nch model, z nich kad uruje jeden izomorfn typ, roven potu nenulovch kardinlnch sel
nejve rovnch ; tch je prv ().
TVRZEN A.6.2. (Vlastnosti teorie nekonench vektorovch prostor.) Bu T teorie nekone-
nch vektorovch prostor nad tlesem F. Pak:
1) T je -kategorick pro kad nekonen kardinl > [F[ a tedy i kompletn.
2) T m eliminaci kvantiktor a je tedy i modelov kompletn.
3) T je f-homogenn, prv kdy je F konen.
Dkaz. 1) Plyne z A.6.1.
2) Dokeme, e T je 1-koexistenn. Bute /, B modely T a f neprzdn konen parci-
ln vnoen / do B. Nech (y)(x
0
, . . . , x
n1
, y) je 1-primitivn formule, kde je elementrn
konjunkce bez jmy na obecnosti tvaru
_
j<m
i<n
r
j,i
x
i
+r
j
y
j
0
s r
j,i
, r
j
z F, r
j
,= 0 a
j
bu = nebo ,=. Nech / [= [a
0
, . . . , a
n1
, d] pro njak a
0
, . . . , a
n1
z dom(f) a d A; hledme d
B s B [= [f(a
0
), . . . , f(a
n1
), d
]. Je-li d =
1
rj
i<n
r
j,i
a
i
pro njak j < m, bu d
=
1
rj
i<n
r
j,i
f(a
i
). Jinak za d
vyberme njak prvek z nekonen

mnoiny A
B prvk rzn od vech prvk tvaru

1
rj
i<n
r
j,i
f(a
i
) s j < m. Pak m d
poadovan vlastnosti.
3) Bute /, B modely T. Je-li F konen, maj /, B nekonenou dimenzi a tedy lze kad
neprzdn konen parciln vnoen / do B bezprostedn prodlouit. Je-li F nekonen, nech
/ m dva genertory a
0
, a
1
a B jen jeden b
0
. Zobrazen f = a
0
, b
0
) nelze prodlouit do a
1
.
A.7 Teorie unrnho prediktu.
TVRZEN A.7.1. (Vlastnosti teori UE, UE(m, n).)
1) a) Jednoduch kompletn extenze teorie UE je a na ekvivalenci teori prv teorie UE(m, n)
s m, n N , m+n ,= 0.
b) Teorie UE nen modelov kompletn a tedy nem eliminaci kvantiktor.
2) a) Kad teorie UE(m, n) s m, n N a m+n ,= 0 je f-homogenn a m tedy eliminaci
kvantiktor a je modelov kompletn.
b) Pro m, n N s m+n = a je
I(, UE(m, n)) =
_
1 kdy m < nebo n < ,
2 (<, ) + 1 jinak.
Dkaz. 1) a) Kad teorie UE(m, n) je kompletn. Kdy toti m + n < , m UE(m, n) a na
izomorzmus prv jeden model (a to velikosti m+n); tedy je kompletn. Kdy m+ n = , m
UE(m, n) a na izomorzmus prv jeden model velikosti ; tedy je kompletn.
Je-li T jednoduch kompletn extenze teorie UE, tak UE(m, n) Th(T) pro njak m, n
N . Dky kompletnosti UE(m, n) a T je nutn Th(UE(m, n)) = Th(T).
b) Podstruktura modelu teorie UE je jej model T; odtud plyne, e UE nen modelov kompletn
a tud nem eliminaci kvantiktor.
2) a) Snadno se zjist, e neprzdn konen parciln vnoen mezi modely UE(m, n) lze
bezprostedn prodlouit.
b) Ppad m < nebo n < je jasn. Bu m = = n, . Model / = A, U
A
) [=
UE(m, n) velikosti je a na izomorzmus uren dvojic [U
A
[, [A U
A
[) = m, n), m, n a
nekonen. Jsou mon prv jen ppady: m < , n = ; m = , n < ; m = = n. Tch je prv
2 (<, ) + 1.
A.8. TABULKA CHARAKTERISTIK A. 95
A.8 Tabulka charakteristik A.
T
e
o
r
i
e
T
K
o
m
p
l
.
J
K
E
n
e
e
k
v
i
v
.
I
(
,
T
)
-
k
a
t
e
g
.
O
t
e
v
.
a
x
i
o
m
a
t
.
K
o
n
.
a
x
i
o
m
a
t
.
M
o
d
e
l
.
k
o
m
p
l
.
DeLO A 1
1 pro = ,
2
pro >
A N A A
DeLO
N
4
DeLO
+
, DeLO
,
DeLO
, DeLO
4 pro = ,
2
pro >
N N A N
DeLO
+
A 1
1 pro = ,
2
pro >
A N A N
SC
0
A 1
pro = ,
1 pro >
N N N A
SC A 1
pro = ,
1 pro >
N N N N
PE N

