Atomová fyzika: Obal a jádro

Jádro: 10-15 m

Obal: 10-10 m
 Planetární model atomu

Elektrony v Coulombovském
poli jádra, pro kruhové orbity:

Ze 2 v2
F= 2
= me
4πε 0 r r

Problémy:
stabilita elektronového obalu
existence absorpčního čárového spektra záření
 Čárové spektrum záření

Johan Balmer (1885) vodíkové čáry se řídí zákonem:

1  1 1 
= R 2 − 2 , n = 3,4,5,....
λ 2 n 
R = 10967758 m-1 Rydbergova konstanta
 Obal atomu vodíku - Bohrův model

1. Q.M. připouští pouze ty orbity, pro které platí: m vr = nh

e
2π
me – hmotnost elektronu, v – jeho obvodová rychlost, r-
poloměr orbity, n - hlavní kvantové číslo 1,2,3,4.. - jde o
kvantování momentu impulsu
2. Na takto definovaných orbitách neztrácí elektron při pohybu
energii, klasickou terminologií nepůsobí zde dissipativní síly
3. Přechod elektronu z vyššího na nižší orbit je spojen
s vyzářením kvanta o frekvenci f = (En1 – En2)/h
Souvislost s Balmerovým zákonem:
hc 1 1
E = hf = = hcR( 2 − 2 ) = En − E2 ; En = − hcR
λ 2 n
2
n
 Kvaziklasický výpočet atomu vodíku
e2 v2
Klasická rovnice pro kruhový orbit F = 2
= me
Bohrova „kvantovací“ podmínka 4πε 0 r r
(Bohrův poloměr) nh nh
me rv = ⇒r=
2π 2πme v
veličina obecně pro n =1
obvodová rychlost v = e2/(2ε0nh) 2.2.106 m.s
poloměr orbitu r = ε0h2n2/(πmee2) 5.3.10-11 m
kinetická energie mee4/(8ε02n2h2) 2.17.10-18 J
potenciální energie - mee4/(4ε02n2h2) - 4.34.10-18 J celková
energie - mee4/(8ε02n2h2) - 2.17.10-18 J= -13.6 eV
En n 2 E1 me e 4
Rydbergova konstanta R=− =− =
hc hc 8ε 0 2 h 3c
Důsledky Bohrova modelu pro atom vodíku

Předpovězena existence dalších

serií pro jiné základní hladiny:
Lymanova, Paschenova atd.
Ty byly skutečně nalezeny
 Zpřesňování kvaziklasické teorie -
Sommerfeldův model
Pro obecný atom kromě kruhových orbitů ještě orbity eliptické:
n – dán pouze kvantováním energie
l – orbitální kvantové číslo dané kvantováním orbitálního
momentu impulsu L = [l(l + 1)]1/2h/(2π), l = 0,1,2,…(n - 1)
Orbitální kv. číslo l 0 1 2 3 4
Označení stavu s p d f g
m – magnetické kvantové číslo dané kvantováním magnetického
momentu: 0, ±1, ±2,…, ±l
s – spinové číslo dané kvantováním vlastního momentu hybnosti:
+1/2 a -1/2
Pauliho vylučovací princip: v každém stavu se může vyskytovat
pouze jeden elektron (je to fermion). Jednotlivé stavy se obsazují
postupně od nižších elektronových hladin k vyšším:
1s, 2s, 2p, 3s, 3p, 4s, 3d, 4p, 5s, 4d, 5p, 6s, 4f, 5d…
 Obsazování hladin obalu
Hladina n l m l ms Označení nx
K 1 0 0 1/2 1s
1 0 0 -1/2 1s
L 2 0 0 1/2 2s
2 0 0 -1/2 2s
2 1 0 1/2 2p
2 1 0 -1/2 2p
2 1 1 1/2 2p
2 1 1 -1/2 2p
2 1 -1 1/2 2p
2 1 -1 -1/2 2p
 Jádro - základní charakteristiky

Rozměr: r = r0N1/3 r0 = 1.5.10-15 m

Hmotnost jádra mj (zjištěna experimentálně - hmotová
spektroskopie)
Součet klidových hmotností nukleonů ∑mn:
∑mn = P.mp + (N – P). mn
N – nukleonové číslo, P – protonové číslo,
mp – hmotnost protonu, mn – hmotnost neutronu
∆m = ∑mn – mj – úbytek hmotnosti jádra (hmotnostní defekt)
Ev = ∆m.c2 - vazbová energie nukleonů v jádře
Energie, která se uvolní při slučování nukleonů na jádro a zároveň
minimální energie, kterou je třeba jádru dodat aby se nukleony
uvolnily z jádra.
Jaderná vazebná energie
 Příklad: Slučování protonu s neutronem

1 p + 01n → 12H produkt: deuterium

1

mp = 1.6722.10-27 kg mp + mn = 3.3466.10-27 kg
mn = 1.6744.10-27 kg ∆m = mp + mn – md = 4.10-30 kg
md = 3.3426.10-27 kg → 3.5949.10-13 J = 2,24 MeV
→ 3.5949.10-13.6.03. 1023 J. mol-1 (deuteria)
= 2.17.1011 J. mol-1 (deuteria)
→ 1.08.1014 J.kg-1 (deuteria)
 Radioaktivita -přeměna jader
1. Záření α - jádra helia 42He ≈ 42α: mnX → m-4n-2Y + 42α
jádro se zbavuje přebytku protonů
doběh ve vzduchu R ≈ v03 (2,5 – 11,5 cm), v0 až třetina
rychlosti světla
2. Záření β - elektrony (elektron nemůže trvale existovat
v jádře): mnX → mn+1Y + 0-1e + 00ν
jádro se zbavuje přebytku neutronů
3. Záření γ - fotony s vlnovou délkou 10-13 – 10-10 m. Změna
struktury jádra, přeskupení částic

Radioaktivita je doprovázena ohřevem látky

 Rozpadový zákon
n = n0 e − λt n - počet atomů, λ - rozpadová konstanta,
dn = −λn.dt T - poločas rozpadu
ln 2
T=
λ
[ λ ] = s −1
Stabilní a nestabilní jádra
 Průchod záření látkou
J = J 0 e − µx Lambertův zákon jako u světla
x – tloušťka prošlé vrstvy
dJ = − µJ .dx
µ - součinitel zeslabení (m-1)
ln 2 µ -1 – střední doběh (e -násobný pokles)
D=
µ D = ln 2/µ polotloušťka (dojde k poklesu o
50 %)
[ µ ] = s −1
β v hliníku γ v hliníku
Polotloušťka v cm 0,0022 2,66
Fyzikální charakteristiky působení záření
Veličina Definice Jednotky

Dávka Podíl střední energie ionizujícího J.kg-1

záření absorbované jednotkou Gy (Gray)
hmotnosti látky rad = 0.01 Gy

Expozice Součet nábojů všech iontů C.kg-1

(jednoho znaménka) vzniklých při R (Roentgen)
zabrzdění v jednotce hmotnosti R = 2.58.10-4 C.kg-1
Aktivita Počet přeměn za jednotku času Bq (s-1), Ci (Curie)
Ci = 3.7.1010 Bq
Měrná Aktivita vztažená na jednotku Bq.kg-1
aktivita hmotnosti