PE
n
, 0 < n
1 pro > 0 A A A N
CE
k
()
2 k < N
N
B(k)
Extenze o
c
i
= [,=] c
j
; i, j) [ / ] E,
E je ekvivalence na k
B(k) pro N N N A
VS(F, )
[F[
A 1
[F[() pro = [F[
1 pro > [F[.
N N N A
UFO
m
0 < m <
N
Extenze o
existuje prv km prvk pro
0 < k < ,
existuje nekonen prvk.
1 pro = km s 0 < k <
1 pro ,
0 jinak.
A A A N
Q N 2
0 pro 0 < <

2
pro .
N N A N
P N 2
0 pro 0 < <

2
pro .
N N N N
PE
n
je jednoduch extenze PE o existuje prv n prvk resp. existuje nekonen prvk pro
0 < n < resp. n = . Msto PE
se pe t PE
.
CE
k
() je v jazyce c
i
)
ik
s rovnost, kde c
i
jsou konstantn symboly; axiomatika je existuje
nekonen prvk.
VS(F, ) je teorie nekonench vektorovch prostor nad tlesem F.
P je Peanova aritmetika, tj. jednoduch extenze Robinsonovy aritmetiky Q o schema indukce:
I
; je L
A
-formule.
I
je axiom indukce pro , tj. ((0, y) & (x)((x, y) (Sx, y))) (x)(x, y).
Q je S, +, , 0, )-teorie s axiomatikou
(Q1) 0 ,= Sx (Q5) x 0 = 0
(Q2) Sx = Sy x = y (Q6) x Sy = x y +x
(Q3) x + 0 = x (Q7) x ,= 0 (y)(x = Sy)
(Q4) x + Sy = S(x +y) (Q8) x y (z)(z +x = y)
Literatura
[1] Chang, C.C., Keisler, H.J., Model theory, NHPC, 1973
[2] Hjek, P., Pudlk, P., Metamathematics of First-Order Arithmetic, Springer, 1998
[3] Hodges, W., Model Theory, Cambridge University Press, 1993
[4] Shelah S., Classication Theory, NHPC, 1990
[5] Shoeneld, J.R., Mathematical Logic, A. K. Peters, 2001
[6] Sochor, A., Klasick matematick logika, UK v Praze Karolinum, 2001
[7] vejdar, V., Logika neplnost, sloitost a nutnost, Academia, 2002
97
Rejstrk
B a, 13
AV(T), 36, 41
Aut(/), 32
CA(P), 54
A
n,i
, 31
Fm
L
, 19
K
m
n
, 44
M(L), 23
M
P
(T), 53
M
(T), 27
M(T), 27
J
n
, 44
P
L
, 29
SC, 44
SC
0
, 44
Th(T), 22
Th(/), 28
Th
T
, 22
Thm(T), 22
Thm
T
, 22
Tr(T), 27
T
, 35, 40
T
, 35, 40
[[L[[, 18
[[/[[, 23
[x[, 9
(), (, ), 9
O
m
I
, 49
n
, 89
e
(/), 79
FX), 8
, 24, 51
b[], 65, 80
Fm
n
L
, 20
/X), 24
I(, T), 37
l(x), 7
n
, 89
n
, 89
/
[ L, 24
/ B, 38
/ Y , 23
B /, 23
, 24, 51
Aut(/), 32
P(I), 11
var(), 51
h[/], 32
JKE, 39, 71
homomorfn obraz struktury, 32
algebra
Lindenbaumova, 36, 41
model vrok teorie, 54
vrok, 36, 41
algoritmus
CNF-, 55
aritmetika
Peanova, 45
Presburgerova, 45
Robinsonova, 45
automorzmus, 32
axiom
-zaveden, 22
diskrtnosti, 46
hustoty, 46
substituce, 22
axiomatika, 22
axiomy
logick, 22
mimologick, 22
Booleova algebra, 10
booleovsk kombinace, 65, 80
Cantorova algebra, 54
denovat
indukc, 20
designtor, 19
designtor
- struktura, 43
diagram
elementrn, 79
disjunkce, 20
disjunkt, 20
98
REJST
RK 99
dokazovat
indukc, 20
dkaz, 22
ekvivalence, 20
ekvivalentn
smanticky, 35, 40
elementrn
konjunkce, 81
podstruktura, 38
vnoen, 38
eliminace kvantiktor, 80
epimorzmus, 32
expanze, 24
extenze
jednoduch, 23
konzervativn, 23
o jmna prvk, 27
teorie, 23
faktorelace, 34, 39
faktorfunkce, 34, 39
faktorprojekce, 34, 39
faktorstruktura, 34, 39
formule, 19
formule
L
- jazyka L, 69
0,L
-, 68
n,L
-, 68
0,L
-, 68
n,L
-, 68
n
,
n
,
n
, 89
(prv) v promnnch, 20
atomick, 18
bezkvantiktorov, 19
dokazateln, 22
existenn, 69, 77
je liv (v teorii), 27
je pravdiv (v teorii), 27
je pravdiv ve struktue, 25
je splnn, 25
konzistentn, 22
nevnoen atomick, 19
nezvisl, 22
omezen, 89
oteven, 19
plat, 25
silnj, 22
smanticky konzistentn, 27
smanticky nezvisl, 27
univerzln, 69, 77
varianta, 21
vyvratiteln, 22
generalizace, 22
genertory
podstruktury, 24
grupa automorzm, 32
hodnocen ve struktue, 25
hodnota
designtoru, 43
formule, 25
termu, 24
homomorzmus, 32
homomorzmus
striktn, 32
individuln konstanta, 27
induktivn denice, 8
instance, 21
izomorzmus, 32
izomorfn vnoen, 32
jazyk, 18
jazyk
extenze, 18
kardinalita, 18
s rovnost, 18
kardinalita
struktury, 23
klauzule, 51
kongruence, 34, 39
konjunkce, 20
konjunkce
elementrn, 81
konjunkt, 20
kvantiktor
existenn, 20
literl, 18
mnoina
n
,
n
,
n
, 89
aritmetick, 90
henkinovskch konstant, 72
mnoinov reprezentace, 55
mnoinov reprezentace teorie, 62
mocnina
Booleovy algebry, 11
model
jazyka, 23
standardn aritmetiky, 45
teorie, 27
vrokovho jazyka, 29
modus ponens, 22
monomorzmus, 32
100 REJST
RK
notace, 19, 42
notace
obecn, 18, 42
oddlujc klauzule, 59
odvozen
F-, 8
ohodnocen
promnnch, 24
promnnch parciln, 26
poddesigntor, 19
podformule, 19
podstruktura, 23
podstruktura
generovan, 24
pomoc reprezentant, 34, 39
pravdivostn ohodnocen
prvovrok, 29
pravidla
dedukce, 22
prenexn
operace, 67
tvar, 67
produkt
algeber, 11
projekce, 11
promnn
[ne]kvantikovan ve formuli, 20
pat formuli, 20
promnn
parametrick, 20
pedmtn, 20
peklad
dS, do T, 78
redukce, 24
redukt, 24
relativizace
Booleovy algebry, 13
reprezentace
mnoinov formul, 55
rezolun
operace, 62
uzvr, 62
rezolun strom, 63
rezolventa, 62
signatura, 18
spektrum
izomorfn teorie, 37
spor, 22
struktura
L-, pro L, 23
K
m
n
, 44
J
n
, 44
designtor, 43
formul, 24
kanonick, 72
konstantn, 72
vraz, 43
vrok, 51
struktury
elementrn ekvivalentn, 28
substituce
termu do formule, 21
symboly
funkn, 18
mimologick, 18
relan, 18
Tarski-Vaughtv test, 79
tautologie, 30
teorie, 22
teorie
DiLO, 46
-kategorick, 37
f-homogenn, 81
bezesporn, 23
Booleovch algeber, 45
ekvivalentn, 23
graf, 46
grup, 47
henkinovsk, 72
kompletn smanticky, 28
konen axiomatizovateln, 23
modelov kompletn, 39
modul, 48
nhodnho grafu, 46
obor integrity, 47
okruh, 47
oteven axiomatizovateln, 23
przdn, 22
splniteln, 29
sporn, 23
struktury, 28
tles, 48
uspodn, 46
vektorovch prostor, 49
st, 22
teorm, 22
term, 18
term
nevnoen, 19
substituovateln, 21
tleso
archimedovsk, 48
tda
REJST
RK 101
obojetn, 59
oteven, 59
uzaven, 59
univerzum
struktury, 23
uzvr
(generln) formule, 20
uzvr X
F-, 8
varianta formule, 21
vskyt, 19
vskyt
termu, 19

Mlcek Logika v1

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Mlcek Logika v1

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Vrokov a prediktov logika

zna bn znm operace s mnoinami, a to sjednocen, prnik, rozdl

x mnoiny x denujeme takto:

S = A. Kdy navc jsou kad dva rzn prvky

. Kartzsk produkt (souin) a b mnoin a a, b je tvoen prv vemi uspodanmi

X) obraz X pes F, tj. mnoinu y; existuje x X s y = F(x).

a ztotonn tedy vede k neplatn rovnosti s = s

) FX), X FX) = FFX)).

je nejmen kardinl vt ne kad

2[ a tak c = [R[. Podle

. Pitom jsme uili C1)

[. Sta u tedy jen dokzat:

= 1.) Peme pak

) Booleovy algebry. Zobrazen h uni-

h(a), h(a b) = h(a)

h(b), kde je nebo ,

. Je-li jet navc h zobrazen na B

; kme pak, e B je izomorfn s B

via h a peme tak B

. Zbytek tvrzen je zejm.

, , . Booleovsk operace a identity.

, (booleovskou) implikaci , (booleovskou) ekvivalenci

B. h je prost, nebo kdy b b

je spoetn bezatomrn Booleova algebra. Je to a na izomorzmus jedin

je sjednocenm spoetn mnoin C

existuje b B tak, e h lze rozit do izomorzmu A A

je nejmen podalgebra algebry A, obsahujc A

jsou konen a jejich existence plyne z bezatomrnosti A, B. Na zklad

se nazv faktorprojekce B na B/.

F je ltr takov, e existuje a F

spor. Nech F nen ultraltr. Bu a B, a / F, a / F. Pak pro b F

F. F tedy nen maximln. b) Existence maximlnho ltru obsahujcho

z u/F se li od u o konenou mnoinu (tj. u

neizomorfnch linernch uspodn kardinality .

neizomorfnch linernch diskrtnch uspodn kardinality .

neizomorfnch hustch linernch uspodn bez konc, kter

dva jazyky. Jazyk L

, pokud kad mimologick

tho typu a etnosti v L

jsou izomorfn, jsou-li oba bu s rovnost

tak, e pro kad mimologick symbol S z L je

, kde F F nebo F je promnn. Pitom funkce F

(s) je tzv. prexn zpis vrazu v polsk notaci. My jsme

(, )) jsme zapsali jako ( ), tj. v inxnm tvaru;

, kter je rozenmF o nulrn symboly x, kde x je promnn. Mnoina

(s) pro jist S S a jist

y a x, y jsou disjunktn. Uvme

je prv tam, kde je voln vskyt

a tak totonost obou uvaovanch formul plat.

formule byla ekvivalentn s ; e tomu tak je, dokeme pozdji

tvaru (y)(y ,= y), co zjevn nen ekvivalentn

tvaru (x)(x)(x ,= x), co zjevn nen ekvivalentn s .

promnn rzn od x, y. Pak je (x

< y) & x+0 = x

takov, e L(T) L(T

). Dv teorie jsou ekvivalentn, je-li kad z nich extenz druh.

takov, e pro kadou L(T)-formuli plat

-struktura. Redukce i redukt /

odebrnm realizac symbol, kter nejsou v L; zname ji /

pro a jinak. Ozname = [[L[[. Je-li / = , R

[e], b) pro L-formuli plat / [= [e] /

[= [e] pro otevenou, /

jsou ohodnocen promnnch v A, kter se rovnaj